Paní Bovaryová diskuze
Gustave Flaubert
Nezkušená Ema, která vyrůstala v klášteře, se upíná k vysněným romantickým představám o lásce a sladce růžovým vidinám o své budoucnosti. Tím krutěji ji pak zasáhne realita. Vdá se za ovdovělého venkovského lékaře, původně manžela nehezké stárnoucí měštky, kterou mu vybrala panovačná matka. První omámení z posvatebních šťastných chvil však záhy vyprchá, Ema se začne nudit. Po přestěhování Bovaryových do městečka Yonville se narodí malá Berta, ale ani dítě neznamená změnu k lepšímu. Ema hledá rozptýlení v krátkodobých vztazích a nevěře, s manželem odjede do Paříže, aby byla blíž svému milenci, avšak tím jen uspíší svůj pád. Zoufalá Ema tvrdě doplácí na svou naivitu, ocitá se v dluzích a marně hledá schůdné řešení...... celý text
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Ema touží po vzrušení a velké lásce, jako zná z milostných románů, ale v manželství s venkovským lékařem se dusí... Adaptace klasického románu G. Flauberta o nenaplněných touhách a ničivé síle deziluze s Denisou Barešovou a Radúzem Máchou v hlavních rolích má premiéru 14. 11. 2024 ve Stavovském divadle.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Jiří Peňas se ve své eseji s názvem "Krvácející srdce Emy Bovaryové" zamýšlí nad fenoménem této literární postavy - a srovnává původní román s jeho letošní inscenací, uvedenou ve Stavovském divadle. "Flaubert zvolil pro příběh nevěrné manželky provinčního lékaře románovou formu, dnes bychom možná řekli, že je to dokumentární román. Postupoval jako sociolog, biolog a patolog, jemuž se díky takovému vědeckému přístupu pod rukama zrodilo velké malířské plátno. Flaubert byl nesmírně důkladný spisovatel, psal dokonale připravený, nikdy neimprovizoval, věděl přesně, čeho chce dosáhnout a jak to udělat. Pocházel z vážené lékařské rodiny, sám se sice pokus vystudovat práva, ale táhlo ho to k literatuře, ke které ovšem přistupoval vědecky a analyticky, jako k něčemu velmi vážnému a serióznímu," prozrazuje ve svém zamyšlení (Echo, 50/24).