Paní Bovaryová diskuze
Gustave Flaubert
Jeden z nejznámějších Flaubertových románů, který je stále ještě působivou studií ženské duše a manželské nevěry, třebaže od jeho vzniku uplynulo více než sto let. Podkladem románu, který byl napsán téměř před sto lety, je skutečná událost: Žena venkovského lékaře a matka dítěte podvádí svého manžela a skončí sebevraždou. U Flauberta je z tohoto námětu příběh provinciální manželky, žijící ve všedním maloměšťáckém prostředí, ve všedním manželství a stejně všedních milostných dobrodružstvích. Ta jsou však hrdinkou vyzdvihována do sféry jakési romantické jedinečnosti a přivodí její morální a životní zhroucení, Flaubertova ironie postihuje rozpor mezi hrdinčinými romantickými city a banálními fakty milostného života a ostře kreslí typy prostředí, jež se stejně jako paní Bovaryová staly literárními typy: volnomyšlenkářského polovzdělance lékárníka Homaise, napůl směšného, napůl politováníhodného manžela - lékaře Bovaryho, lichvářského kořistníka Lheureuxe. Takto je román i obrazem maloměšťáckých typů poloviny 19. stol.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , Mladá frontaOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Ema touží po vzrušení a velké lásce, jako zná z milostných románů, ale v manželství s venkovským lékařem se dusí... Adaptace klasického románu G. Flauberta o nenaplněných touhách a ničivé síle deziluze s Denisou Barešovou a Radúzem Máchou v hlavních rolích má premiéru 14. 11. 2024 ve Stavovském divadle.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Jiří Peňas se ve své eseji s názvem "Krvácející srdce Emy Bovaryové" zamýšlí nad fenoménem této literární postavy - a srovnává původní román s jeho letošní inscenací, uvedenou ve Stavovském divadle. "Flaubert zvolil pro příběh nevěrné manželky provinčního lékaře románovou formu, dnes bychom možná řekli, že je to dokumentární román. Postupoval jako sociolog, biolog a patolog, jemuž se díky takovému vědeckému přístupu pod rukama zrodilo velké malířské plátno. Flaubert byl nesmírně důkladný spisovatel, psal dokonale připravený, nikdy neimprovizoval, věděl přesně, čeho chce dosáhnout a jak to udělat. Pocházel z vážené lékařské rodiny, sám se sice pokus vystudovat práva, ale táhlo ho to k literatuře, ke které ovšem přistupoval vědecky a analyticky, jako k něčemu velmi vážnému a serióznímu," prozrazuje ve svém zamyšlení (Echo, 50/24).