Seznámení diskuze
Marcela Remeňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177081/bmid_osm-svetu-osm-svetu-seznameni-xAd-177081.jpg
4
164
164
Český knižní thriller teprve třináctileté autorky se odehrává v současném New Yorku a vypráví příběh sedmnáctileté Ley Layerové, obyčejné středoškolačky, kterou kromě zvláštních temných snů nic netrápí. Jedné noci se Lea vzbudí z noční můry a nechtěně vyslechne rozhovor své adoptivní rodiny, ze kterého pochopí, že její rodiče, bratr Fred i sestra Samantha jsou Osmisvěťané, což znamená, že pocházejí z úplně jiné galaxie. Velká propast, která ji v tom okamžiku oddělí od jejího dosavadního života, se ještě prohloubí, když Leyin otec, policista Thomas, přivede zcela nečekaně do jejich navenek poklidné domácnosti tajemného mladíka Harryho, který k velké nelibosti Freda zabere pokoj pro hosty. To vše by samo o sobě nebyla až taková katastrofa, kdyby se však sympatický a pohledný Harry neživil jako nájemný vrah... Následující události změní veškeré dění kolem Ley na neskutečný akční film. Záhy totiž Harry mizí z jejího života ještě dramatičtěji, než se objevil a k jeho nalezení musí Lea překonat překážky, o jakých se jí nezdálo ani v těch nejděsivějších snech. První díl z připravované trilogie „Osm světů“.... celý text
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Ano, s Vašimi názory ohledně Osmi světů zcela souhlasím, alespoň s valnou většinou.
Je pravda, že v dnešní době opravdu všichni píší jen a pouze knihy, jejichž děj se odehrává v Americe.
Ano. Je to sice populární, ale aby člověk mohl psát knihu z amerického prostředí, musel by tam buď žít - nebo znát jejich kulturu, společenství a vůbec jejich prostředí, aby byla kniha reálná. Vždyť i Česko je zajímavé. Třeba náš venkov, Praha, Brno...
Máte pravdu v té věci ohledně Ley a jejího odchodu z dětského domova. V ČR musíte čekat dlouho, je s tím spousta papírování a musíte za dítětem pravidelně docházet, než Vám jej předají. V USA je to možná ještě složitější; nežiji tam, takže to nemohu s přesností vědět, ale přijde mi to pravděpodobné.
Další věc, ve které máte dobrý postřeh je ta, jak Marcela popisuje jednotlivé postavy (tzn. oči a vlasy).
Stejně tak jména. Od čeho je strýček Google? A také jména amerických spisovatelů? Z nich se dá báječně čerpat.
Jinak ke knize nic nemám.
Byla jsem moc zvědavá, jak se třináctiletá holka poprala s psaním knihy. No, kdyby neměla rodiče, jaké má, tak si na její dílo počkáme asi ještě dlouho, co si budeme povídat... Ale teď už něco ke knize...
Během čtení mi prostě nemohla uniknout ta naivita a nevědomost autorky, kterou ve svých třinácti ještě má. Nápad měla zvláštní, ale svým způsobem originální, ačkoliv to, že je ve vesmíru xx Zemí, které jsou stejné jako ta naše, mi přišlo přitažené za vlasy.
Co mi přišlo divné - Harry nastoupí na střední, ale třídní učitelka nezná jeho příjmení? Hm, docela zajímavý. Tohle se v reálu nestává. Ano, bylo to sci-fi, ale tyhle základní věci by tam prostě zůstat měly.
Odkdy si člověk může zajít do dětského domova a hned si vzít dítě? Je to běh na dlouhou trať. Z knihy jsem pochopila, že přišli do dětského domova a zase odešli i Leou.
Autorka si též mohla dát větší práci s jmény. Black, Longman, Bearman, Starlight a tak dále jsou vážně velmi originální.
Opravdu nepotřebuji vědět barvu vlasů a očí každé postavy. Tohle mě vážně štvalo. Naprostá zbytečná informace, kterou si člověk stejně nezapamatuje. Chápu to u hlavních postav, ale říkat to u každého charakteru je vážně hloupost.
Dále jsem se dozvěděla, že bodyguardi různých mafiánů a důležitých osob jsou vážně amatéři, když se nechají zabít 17tiletým klukem. Ne, vážně. Ve skutečném světě to chodí tak, že malej kluk prostě nesejme dvoumetrovou gorilu.
Dále mi uniklo, jak můžou čočky zabránit tomu, aby oči Osmisvěťanů nesvítily. Mohla nám to nějak vysvětlit, tak jako mohla vysvětli, proč Harry ty čočky nepotřebuje.
Byla jsem dost zvědavá na to, jak se Lea stane agentkou, ale ten výcvik mohl být vážně probrán do větší podrobnosti. Takhle se tomu těžko věří.
Přišlo mi docela šílené, když si ji ověřovali pro přijetí k těm agentům a ona jim tam rozbije terče, poškrábe stěny... Zamyslete se nad tím trošku - nenahlédli jsme pořádně pod kůži jejího tréninku a pak máme uvěřit něčemu tak šílenému?
Proč se příběh neodehrával v Česku? Nechápu, jak můžou být všichni posedlí tou hloupou Amerikou. Píšou o ní všichni. Už je to prostě trapný, takže vážně nechápu, proč se příběh nemohl odehrávat třeba v Praze. Ale chápu - NY je prostě víc kchůůůl.
Nechápu, proč autorka psala v ichformě, protože to bylo vážně matoucí, když skákala z postavy na postavu, a někdy jednoduše chvíli trvalo, než si člověk uvědomil, kdo nám příběh vlastně vypráví. Erforma by v tomto případě byla mnohem lepší.
Na závěr musím autorce pochválit její styl psaní, který mi byl velmi příjemný. Jsem ale toho názoru, že si měla ještě pár let počkat. Kdybych si knihu přečetla ještě jednou, možná bych tam našla ještě více nesrovnalostí. Chce to, aby dozrála a měla alespoň nějaký přehled o tom, o čem píše.
2,5 hvězdičky.
Seznámení
Tak na začátek... Nebudu se tady sklánět k tomu, že je autorce pouhých 13 let! No a co. Taky můžu mít bohatý rodiče, kteří mají nakladatelství a proto, když vydám knihu "glu hlo ku" ve dvou letech, nikdo tady nebude psát "Jé to je nádherné" . Takže upřímně, za prvé by ta holka měla mít trochu soudnosti s čím leze mezi spisovatele a počkat, až trochu dospěje a zlepší se jí vyjadřování a všeobecné chápání těžší literatury. Bez toho něco napsat nejde. Přesvědčila mě o tom, že ne.
Začíná to nudnými a příliš dlouhými odstavci o té holce (Lea, nebo tak nějak) a ostatních, což mě na první stránce vůbec nezajímá a působí to jen jako dobrý prášek na spaní. Dále pokračujeme oblíbenou básničkou Osmisvěťan tam, Osmisvěťan sem a najednou o sobě Lea mluví v mužském rodě. Teda vlastně najednou děj popisoval její otec. Záhada. Musela jsem se dovtípit sama. Dále se na scéně objevuje Harry. Vánoce. Vždyť všichni víme že v Americe se Vánoce slaví 24. prosince, no jo. Bože, když už musí teda bydlet v tom New Yorku, aby to bylo víc cool, nebo já nevím, tak o něm proboha aspoň něco zjistím ne? Asi ne. Dále už nás Harry nemusí zajímat, tak se ho prostě zbavíme nějak, aby to nikdo nepochopil a jedeme dál. Najednou se Lea odstěhuje na jinou Zemi a... jako vážně? Vůbec jsem nepochopila tenhle tah. Jestli jsou ty Země nakopírované Ok. Ctrl C, Ctrl V. Ale jak to, že jim na té další nepřijde divné, že se tam objevili lidé, co tam předtím nebyli? Jak můžou existovat dvě Země, na kterých se děje to samé? To není možné. Každí rozhodnutí jedince je nevypočitatelné, tudíž by se logicky na každé planetě mělo dít něco úplně jiného. Ale to nás vůbec nezajímá, protože z našich úvah nás vytrhne záhadný Lein růst. Z patnáctky tu máme dvacítku, co se chová na třináct. Jak jinak, když to píše třináctka co ví o životě kulový.
Tímto končí naše básnička Osmisvěťan sem, Osmisvěťan tam a začíná éra Agenta 007. James Bond na scéně. Možná by Remeňová měla omezit sledování bondovek.
Splněno. Bondovky dokoukány, jdeme si pustit X-mana. Z Ley ze stává X manka první třídy a vrací se naše básnička Osmisvěťan sem, Osmisvěťan tam. Seznámíme se s neuvěřitelnou teleportací. Lusk. Jsem doma. Lusk. Jsem na Severním pólu. Tímto mě a mé bližní naprosto odrovnala. No co, necháme si zaplou fantazii na maximum a jedeme dál. Zde se opět naprosto "nečekaně" objevuje Harry a Lea o sobě párkrát promluví v mužském rodu. Ne, počkat. Zase vypráví jiná postava. Jen si musíme domyslet kdo. Příjemnou zábavu.
Aby jsme se nenudili, zahrajeme si na Kriminálku New York a vytvoříme si tu báječnou přestřelku. No a aby nám prodloužila trápení a místo spaní vyvolala zvracení, "navnadí" nás na další úžasný díl. Zkráceně řečeno - kousek něčeho co jsem si vymyslela + moje milované bondovky zakončené X manem a kriminálka New York - to je to, co nás tolik uchvacuje? Ne. Je to tak, že to zvládla splácat jedna 13. Ano, proto to tolik milujeme. Teda my ne. Vy. Já to rozdýchávala dlouho. Hodně. A ta páska na knize - to není pochvala. Podle mě je to spíše varování. Také tam zřejmě nepsala vše (alespoň mi zkrátila trápení) a plno věcí jsem si musela domýšlet. Také nevěnovala pozornost popisování okolí a toho, jak postavy vypadají. Ano, je krásné vědět jakou mají barvu očí, to je přece to nejpodstatnější, říká si Marcelka, to, jestli je to muž či žena... To si domyslíte!
Myslím, že dobré hodnocení kniha získává díky menším holkám, jelikož nejsou ještě tak literárně vyspělé a nedokáží pochopit něco, co je pro dospělé naprosto jasné (to není urážka, tak to je, když čteš odmala, pomalu ti to otvírá oči a v dospělosti vidíš v knihách to, co je menším skryté).
Takže za mě - byla by urážka dát knize alespoň hvězdičku. Urazila by jsem knihy, které jsem takto ohodnotila. Takže promiň Marcelko, počkej si ještě pár let. Paolini hold nejsi.