Neboj se vrátit domů diskuze

myslím, že o své nemocné i umírající by se měla postarat rodina, jak se to dělo po generace. Rozdíl je nyní v možnostech, rodina je maličká, někdy jen jednočlenná a ta prostě fyzicky a finančně se nedokáže postarat o nemocného, nemůže jej udržet v čistotě, nemůže se postarat o převazy, nemá na to sílu, nelze jej vykoupat. Ano, ve městech pomoc najde, na vsi to není tak jednoduché a jak chodit do práce....
žádné řešení není dobré. ohledně eutanazie jsem proti, zneužít se dá, to dá rozum, zejména u lidí s intelektovým postižením, třeba alzeimeriků v konečném stadiu..Na druhé straně jsou situace, kdy asistovaná sebevražda je jediným řešení, nedávno k ní došlo v cizině u našeho občana a jistě se mu nedivíme.

Celkem mne překvapuje, že absolvent ČVUT má tak velký problém číst a pochopit čtené. A to už nemluvím o tom, že tu píšete o něčem, o čem netušíte vůbec nic.

Ano, psala jsem, že se svým životem si můžete dělat co chcete. Svou smrt ale "přehodíte" na druhého, na lékaře, psychoterapeuta? Nač? Proč by vám musel někdo u toho asistovat? Nudíte se? Tak si vezměte život a "neotravujte" s tím, s prominutím, druhé.

Vaše úvahy o chcípání, přejdu. Jak jsem napsala, o tom, co je paliace netušíte nic, což vám nebrání urážet ty, kteří se o nevyléčitelně nemocné starají. No, dnes nic neobvyklého. V podobných případech to bývá nepřímá úměra... bohužel.

Ano, absolvent teologie neužitečný pro společnost. Nezlobte se, ale neřekla bych, na základě toho, co jsem tu měla možnost číst, že byste byl nějakým povolaným rozhodčím.

Jak jsem napsala v příspěvku, který byl smazán zároveň s vaším, mohu mít rozdílný názor, nemusím souhlasit s druhým, nemusím rozumět jeho vidění světa. Přesto, tento rozpor, rozdíl, mohu dát najevo slušně a věcně. Ten primitivismus, který je patrný z vašich příspěvků, je dost zarážející u vysokoškolsky vzdělaného člověka. Už jsem tu četla mnohé, a stále ještě asi nejspíš dost...

A proč na lékaře přenášet tuto odpovědnost? Zamyslel jste na chvíli, že to nejste jen vy a vaše volba?

Jaj, každý za své! Jistě... vždycky když si podobná moudra čtu, vzpomenu si na to, jak nákladná léčba, jak nákladná dnešní medicína je. Věřte, a opravdu bych vám to nepřála, ale kdybyste se ocitl v situaci nemocného, v rukou lékaře, který by vás léčil tím nejmodernějším co je, tak byste si to za své opravdu dovolit nemohl. Byla bych opravdu opatrná s podobnými soudy. Hospicová léčba je hrazená stejně, jako ta v LDN, jako ta, v klasických nemocnicích.
A že tu máme teologické fakulty? Máme, stejně jako ostatní. A že jsou zdrojem ovládání druhých? No, znám nemálo absolventů a nijak jsem u nich podobné sklony, na rozdíl od jiných person, nepozorovala. Holt, máme svobodu a svoboda vyznání patří mezi ně. Ale na podzim máme volby, mimochodem, k té svobodě patří i to, že z našich daní jsou placené politické strany, můžete zvolit ty, kteří s podobnými aktivitami rázně zakročí...

Už to, že jste nepochopil proč vám byl příspěvek smazán, dost říká. A nejen ten. Že nerozumíte, co znamená hospicová péče, paliativní péče, není ještě důvod, pro vaše napadání paní doktorky, pro vaše lži o jejím bohatnutí na úkor druhých. Představte si, že další podobní "zloději" chtějí založit dětský hospic, já bych je šla nahlásit! Copak nějaké štráchy s nemocnými dětmi, ze skály jako ve staré Spartě!
Naštěstí, díky velkému úsilí paní doktorky, se tu o paliativní medicíně už jen nemluví, ale je i praktikována. Nikomu není vnucována, můžete se svým životem, se životy svých blízkých nakládat jak chcete.

Děkuji za smazání opravdu nehorázného příspěvku.

Nočnípták, proč jsem použila "jen"? Protože pan uživatel měl zapotřebí toto zmínit. Z celkového vyznění jeho příspěvku, katolíci jako kdyby nebyli plnohodnotnými lidmi. To zase čtu já, stejně jako vy čtete, že je vám cosi vnucováno. Proto jsem si dovolila být drobet ironická. Ale, ozvala jsem se proto, a pouze proto, bohužel sama nejsem bez viny, že když cosi kritizuji, měla bych si zjistit alespoň to podstatné.

Nejspíš naposledy, ale přeci jen se k tomu "vnucování" vrátím. Přijde mi to totiž podobné, jako zdejší, v poslední době velmi časté, hledání jakých si vyvažování v beletrii. Nevím, proč by v rozhovoru, svým způsobem jsou to vlastně její memoáry, měla paní doktorka, obecně kdokoliv, přemýšlet nad tím, jak by se měl správně vyjadřovat, aby tu druhou stranu nepopudil, vyvažovat, co ještě nebude považováno za nátlak a indoktrinaci. Ona sama svůj život takto bere, a takto je nám i předkládán. Jak jsem již napsala dříve, nemusíme s ní souhlasit, můžeme si myslet své, můžeme psát o vymytých mozcích, jak je libo. Ale prosím, nechtějme po autorech beletrie, po lidech, kteří píšou své vzpomínky, aby je psali tak, aby jejich styl byl přijatelný pro většinového čtenáře. Pak by se mohly vydávat jen prefabrikované, jakousi korekturou upravené texty a opravdu nevím, k čemu by nám to jako mělo být dobré. A prosím, nemyslím to nijak konfrontačně. Pouze se domnívám, že někdy hledáme v textech to, co v nich nemusí, dle mého, ani nemá být.

01.04.2020

Tak jsem si knihu přečetla ještě jednou. Třeba jsem ji prvně četla v nepříznivou dobu a teď na ni budu nahlížet úplně jinak. Ale ne. Pořád na ni nahlížím stejně.
Jsem si vědoma, že bez paní Svatošové by hospicová péči nebyla, nebo nejspíš nebyla taková jaká nyní je. Paní Svatošové si velice vážím a o tom jsem i ve svých komentářích psala. Nestavím se ani proti její víře. Proč mám tedy pořád pocit, že je čtenářům (některým) trochu vnucována. Ne cíleně, ale přece jen vnucována. Asi na to přišel sator. Je nám předkládána jako jediná a nezpochybnitelná pravda.

siena, protože si vážím nejen paní Svatošové, ale i Aleše Palána také bych se ozvala na komentář, který napsal sator. Ovšem nikde jsem v jeho příspěvku nenašla "jen" katolík. To mu podsouváte. Zrovna tak jako já nikde nenapsala, že se mi kniha nelíbí. Psala jsem, že se s ní míjím( a to může být moje chyba).

sator, když někoho kritizuji, tak je dobré vědět, jak se dotyčný jmenuje. Ačkoliv možná "jen" katolík, přesto má jméno, pan Aleš Palán.

Paní je to nesmírně přemýšlivá citlivá Hluboká a zraněná. Její význam pro hospici je mimořádný. Nemám problém s tím že jí pohled na svět je očima věřícího člověka, ale problém mám s institucionalizovanou vírou, která je zanesena spousty strachy, předsudky a papouškováním.
A co se týče eutanazie-tak to už vůbec nesouhlasím.
Chybí opravdový dialog, Svatošová nevede dialog, vystupuje z pozice jediného držitele pravdy, má spousty pravd předpřipravených a místy prosvítá vymytý katolický mozek kde chybí vlastní argumenty. Vnímám lékařský paternalismus a co je nejhorší u věřícího, je skepse k lidem..
"Lidé jsou nepoučitelní a nezmění se"...uff...
Často chybí jasná otázka ( Paláše který je nejspíš také katolík) a jak to víš...
Fanatismus tak typický pro institucionalizované náboženství, nejspíš paní doktorce pomohl vybudovat síť hospiců, ale pýcha majitele jediné pravdy dobré pro všechny je strašidelná...

Alternative, nezlobte se, rozumím, že pro nevěřícího člověka to může tak připadat. Možná bychom mohli mít alespoň to na paměti, že bez toho jejího "fanatismu", bychom tu hospicovou péči neměli, určitě ne v takové podobě, co nyní máme. Pamatuji na dobu, kdy vznikal první...

Nočnípták, lidé jsme různí, takže i naše vyjadřování bude jiné. Hlavně, kniha je jiná, jinak vedená a za jiným "účelem". Neboj se vrátit domů se především věnuje tématu velmi nitěrnému a osobnímu. O to více bude textem rezonovat náhled věřícího člověka, než rozhovor, který je o životě jako takovém, jako je se sestrou Pintířovou, Padá mi to z nebe. Dovolím si říct, že by sama s Vaším hodnocením nesouhlasila.
Ano, kniha se Vám nemusí líbit, můžete se s autorkou přít a nesouhlasit s jejím přesvědčením, ale poměřovat přijatelnou/nepřijatelnou hranici, jakou si může někdo "dovolit" mluvit o svém prožívání života, mi nepřijde adekvátní. Nezlobte se, knihu nikdo nikomu nenutí, nemůže tedy ani cosi vnucovat jejím prostřednictvím. Každý, kdo o paní doktorce již něco ví, již četl/slyšel její rozhovor, měl by tušit, co v knize, a hlavně jakým způsobem, bude napsáno. A ti, co neví, mohou knihu kdykoliv zaklapnout.
A ještě si dovolím poznámku. Bez této své prožívané hluboké víry, by žádné hospicové hnutí tady nebylo...rozhodně by nebylo dnes tam, kde je. Možná bychom na to měli my všichni pamatovat, když držíme tuto knihu v rukou.

17.11.2019

Já vím, že tato kniha nemůže být prosta víry, když je rozhovorem s věřícím člověkem. Jenom je zde té víry nějak hodně, takže to jako vnucování také cítím, přesně jak píše čtenářka lencin. Je zajímavé, že v knize A. Pintířové Padá mi to z nebe tento pocit vůbec nemám, přestože je vírou také prodchnuta. O tom jsem již psala v komentáři z 9.7.