Nahota feminismu diskuze
Josef Hausmann
Feminismus je zhouba lidstva. Jedná se o uměle vytvořenou ženskou ideologii, zakládající se na nepravdách a mýtech (např. mýtus o domácím násilí, lež o vyšších příjmech mužů či falešná představa o méněcenném postavení žen ve společnosti). Feministky jsou obyčejné rasistky (nenávidí univerzálně všechny muže), potlačují lidskou přirozenost a popírají biologické zákony (zahánějí ženy z tepla domova do zaměstnání, anebo se naopak jakožto svobodné matky poflakují doma a žijí na úkor daňových poplatníků ze sociálních dávek). Záměrně ničí muže, rozbíjejí rodiny a špatnou výchovou kazí děti. Zvrhlé feministické učení ovlivnilo negativně školství, zákonodárství, sociální politiku a život společnosti vůbec. Proto autor cítí jako morální povinnost uvést věci na pravou míru a vyvrátit nejčastější feministické mýty a proklamace (např. za domácí násilí si ženy mohou samy, neboť muže provokují!; ženy pracují na hůře placených místech, protože o lépe placené, ale náročnější posty nemají zájem a raději se nechávají živit muži... a jiná podobná moudra). Pokud by autor mínil celou knihu jako humorně ironickou kritiku extrémního feminismu, bylo by to vtipné čtení. Bohužel, jak se zdá, míní to však vážně.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
rovnoprávnost je základ soužití.
pan hausmann at se odstěhuje do afriky a dělá náčelníka kmene obřezaných žen s lobotomií...to by se mu možná líbilo.
anebo at si pořídí robota.
rovnoprávnost je přirozená.
utlačování žen je doména mužů ketří jsou bez citu a ducha.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Základy mužského šovinismu |
2006 | Mužský šovinismus pro pokročilé |
2002 | Nahota feminismu |
2008 | Ženy na dosah |
2018 | Totalitní ideologie feminismu |
Vynikající konstruktivní kritika nemoudrého militantního vypjatého extrémního feminismu. Jen jedna citace:
Nahota feminismu 16. část
4. listopadu 2011
RNDr. Josef Hausmann, CSc.
15. Mýtus o odolných dětech
Nedovedu si představit silnější potřebu dítěte než je potřeba otcovské ochrany. (Sigmund Freud)
Po většinu trvání lidské historie se uznávalo, že děti potřebují něhu, lásku a ochranu ze strany dospělých. Snadná zranitelnost dětí vedla k všeobecně přijímané tezi, že by rodiče, pokud to jen trochu jde, měli kvůli dětem setrvávat i v nevydařeném manželství. Tento názor udržoval rozvodovost (a dětskou kriminalitu) v únosných mezích. Takové nazírání na dětství však představuje problém pro zastánkyně rozvodů a samostatné péče o dítě. Jsou-li děti snadno zranitelné stresy a rozchody, jak se rozvést bez pocitu provinění?
Odpověď vymyslely a s úspěchem rozšířily autorky knihy Nebojte se rozvést Susan Gettlemanová a Janet Markowitzová. Zde se poučíme, že:
„Děti jsou ve skutečnosti odolnější, než si myslíme. Rozvod a jím způsobená absence otce může zpočátku bolet, ale děti se přes to přenesou.”
Podobných „odborných knih“ je spousta a nebudeme jejich citacemi unavovat čtenáře. Současné univerzitní „kapacity“ na výchovu dítěte k rozvodům přímo vybízejí a jak vidíme, poskytují i ideovou oporu. Není tedy divu, že za posledních 30 let se v zemích se západní civilizací rozvodovost ztrojnásobila. A nejen to. Prudce klesá i počet nově uzavíraných manželství a s tím i porodnost v rozvinutých zemích a demograficky nešťastně roste zastoupení přistěhovalců a menšin, což indukuje pravicový extremismus.
Vždyť proč by se soudný muž hnal do manželství, když předem ví, že bude muset snížit svou životní úroveň o 42 %, aby mohl zvýšit standard své manželky o 73 %? (Conway). Jakou cenu má pro muže vytvoření rodiny, o niž s 60 % pravděpodobností přijde, neboť děti jsou po rozvodu prakticky výlučně svěřovány matkám? Proč by si měl vázat někoho na krk, kvůli němuž po případném, leč velmi pravděpodobném rozvodu bude napadán feministkami a jimi podnícenými soudy, že se se svou bývalou ženou nedělí o svůj blahobyt, jak to činil během manželství? Proč by v dnešní době, která jde ženám u soudu na ruku, riskoval, že až si zamiluje své děti a uzpůsobí kvůli nim svůj životní styl, odebere mu žena celou rodinu a nejspíše i jeho domov, jeho příjem a jeho životní motivaci – a vtáhne jeho děti do systému ženského příbuzenstva, v němž se pravděpodobnost delikvence jeho dětí osmkrát zvýší?
Žena ovšem sobecky předstírá, že nevidí ani neštěstí zapuzeného otce (toho vem čert), ale hlavně ani propast, do níž strhává dítě. Mýty o „odolných dětech“ jsou jí přitom nápomocny. Hlavně, že ona – sobeček – nepřijde zkrátka. A to nepřijde, jak dobře ví: sociální dávky, výživné od otce a většina hodnot, které muž vydřel pro blaho své (teď už bývalé) rodiny, jí padne k nohám.
Mýtus o odolných dětech potřebují propagátorky samostatného mateřství ještě z jednoho důvodu – pro kauzu doma týraných a zneužívaných dětí. O dětech, které bez úhony přestály své pohnuté dětství, takže z nich nakonec vyrostly normální, své děti netýrající, rodiče, píše R. J. Gelles: „Jestliže byly tyto děti týrány a zneužívány, bylo to vždy jen jedním z rodičů. Druhý zde sloužil jako záchranný člun v moři bolesti a utrpení.” Jinými slovy, děti, které přežily bez následků týrání v dětství, zachránila úplná rodina.
https://stridavka.cz/nahota-feminismu-cast-16/
Dostupné celé online ...
Následující kapitola https://stridavka.cz/nahota-feminismu-cast-17/
Předchozí kapitola https://stridavka.cz/nahota-feminismu-cast-15/