Paní Bovaryová diskuze
Gustave Flaubert
Proslulé dílo francouzské literatury 19. století se v psychologickém příběhu nešťastně provdané ženy kriticky zabývá maloměstskou společností své doby. Hrdinka, manželka venkovského lékaře, je citlivá žena, která své vysněné a vyčtené představy chce uplatnit ve skutečném životě, kde však tvrdě naráží na nepochopení a omezenost manžela. Trpí nudou a hledá únik ze stereotypu maloměstského života, který ji dusí. Vrhá se bezhlavě do milostných dobrodružství pohoršujících běžnou maloměstskou morálku, nedbá na finanční nesnáze a dokonce i mateřskou lásku obětuje svým iluzím. Takový život jí však připraví hořké zklamání, postupně ji zbaví nesplnitelných představ a nesmlouvavě ukáže tvrdou realitu. Z lásky k milenci se žena zadluží a lichvář použije jejích směnek, aby zničil celou rodinu. Přichází neodvratná katastrofa — Ema Bovaryová se otráví a zničený manžel umírá krátce po ní.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Ema touží po vzrušení a velké lásce, jako zná z milostných románů, ale v manželství s venkovským lékařem se dusí... Adaptace klasického románu G. Flauberta o nenaplněných touhách a ničivé síle deziluze s Denisou Barešovou a Radúzem Máchou v hlavních rolích má premiéru 14. 11. 2024 ve Stavovském divadle.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Jiří Peňas se ve své eseji s názvem "Krvácející srdce Emy Bovaryové" zamýšlí nad fenoménem této literární postavy - a srovnává původní román s jeho letošní inscenací, uvedenou ve Stavovském divadle. "Flaubert zvolil pro příběh nevěrné manželky provinčního lékaře románovou formu, dnes bychom možná řekli, že je to dokumentární román. Postupoval jako sociolog, biolog a patolog, jemuž se díky takovému vědeckému přístupu pod rukama zrodilo velké malířské plátno. Flaubert byl nesmírně důkladný spisovatel, psal dokonale připravený, nikdy neimprovizoval, věděl přesně, čeho chce dosáhnout a jak to udělat. Pocházel z vážené lékařské rodiny, sám se sice pokus vystudovat práva, ale táhlo ho to k literatuře, ke které ovšem přistupoval vědecky a analyticky, jako k něčemu velmi vážnému a serióznímu," prozrazuje ve svém zamyšlení (Echo, 50/24).