Pocity. Závratě diskuze

23.05.2017

z recenze z pera Jany Machalické (LN 30.9.2015):
...strýc Peter, který si vystavěl observatoř na střeše statku a po vesnici se potuloval v plášti z hvězdných map. Byv internován v ústavu, hned druhý den z něj uprchl a nebyl nikdy spatřen.
(...) Cestování po severní Itálii ... je také neseno neklidem a tísní končící dokonce náhlými záchvaty paniky. Existenciální fobie, pramenící dílem ze samoty, dílem z přílišné senzitivnosti (...)
... celý den nevyšel z pokoje a byl zachvácen pocity naprostého prázdna - "zdálo se mi tehdy, že člověk se může už jen pouhým přemýšlením a hloubáním sprovodit ze světa" ... sblíží se s mladou Švýcarkou - společně si pak špitají o svých nemocech při vyjížďce na jezero a dohodnou se, že pravá láska je ta netělesná. Což mimo jiné znamená, že si neřeknou svá jména, nevymění adresy ani fotografie a jeden druhého nechá odjet...
... Sebald se ve svém putování dokáže místy téměř rozpustit v zážitcích těch druhých, splynout s pamětí míst a prožívat dopředu zánik zakódovaný v každé předchozí existenci. To je ona závrať, kterou prožívá, omamná a zároveň destruktivní, protože mu z valné části způsobuje psychickou újmu. Ovšem nepřestává ho lákat. Četba Sebalda vůbec není nezáživná, jen vyžaduje značné soustředění a zvýšenou vnímavost.