Můj příběh diskuze
Michelle Obama
Silné a inspirativní osobní vzpomínky bývalé první dámy Spojených států amerických Malá Michelle Robinsonová vyrůstala v jižní části Chicaga, bydlela ve společném pokoji s bratrem Craigem a hrávala si s ním v nedalekém parku. Její rodiče, Fraser a Marian Robinsonovi, ji odmalička vedli k nebojácnosti a otevřenosti. Postupně ji život zavál mnohem dál: přes kampus Princetonské univerzity, kde poprvé pocítila, jaké to je být jediná černoška v přednáškové aule, až do proskleného kancelářského věžáku na post vysoce postavené firemní právničky. Tady se také jednoho letního dopoledne objevil student práv jménem Barack Obama. V knize Můj příběh Michelle Obamová líčí počáteční léta svého manželství, kdy se snažila sladit práci a rodinu se strmě stoupající politickou kariérou svého muže. S grácií, humorem a nevídanou upřímností nám nabízí sugestivní pohled do zákulisí oněch chvil, kdy její rodina přelomovým způsobem vstoupila na světovou scénu, i na osm historických let, jež prožila v Bílém domě - na to, jak se postupně seznamovala se svou zemí a její země se seznamovala s ní. Michelle Obamová nás ve svých vzpomínkách nechá nahlédnout do duše jedinečné, průkopnické osobnosti, jež se snaží žít nearanžovaný život a své síly i hlas propůjčuje do služeb vyšších ideálů. Ve zvukové podobě se interpretce Zuzaně Stivínové podařilo stát se jakoby alter egem autorky, takže s nebývalou přesvědčivostí a invencí vypráví její životní příběh.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , Supraphon (Editio Supraphon)Originální název:
Becoming, 2018
Interpreti: Zuzana Stivínová
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Knihu jsem právě dočetl a protože není vydán český překlad, zatím nelze oficiálně hodnotit, tak alespoň komentář. Čteno jako eBook v angličtině. Hodnoceno z pohledu člověka, který krátce žil a pracoval (legálně) ve státech.
Knize bych dal 4,5 hvězdiček z 5.
Jedná se o zajímavě a čtivě napsanou biografii ženy, jejíž životní pouť začíná na jižním předměstí Chicaga, lokality, která se postupem času mění v ghetto. Z textu je patrné, že si Mitchelle uvědomuje, že za to čeho dosáhla vděčí do velké míry prostředí, které ji formovalo a lidem kteří upozaďovali své potřeby tak, aby ji mohli plně podporovat v tom co dělala (např. studia a sport v dětství, později zaměstnání a politická kariéra). Což se nedá moc říci o Michelle a jejich dětech (i když udržet je mimo všechen ten šrumec, zatím co pobývali v Bílém domě když dospívali, byla asi taky makačka).
Mrzí mě, že žena která často opakuje, že pochází z rodiny jejíž život byl ovlivněn v minulosti segregací se zaměřila ve velké míře na podporu dívek s jinou než bílou barvou pleti. Sama tedy zavádí “pozitivní diskriminaci”. Už to není pomoc dětem, ale pomoc podskupině dětí, dívkám které pocházejí z kulturních/sociálních/etnických menšin. Na tom není nic špatného, ale jednoho to vede k úvaze co jí udělal ten zbytek dětí, který si nezasloužili její pozornost.
Obdivuji do jisté míry co všechno byla jejich rodina ochotna obětovat (zejména soukromí), aby mohli prosazovat své politické přesvědčení a následovat své ambice. Zároveň je zajímavé se dočíst za co všechno “první rodina” platí z vlastní kapsy, zatímco bydlí v Bílém domě.
Obamovi jsou pro mě nejvíce sympatickou rodinou, která vedla USA za mnoho posledních desetiletí. Je dobře si připomenout, že i přes své postavení a úspěchy jsou to stále lidé z masa a kostí, kteří řeší běžné životní problémy (neplodnost, manželská poradna, výchova dětí). Dává tak “návod” ostatním, že problémy se dají řešit, jen je potřeba chtít.