Bony a myš / Po stope novej topánky / Starí mládenci z Broken Hillu diskuze

20.04.2019

Tak se mi zase jednou po delší době dostala do ruky knížka mého milovaného detektivního autora, Arthura Williama Upfielda. Narodil se 1. září 1890 v Gosportu v jižní Angli, (cituji z české Wikipedie,) nedaleko Portsmouthu jako nejstarší z pěti synů obchodníka suknem, Vychovávala ho však jeho babička a její sestry.
Poté, co mladík třikrát za sebou propadl u praktikantských zkoušek, přikročil rozhněvaný Arturův otec k ráznému řešení - koupil nezdárnému synovi lodní lístek do Austrálie. Než vypukla první světová válka, pracoval mladý Arthur Upfield v Austrálii jako honák, kuchař a pasák ovcí. Poté nastoupil do armády a s australskými jednotkami odcestoval do Egypta a následně se zúčastnil bojů u turecké Galipole a ve Francii. V roce 1915 se v Egyptě Arthur Upfield oženil s Annou Douglassovou, australskou zdravotní sestrou.
Po skončení války se v roce 1919 A. Upfield s manželkou vrátil do Austrálie. Živil se zde pak nejrůznějším způsobem - jako lovec kožešin, zlatokop nebo hledač drahých opálů. Začal také opět psát, tentokrát s větším úspěchem. Jeho první knihu Kainův dům (anglicky The House of Cain), v níž ještě nefiguruje postava detektiva Napoleona Bonaparte, vydalo londýnské nakladatelství Hutchinson v roce 1928. Poté se Arthur Upfield začal věnovat výhradně psaní detektivních románů. (konec citátu)
Když jsem poprvé četl některou z jeho knih, odradilo mne jméno hlavní postavy evropsko-australského míšence nalezence Napoleona Bonaparta, slyšícího na jméno Bony. Podruhé jsem některou z jeho knih vzal do ruky možná až po deseti, patnácti letech. Tehdy už mi došlo jak ke svému jménu obvykle nalezenci přicházejí, někdy je to vedeno dobrým úmyslem, jindy méně dobrým, někdo si z toho také může dělat třeba legraci. Vzpomněl jsem si na chlapce jménem Růženka - Sue. Nakonec jsem musel uznat, že Bony dělal svému jménu vždycky jenom čest. Hodně to všechno vypovídalo i o autorovi samotném. A o něco později jsem se už do autorových knih prostě zamiloval, a začal všechna vydání jeho knih sbírat, a čas od času si je, třeba i opakovaně číst.
Tentokrát jsem otevřel jeho knížku ve slovenštině. Je pravdou, že na každé páté stránce narážím na slovo, jehož význam mi není tak úplně přesně jasný, nijak mi to ale nebrání v tom, abych si příběh naplno neužíval. Je tomu mimo jiné i proto, že v tomto okamžiku netuším, zda jsem tento příběh už vůbec kdysi četl. O své další dojmy se podělím v pokračování tohoto pokusu o zaujatý komentář knihy mého autora z nejoblíbenějších.