Nepozdravil u vrbiček diskuze

Děj každého románu má se točit kol jeho hrdiny. Je-li však tím hrdinou docela obyčejný člověk? A jmenuje-li se Vincenc Platenka? A přece věřte, že také existenční zápas takového docela obyčejného člověka může být stejně vysilující jako boj s dravou zvěří v džungli pralesa nebo s gangstery v džungli velkoměsta. Je jen civilnější. Za každým rohem může na vás číhat nebezpečí právě tak, jako vás za ním může potkat štěstí. A může mít třebas podobu pitoreskní „chaloupky“. Jistě jste se v životě setkali i s takovou paní Dobrou. Není to jen její jméno, ona vskutku dobrá je, a to jako úřednice i jako kolegyně. Slečna Spanilá chodí do kanceláře víc než pro práci pro své i svých kolegů potěšení. A „Pampeliška“? To jistě každý na prvý pohled pozná, že je to jen přelud, jen zosobněná Platenkova touha. Proto se s ní nikdy nesetkal, nikdy s ní slova nepromluvil. Žádná z figurek této knihy není vymyšlená, ale nesnažte se některou z nich identifikovat. Autor je tak zpitvořil, že by je ani vlastní bratr nepoznal. Kdyby však přesto v některé z nich rozeznal někdo sama sebe, pak ať se proto nezlobí, ale ať se tomu zasměje, jako by se smál, kdyby se náhle octl před křivým zrcadlem. FRANTIŠEK HAVÍŘ (vlastním jménem František Horčička) narodil se roku 1894 v Bakově n. J. Vystudoval mladoboleslavskou reálku a zeměměřičství na technice. Potom se stal úředníkem. Literárně činný, a to s menšími přestávkami, je od r. 1926. Vydal, skryt za pseudonym H. Lovotín, románek „Kolotoč v plamenech" a tři komedie: „Veselou bídu", „Miss Evropu“ a „Třikrát v novinách“. Přeložil a lokal. upravil divadelní hru „Čertovo kolo“, jednu z nejúspěšnějších her Burianova divadla. Přispíval a přispívá feuilletony a povídkami skoro do všech denních listí... celý text