Přibližování diskuze

„Když nezemřeme současně, jednomu z nás bude smutno,“ zakončuje banálním konstatováním Tomáš Tlapa jednu ze svých mikropovídek. Či snad básní v próze? A v kontrastu s předchozími řádky až zatrne. Tlapa kráčí ve stopách Miroslava Holuba a jazykem strohým, leckdy i ryze holubovsky vědeckým ohmatává věci, na které si nesáhneme, přestože se neustále snažíme. City, pocity, Lásku. Hraje si s terminologií, (ne)srozumitelností, banalitou, ale nikdy nejde přes okraj. Cestu textem zná a nebloudí. Je hravě vtipný i vtipně hravý. Když je třeba, škrtne pitomou metaforu. A i když píše o ženském trupu v krabici, je něžný. Z jeho psaní totiž cítíte zájem. Třeba o to, zda opravdu v Havlíčkově Brodě sněží jinak než v Praze, či o to, zda dýcháme, když spíme. Pevně věřím, že se Tlapa s Přibližováním přiblíží i k vám. Tomáš Čada... celý text