My diskuze
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Zamjatinovo My (1920) je první z řady antiutopií využívajících dějového schématu proslaveného nejvíce Orwellem v románu 1984 - předem marné vzpoury milenecké dvojice proti systému idelogické totality. Autor předkládá hrozivou vizi společnosti převedené na čísla a mechanismy, jejíž členové pozbyli dokonce i lidská jména. Hlavní hrdina "jménem" D 503 je matematik, konstruktér vesmírné lodi, a uspořádání společnosti mu připadá zcela správné a přirozené. To ale jen do té doby, kdy potká nevypočitatelnou a provokující "I 330". Pod jejím vlivem se zaplétá do podivného spiknutí a nachází v sobě hlubiny citů, které ho zároveň děsí i přitahují. Román je prvním z komunistických antiutopií, dovršené Orwellovým 1984. Je nejznámějším autorovým dílem a bolševiky možná nejvíce nenáviděným rusky psaným textem až do časů Solženicinových.... celý text
Diskuze o knize (5)
Přidat komentář
pro Lector
Díky za odkaz na recenzi, až budu mít čas, kouknu na to,
Z toho co píšete v komentáři, mi vyznívá, že to možná Zamjatin nemusel myslet jako varování. Zarazilo mě to, ale pak mi došlo, že to, co je pro jednoho noční můra, může být pro někoho jiného ideální svět. Samozřejmě, oficiální vyjádření Zamjatina se může od jeho skutečných názorů a úmyslů lišit, to bylo ostatně v dané době spíš běžné.
V dnešní době by tomu odpovídal status na Facebooku " I330 je v komplikovaném vztahu s D503":-).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování fiktivní deníkyAutorovy další knížky
1989 | My |
1999 | Bič boží |
1970 | Zapadákov |
1934 | Vyléčený mnich |
1967 | Blecha: Kumédie o štyrech aktech a třech antraktech |
"... Prostě a jednoduše nejsem fanouškem extremistických přístupů typu "Koukej předstírat, že jsi šťastný, ačkoli tomu tak není, protože když nebudeš, zneuctíš tím Dobroditele, a to se rovná smrti, příteli!" Nikdy jsem nebyla fanouškem podobných typů románů, kde "ti vyvolení" mají univerzální recept na kolektivní blaho a štěstí a pokouší se ho "těm zatracencům" vnutit, klidně pod pohrůžkou násilí. Takže za mě ne, děkuji pěkně. ..."
A představte si, dominika8192, že to, čeho nejste fanouškem, museli lidé žít, žijí i dnes. Nezbývá než doufat, že my snad nebudeme muset. Neb, "oni" se neptají, fanoušky nepotřebují...