Mých prvních čtyřicet let diskuze

Plácido Domingo patří mezi největší hvězdy současné opery – je to charismatický pěvec, jehož hlas zazněl ve většině rolí pro tenor na mnoha světových operních scénách, ale který je zároveň i výborným pianistou a dirigentem. Většinu života strávil v hudebním prostředí: oba jeho rodiče byli profesionální pěvci a on sám debutoval v opeře již v osmnácti letech. První hlavní roli pro tenor (jako Alfred v opeře La traviata) dostal o dva roky později, a ve třiceti letech již byl jedním z nejvyhledávanějších operních pěvců. Pro jeho vytříbený smysl pro hudbu, dramatickou intuici, enormní repertoár i příjemnou osobnost si ho kolegové váží a diváci ho obdivují. Tato sympatická kniha, již Domingo začal psát v roce 1981, po svých čtyřicátých narozeninách, dokumentuje soukromou i profesionální stránku jeho pozoruhodného života. Je to současně neobyčejně inteligentní umělcova výpověď o jeho spolupráci s nejslavnějšími pěvci, dirigenty a producenty naší doby, pronikavá úvaha o rolích, o umění zpívat, o hudební profesionalitě a o inscenačním uměni, i fascinující komentář o běžném životě operního divadla. Velký španělský tenorista vypráví o raných letech v Madridu a v Mexico City i o svých dvouapůlročních „učňovských letech" na Hebrejské národní opeře v Tel Avivu. Během několika měsíců po svém odjezdu z Izraele (1965) dosáhl Domingo velkého úspěchu v Newyorské městské opeře a následně pak i v Hamburku, na operních scénách La Scala, Covent Garden a v Pařížské opeře. Vypráví o tom, jak pracují čtyři největší operní scény, a pojednává o tak rozdílných oblastech, jakými jsou vokální cvičení, nahrávací technika, umělecké kvality některých jeho vynikajících kolegů a vlastní plány na založení operní školy. Domingova srdečná bezprostřednost, bystrý postřeh i vypravěčský talent vytvořily neobyčejně hodnotnou knihu, která potěší pěvcovy nesčetné obdivovatele na celém světě.... celý text