Na špatném místě… O křesťanech, Banderovcích a Ukrajině nedávné i dnešní… diskuze

29.07.2014

Kniha je již rozebrána. O knihu byl velký zájem - ovšem ani přes tento zájem, neplánujeme aktuálně dotisk této knihy. Je však možné, že se řídící rada rozhodne knihu ještě později dotisknout, pokud se lidé o ni budou i nadále zajímat.

Za československou sekci Beth-Or

Grétka Regner

08.07.2014

Hlavním základem té knihy je tento text:

http://www.shekel.cz/31495/o-soucasne-destabilizaci-ukrajiny

Každý, kdo bude chtít si z něho může udělat sám názor... Zbytek knihy jsou hlavně fotografie a občas nějaký krátký komentář k těm fotografiím, plus je tam krátká předmluva, ve které autor píše, co vše jej inspirovalo na toto téma mluvit...

Dobré by bylo si uvědomit, že ten text vznikl ještě v době, kdy byl Janukovič prezidentem a Krym patřil Ukrajině. Takže pokud tam někdo nyní hledá prsty ruské propagandy či dokonce ruských tajných služeb, tak ten asi musí mít hodně velkou fantazii...

08.07.2014

Pro nightlybird:

Souvislost s americkou židovskou kongregací není žádná.

Název Beth-Or pochází z hebrejštiny a můžeme ho do češtiny opravdu přeložit jako Dům Světla. Je to název, který jsme si před mnoha lety zvolili pro naši tiskovou misijní práci. Myslíme, že přesně vyjadřuje naše pocity i postoje. Podobně jako se píše v Bibli i my usilujeme zachovávat slova: „Ale já, já a můj dům (má domácnost), my budeme sloužit Bohu.“ (viz Jozue 24:15b) A náš Pán Ježíš Kristus je mnohokrát spojován a vyjadřován Světlem – On sám řekl: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ (viz Evangelium, jak je zaznamenal apoštol Jan 8:12) Pán Ježíš však také vyzývá nás křesťany: „Vy jste světlo světa… Tak svěť (sviť) světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (viz Evangelium, jak je zaznamenal apoštol Matouš 5:14a+16) Proto usilujíce sloužit Bohu, chceme být služebníky Světla – Pána Ježíše Krista, a tak chceme být domem – domovem, kde jest toto Světlo přítomno, tedy Domem Světla.

08.07.2014

Jen pro pořádek:

V úvodu článku v Lidovkách se např. píše:

„Nedávno přišla do knihovny v pražském Klementinu. Neznámo odkud. Neznámo, kdo ji vydal. Kdo ji do českých knihoven rozesílá…“

Známo odkud, odesilatel je u zásilek uveden. Známo, kdo ji vydal, vydavatel je uveden v knize. Kdo ji do českých knihoven rozesílá? Rozesílá ji vydavatel a to na základě tzv. povinného výtisku. Povinný výtisk je exemplář periodické či neperiodické publikace (kniha, brožura), který je vydavatel povinen bezplatně a na svůj náklad odevzdat z každého vydání publikace do určené doby ode dne vydání nejvýznamnějším knihovnám. Právem povinného výtisku zpravidla disponují národní knihovny a krajské knihovny. Viz zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích a další předpisy související.

Zákon naopak vydavateli vůbec neukládá v publikaci uvádět tzv. ISBN (International Standard Book Number) a zařadit se do systému ISBN = ISBN je jen pomůcka pro rychlejší katalogizaci, nikoliv povinnost.

08.07.2014

Jen pro pořádek:

V úvodu článku v Lidovkách se píše:

"Nedávno přišla do knihovny v pražském Klementinu. Neznámo odkud. Neznámo, kdo ji vydal. Kdo ji do českých knihoven rozesílá…"

Známo odkud, odesilatel je u zásilek uveden. Známo, kdo ji vydal, vydavatel je uveden v knize. Kdo ji do českých knihoven rozesílá? Rozesílá ji vydavatel a to na základě tzv. povinného výtisku. Povinný výtisk je exemplář periodické či neperiodické publikace (kniha, brožura), který je vydavatel povinen bezplatně a na svůj náklad odevzdat z každého vydání publikace do určené doby ode dne vydání nejvýznamnějším knihovnám. Právem povinného výtisku zpravidla disponují národní knihovny a krajské knihovny. Viz zákon č. 37/1995 Sb. o neperiodických publikacích a další předpisy související.

Zákon naopak vydavateli vůbec neukládá v publikaci uvádět tzv. ISBN (International Standard Book Number) a zařadit se do systému ISBN = ISBN je jen pomůcka pro rychlejší katalogizaci, nikoliv povinnost.

Když si někdo nedokáže zjistit ani to, že kniha přišla do Klementina v rámci zákonem požadovaných povinných výtisků, tak je to celkem problém...

Beth-Or - promiňte zvědavost starci - jaká je souvislost mezi vámi, kolínským nakladatelstvím Beth-Or a kongregací Beth-Or v USA? Je to pouhá shoda názvu, nebo shoda ideologie? Přiznám se, že jsem zmaten - měl jsem za to, že Dům světla může být jen jeden.
Pochopitelně - jen pokud to není něco utajovaného, chybí mi jakékoliv prověření v tomto smyslu.

08.07.2014

:-) záhadná "kní" a četla jste třeba tu knihu? Nebo jen umíte papouškovat kousky textů vytržených někým jiným ze souvislostí???

Záhadný beth-ore, cituju s plným uvedením autora a zdroje. Ty informace by mělo znát co nejvíce lidí, aby věděli, že jste něco jiného, než za co se vydáváte.

07.07.2014

:-) Děkujeme paní Magdaleně Sodomkové z Lidovek za skvělou propagaci naší knihy :-)

07.07.2014

:-) tedy "kní" to se může - takhle postupně kopírovat z Lidovek téměř celý článek? Nějaký skutečně vlastní názor nemáte?

Způsoby propagandy
"Podobně vázané knihy, bez ISBN, bez jakékoli identifikace, nám do Klementina odněkud čas od času chodí. Naposledy to byl kus co oslavoval expremiéra Azarova. Autor jej doporučoval jako učebnici pro školy. A obsah? Klasický pokus, jak překroutit historii," říká ukrajinistka Rita Kindlerová. To ji jako první rudý výtisk zaujal.
Ovšem ruku na srdce - nejsou to vyhozené peníze? Kdo by, kromě patnácti tisíc oveček mennonitů a jedné ukrajinistky, četl knihu neznámého duchovního? Jak říká Vjatrovyč, možná nikdo. Kniha ale doplňuje jisté široké portfolio. "Jsou různé způsoby propagandy, různé kanály. Třeba internet. Celé týmy lidí dnes Kreml platí, aby se účastnili internetových diskuzí, v různých jazycích..." Poznávací znamení je jazyk propagandy, klíčová slova: neobanderovci, katani, fašisti z Majdanu.
Pak je tu odhalování soch. Články v různých médiích po celém světě. "Dřív tento servis zajišťovala Kominterna. Dnes za tím stojí různé ruské spolky a Gazprom. Má spoustu peněz, zástupce všude, kdekoho sponzoruje," tvrdí Vjatrovyč.
Třešničkou je pak televize Russia Today. "Je profesionální. Zaměstnává experty ze západní Evropy a Ameriky. Protiliberální, protiunijní a protiamerická. Ztotožní se s ní antiglobalisti i antiislamisti. Kdokoli, kdo vyznává tradiční konzervativní hodnoty. Spousta lidí nevěří, že by mohla tolik lhát. Jsou naivní," říká historik.
Stejně jako on píše jednu knihu za druhou a snaží se vyvracet nesmysly z minulosti, část ukrajinských novinářů sedí, ověřuje a uvádí na pravou míru události, které se teprve odehrávají. "Je to občas vyčerpávající. Ale zase je to zajímavá práce," usmívá se historik. "Škoda jen že Západ není na tuhle informační agresi Ruska připraven. Třeba Francie je naprosto neostražitá. Ale jak to, že už i postkomunistické země zapomněly číst mezi řádky?"
Útržek z hovoru. Zaslechnuto v metru. Směr I.P.Pavlova: "Co to, prosím tě, vzniklo za chiméry ohledně tý Ukrajiny? Z některých článků mám pocit, že koupím kytici a bonboniéru a půjdu Putinovi děkovat!"
Údiv? Proč? Zuří přece válka. Samozřejmě i ta o veřejné mínění.

Naši lidé
Možná je to ale celé ještě trochu jinak.
Někdo zvoní. "Taky Ignatius. Biskup Ignatius." Mužský hlas na druhém konci se diví, odkud mám jeho e-mailovou adresu. Kontakty zásadně nezveřejňuje. Ochotně ale vypráví o své církvi (mennonité). Ne, uzavírá tím, že on je tím, kdo v jeho církvi rozhoduje, kdo se s kým může a nemůže bavit. Takže toto žádný oficiální rozhovor pro tisk nebyl, žádné citace, spánembohem a nashledanou.

Kdo to platí?
Profesionální fotografie, pevná vazba. Tajemný autor. Tajemná adresa nakladatelství Beth-Or Kolín 1. Byť tohle vydání neaspiruje na knihu roku, něco stát muselo. Čí peníze za tím stojí?
"Běžnému člověku, který sleduje dění kolem sebe a sleduje objektivní zprávy, jsou asi celkem jasné základní souřadnice celého případu s Ukrajinou. Když se to ale někdo konspirativně snaží postavit úplně do opačného světla, tak se můžeme zeptat: Komu to slouží? Kdo na tom má zájem? A když si na to odpovíme, jsme blízko k autorům této publikace a k jejímu účelu. Už to, že se kolem ní všechno tají, nejvíc odhaluje původ," míní apoštolský exarcha Hučko.
Vjatrovyč má konkrétnější vysvětlení. "Kdo je Ignatius? Není představitelem žádné oficiální církve. Bude to mít souvislost s ruskou rozvědkou za hranicemi. Ruská propaganda působí přes různé sekty. Je spousta skupinek, které jsou na ni napojené, a mnohdy přitom ani samy nevědí, odkud ty peníze vlastně mají."
Vjatrovyč si myslí, žer je dokonce logické, že se kniha objevila v Česku. "Odtud totiž pochází sekta dohnalovců, bývalých řeckokatolických duchovních, kteří byli obviněni ze spolupráce s tajnými službami a utekli z Česka na Ukrajinu."
Se skupinou přeběhlíků a samozvaných biskupů v čele s Eliášem Antonínem Dohnalem měla patálie nejen řeckokatolická, ale i římskokatolická církev. Shodně je považují za exkomunikované lžibiskupy.
Například olomoucký arcibiskup Jan Graubner jejich počínání vysvětlil v listě věřícím takto: "Založili společenství Ukrajinská pravověrná řeckokatolická církev a Eliáše prohlásili za patriarchu. Oslovují naše věřící se žádostí, aby k nim vstoupili. Tato 'církev' není v jednotě s papežem. Kdo by podepsal jejich archy, ať si uvědomí, že vstupuje do schizmatické sekty."
Proč? "Otec Eliáš prohlásil za vyloučené z katolické církve témě všechny biskupy a kardinály... Nyní prohlašuje za vyloučeného z církve i papeže Benedikta XVI. a ve svých dopisech, mailech i na internetu vyzývá katolíky, aby se distancovali od současného papeže a modlili se za šťastnou volbu nového papeže. Protože se tato skupina prohlašuje za jediné pravověrné katolické biskupy na světě, dá se předpokládat, že papežem má být jeden z nich."
Podle Vjatrovyče je tato sekta malá. Ale aktivní. Ze všech sil pokračuje v rozkolu církve na východě. "Zviditelňovali se v době protestů na Majdanu. Podporovali svrženého prezidenta Junykovyče. Argumentovali tím, že Evropa je Gejropa. Čili přesně v duchu putinovské propagandy: EU je liberální prostor, kde vládnou gejové," popisuje historik. A dodává: "Je potřeba chápat, že to není konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Ukrajina se ocitla v ideovém epicentru, kde se střetly liberální demokratické evropské hodnoty s těmi konzervativními, tradičně ruskými. Evropa zapomíná, že totéž se dělo ve třicátých letech s Hitlerem, ten taky obnovoval tradiční hodnoty."
Zpátky ale k otázce, kdo to celé platí. "Je to stejné jako za studené války. Jede v tom spousta lidí, kteří za to berou peníze, ale nim se přidává zástup užitečných idiotů, kteří tyhle myšlenky dobrovolně šíří nejen po sociálních sítích. Zastánci konspiračních teorií, kteří nemají tušení, co dělají. Oni tomu věří, těm není třeba ani platit..."

Čítanka
Vjatrovyč listuje. A jako gurmán, který si dokáže vychutnat propagandistickou rovinu textu, pokyvuje hlavou. "V roce 1943 chtěli Němci, aby se Ukrajinci přidali na jejich stranu. Vytvořili divizi Halič. V téže době vznikla UPA - Ukrajinská povstalecká armáda, která proti Němcům bojovala. UPA zvaná banderovci. Ta lidi nabádala, aby do divize Halič nevstupovali. Jenže ruská propaganda tuto divizi Halič používá jako důkaz o tom, že Ukrajinci kolaborovali s Němci. Přitom uvádí, že divize Halič, to jsou právě ti banderovci. Vidíte?" ukazuje Vjatrovyč.
Tenhle mladý historik byl sám osočen, že přepisuje dějiny. Že mladý historik byl sám osočen, že přepisuje dějiny. Že historii Ukrajiny naopak líčí v pastelovějších barvách.
"Za Juščenka totiž byla najednou na Ukrajině svoboda slova. Začali jsme otevírat archivy. Dost materiálů bylo zničeno, ale přesto, v tom co zbylo, bylo možné zahlédnout pravou tvář komunismu. Tehdy se ruská propaganda vyděsila. 'To je ukrajinská propaganda!' začalo se ozývat z Moskvy. Ale jakápak propaganda? Měli jsme poprvé v rukou dokumenty," vypráví Vjatrovyč.
"Stal jsem se v Rusku personou non grata. Člen ruské dumy Konstantin Zatulin řekl v televizi, že Vjatrovyč pomáhá Juščenkovi oblbovat Ukrajince a takoví lidé by vůbec neměli mít právo žít," svěřuje.
Nyní však listuje a přitom si pro sebe mumlá : "Ha! Tohle přece není UPA, to je policie! A tahle fotka, ta je z jiného roku. Ha! A tady - úplně jiná událost!"
Pak zvedne hlavu a spokojeně pronese: "Absolutní mix. Užitečná publikace. All inclusive! Sebraná ruská propaganda v jediné knize. Je tam kolaborace s nacisty, banderovci, nacionalismus, antisemitismus. A obvinění současné Ukrajiny z toho všeho."
Je očividně ve svém živlu: "Ta kniha dokazuje, že současná ruská propaganda používá stejné argumenty jako ta sovětská... Způsob sovětské propagandy ostatně zůstal v hlavách spousty lidí, takže ruská propaganda má na co navázat. Stačí oprášit starou linii, banderovce zmodernizovat na neobanderovce, majdanovce... a jede se dál!"

Alej mrtvých dětí
Volodymyr Vjatrovyč, šéf ukrajinského Institutu národní paměti, sedí v kavárně nedaleko pražského Klementina a se zájmem knihou listuje.
"Tyhle fotografie z Majdanu jsou profesionální a řada z nich pochází ze světových agentur. Zajímalo by mě, kolik z nich je kradených," říká historik. A na několika snímcích je opravdu mikroskopickým písmem napsáno Reuters.
Vjatrovyče však zajímají hlavně historické snímky, kteé mají ilustrovat krvavou minulost Ukrajiny.
Jeho oči se zastaví na straně 48. Je na ní fotografie mrtvých dětí, přivázaných ke stromu ostnatým drátem. Podle knihy důkaz řádění banderovců na Volyni. Druhá světová válka.
"Tahle fotka má zajímavý příběh. Říkalo se, že pochází z '43. až '44. roku. Tyto malé polské děti prý udusili a zabili banderovci. A takto je přivázali ke stromu. Tato fotografie byla publikovaná před dvaceti lety a posléze se vyrojila řada pamětníků, kteří vyprávěli, že tu hrůzu viděli na vlastní oči. Nebyl to jen jeden strom. Byla to celá alej, lemovaná takto usmrcenými dětmi! Dostala přezdívku Cesta ke svobodné Ukrajině," vypráví Vjatrovyč.
S tímto dokumentem sse prý ruské propagandě povedl majstrštyk. "Když ji viděli v Polsku, rozhodli se udělat památník svým obětem. Předlohou měla být právě ta fotografie," vypráví historik..
A památník skutečně vznikl. "Jenže pak novináři začali po té události pátrat. A zjistilo se, že ta fotografie nemá s Poláky nic společného. A dokonce ani s druhou světovou válkou. Je mnohem starší. Pochází z roku 1922. Poprvé vyšla v učebnici psychiatrie, jako dokument případu vyšinuté matky, co zabila svoje děti," vysvětluje Vjatrovyč.
Jak to, že se tedy původní verze dál šíří? "Na Ukrajině neexistují autorská práva na historické snímky. Když někdo nějakou fotku uveřejní, kdokoli ji může kopírovat a šířit dál," říká historik.
Co na to biskup Ignatius? Jsem v pokušení, ale nemohu. Nemohu jej citovat. Zakázal mi to. K našemu nebuplikovatelnému rozhovoru se ještě dostaneme. Mohu však snad alespoň prozradit, co mi poradil. Dát is fotku do Googlum, alespoň sto odkazů bude potvrzovat jeho verzi. A to přece už musí stačit. Určitě najdu i články o polském pomníku... Stokrát opakovaná fotografie. Stokrát opakovaná historie o krvelačné cestě k urkajinské nezávislosti se pak stane pravdou?

Neprotestujte!
Záhadný biskup svým ovečkám (je jich prý ve východní a střední Evropě na patnáct tisíc) radí, aby neprotestovaly. "Jen v případě, kdy sstát omezuje svobodu víry... má křesťan... právo nenásilně odporovat... Nic takového... se však na Ukrajině neděje. Křesťané... by se tedy neměli na současném konfliktu politické opozice vůči státní moci podílet," varuje Ignatius ve svém česky psaném kázání. Vzápětí přechází do útoku proti jindy znesvářeným urajinským duchovním, kteří se na Majdanu překvapivě semkli a společně s demonstranty se modlili a snažili se mírnit napětí. Podle Ignatia jsou to právě oni, kdo - jak se píše v titulu knihy - stojí na špatném místě. Majdan podporovali, "i když si museli být plně vědomi brutálního násilí, kterého se tito neobanderovci dopouštějí", rozohňuje se tajemný muž.
Máme tu tedy novou terminologii: neobanderovci. Vyobrazeni jsou pak v knize bohatě na fotografiích, jak bijí nebohé policisty, tedy Berkut.
Pokud však jde o Rusy, ty biskup vykresluje pouze slovy "laskavost těchto stařenek a stařečků, vůně a chuť čaje i zvláštní kořeněná chuť přeclíků...!

Jenom klid, budu pokračovat.

Rudá kniha (autor Magdalena Sodomková, magazín LN, 4.7.2014)

Útržek z hovoru. Zaslechnuto v autobuse směr Vysočina. "Hlavně že jsme mu léčili nějaké Ukrajince z Majdanu. A co nebozí policisté, ten Berkut, proč těm u nás nikdo nepomáhá?"
Zvláštní kniha. Rudý obal. Výmluvný název: Na špatném místě... Podtitul: O křesťanech, Banderobcích a Ukrajině nedávné a dnešní. Autor? Z fotografie přes černé obroučky brýlí hlení na čtenáře Jaroslav Ignatius Vokoun, který se svému publiku představuje jako biskup.

Kdo je to? A je to skutečně biskup?
Podle informací české řeckokatolické i římskokatolické církve ne. "Mohu Vám potvrdit, že ten člověk není a nikdy nebyl žádným, ani řeckokatolickým, ani římskokatolickým biskupem. Musel by být jmenován papežem. A to určitě nebyl, protože to se zveřejňuje. A když není papežem jmenován nebo potvrzen, a přece ho někdo vysvětí, tak je ihned automaticky exkomunikován; on i ten, kdo ho vysvětil," vysvětluje Ladislav Hučko, hlava české řeckokatolické církve.
Možností je tu ale podle něj víc. "Pokud by se vydával za biskupa, tak buď ho někdo vysvětil z pravoslavných, nebo jsou tady ještě sekty. A nebo ho vůbec nikdo nevysvětil," říká biskup Hučko.
Trocha googlování a kontakt na Ignatia je na světě. Na webu s národní koncovkou .ru vyběhne mailová adresa i telefon.
"Haló?" ozve se ženský hlas. "Cože? to je soukromé číslo. Ne, opravdu nemám s žádným biskupem nic společného."
Mailová komunikace je o chlup úspěšnější. "Děkuji za váš zájem, velmi se omlouvám, ale neposkytuji již řadu let žádné rozhovory komerčním (světským) médiím. +Ignatius."

Rozezlení civilisté
Tak tedy nic. Co však hlásá "biskup"? "Tak jako muž, který je aspoň trochu gentleman, má problém uhodit ženu a dostává se do nepříjemné situace, když na něho žena fyzicky zaútočí, protože gentlemanství v něm oslabuje obranné reflexy, tak podobně má voják (či policista) vážný etický problém, když je vystaven konfrontaci s agresivními civilisty. Každý voják je cvičen, že jeho posláním je chránit civilisty... Jak se mají muži v uniformě vypořádat se situací, kdy proti nim stojí masa rozezlených agresivních až brutálních civilistů, před nimiž by měli chránit jiné civilisty?" táže se Ignatius ve své knize, jejíž výtisky nyní poštou přicházejí do českých knihoven.
Vzápětí přichází s výkladem, jak číst současné dění na Ukrajině. Jeho text je prý inspirován rozhovorem "s českými vojáky a vojenskými policisty".
Kterými?
"Po velmi pečlivé úvaze, k níž mě vedla nedávná vražda soudce Oleksandra Loboděnka, jsem z původního rukopisu odstranil všechny informace, které by mohly kohokoli přivést na stopu lidí, kteří mi umožnili vyslechnout jejich vzpomínky... Proto jsem původní velmi osobní svědectví v textu nahradil obecnějšími formulacemi..."
Čeho se Ignatius bojí?
"Zloba a rasová nenávist šířená masově mezi Ukrajinci od počátku třicátých let až do druhé poloviny čtyřicátých let minulého století přežila i do třetí a čtvrté generace a stala se opět politickým programem mnoha současných Ukrajinců, nechci riskovat a u vést kohokoliv do nebezpečí ohrožení života."

Ha! - Diskuze! Nightlybirde, kápls na to. O téhle knize vyšel velice, ale VELICE zajímavý článek ve včerejším magazínu LN. Uvažuju o tom, že jestli na něj nebude odkaz, opíšu sem nebo do zajímavostí pár výňatků.

Aha, zajímavé, řadil jsem si je mezi pravoslavné...