My diskuze
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Slavnou románovou antiutopii My napsal Zamjatin v roce 1920, představuje však vizi daleké budoucnosti: život v „Jednotném státu“ vzniklém ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v té době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“. Ženy jsou pojmenovány samohláskami a muži souhláskami, k nimž je připojeno číslo jednotlivce. Jejich život je stoprocentně organizován, například na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Nové vydání tohoto vizionářského díla vychází v překladu Jakuba Šedivého.... celý text
Diskuze o knize (5)
Přidat komentář
pro Lector
Díky za odkaz na recenzi, až budu mít čas, kouknu na to,
Z toho co píšete v komentáři, mi vyznívá, že to možná Zamjatin nemusel myslet jako varování. Zarazilo mě to, ale pak mi došlo, že to, co je pro jednoho noční můra, může být pro někoho jiného ideální svět. Samozřejmě, oficiální vyjádření Zamjatina se může od jeho skutečných názorů a úmyslů lišit, to bylo ostatně v dané době spíš běžné.
V dnešní době by tomu odpovídal status na Facebooku " I330 je v komplikovaném vztahu s D503":-).
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování fiktivní deníkyAutorovy další knížky
1989 | My |
1999 | Bič boží |
1970 | Zapadákov |
1934 | Vyléčený mnich |
1967 | Blecha: Kumédie o štyrech aktech a třech antraktech |
"... Prostě a jednoduše nejsem fanouškem extremistických přístupů typu "Koukej předstírat, že jsi šťastný, ačkoli tomu tak není, protože když nebudeš, zneuctíš tím Dobroditele, a to se rovná smrti, příteli!" Nikdy jsem nebyla fanouškem podobných typů románů, kde "ti vyvolení" mají univerzální recept na kolektivní blaho a štěstí a pokouší se ho "těm zatracencům" vnutit, klidně pod pohrůžkou násilí. Takže za mě ne, děkuji pěkně. ..."
A představte si, dominika8192, že to, čeho nejste fanouškem, museli lidé žít, žijí i dnes. Nezbývá než doufat, že my snad nebudeme muset. Neb, "oni" se neptají, fanoušky nepotřebují...