Priepasť diskuze
Jozef Karika
Bývalý lezec trpiaci panickým strachom z výšok narazí na legendu o skalnej plošine v Tatrách, kde neznáma sila núti ľudí, ktorí tam zablúdia, skočiť do priepasti a zabiť sa. Nezvyčajné množstvo smrteľných nehôd v tejto oblasti mu nedá spávať. Rozbehne pátranie na vlastnú päsť, lenže skutočnosti, ktoré odhalí, sa vymykajú ľudskej predstavivosti a chápaniu. Za svoju zvedavosť kruto zaplatí – sám sa ocitne na hrane priepasti. Je stará legenda horských vodcov o nadprirodzenej sile zhadzujúcej ľudí do hlbín iba strašidelná fáma, alebo obsahuje zrnko pravdy?... celý text
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
(SPOILER) Rade. Vďaka za komentáre. Nejako sa do Slavkovskej doliny bezpochyby dostať dá, no autor bohužiaľ opísal veľmi presne a preto nereálne, kadiaľ sa tam má ísť. Vraj cez morény, no žiadna moréna sa ani zďaleka nepribližuje k turistickému chodníku. Navyše sa v závere knihy mal tou cestou plaziť ťažko zranený hlavný hrdina, čo už je úplne mimo reality. Mimochodom, ešte aj mapy o tomto mieste zavádzajú - z doliny mal vytekať potôčik, ale už vyschol tak dávno, že po ňom niet ani stopy.
Ještě poznámka: Dnes, z důvodu ochrany přírody, se v Tatrách bez horského vůdce mimo značený chodník jako turista ani nesmíte vydat. Turistické trasy pro vysokohorské turisty, které já pamatuju ze svého mládí (ani tehdy to nebyly oficiální turistické značené cesty) a které popisují cesty i k Szontághovu plesu, jsou dnes už pro běžné turisty nedostupné, pokud se zde nechcete pohybovat tajně a na černo. Prostě je to tak...
Adhara: Ano, máte pravdu, dnes je turistický chodník tak zarostlý kosodřevinou, že se z něj přímo nedostanete ani ke Slavkovskému pliesku, které je skutečně jen pár metrů od magistrály (byla jsem zde letos v červenci). Ale to neznamená, že pro zkušeného tatrance není možnost do Slavkovské doliny proniknout, samozřejmě, že je, jako do každé tatranské doliny, jen je nutné znát místa nástupu do doliny i kudy překonat neprostupnou kosodřevinu.
Ano, je to tak, cestičku pro běžné turisty do doliny nenajdeme. A mrtví lidé, kteří měli v dolině zahynout, taky neexistují, to už je samozřejmě autorova fantazie.
Rade: S tým stavaním na reálnych faktoch musím odporovať. Pokúsila som sa dostať čo najbližšie k miestu deja, ale Slavkovská dolina je absolútne nedostupná z turistického chodníka, ktorý spomína, Szontághovo pleso takisto a tí ľudia, čo v Slavkovskej doline zahynuli, sú tiež výmyslom. Jednoznačne popísané miesto je v tomto prípade obrovským mínusom knihy. Každý tam môže ísť a presvedčiť sa, že skutočnosť je iná.
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry horolezci
„Od Sliezskeho domu: magistrálou (červená) smerom na Hrebienok. Asi po pol hodine cesta prekračuje úžľabinu s potokom. Tu z cesty odbočíme a vystúpime povedľa potoka (hustá kosodrevina) na trávnaté úbočie Sennej kopy a do Slavkovskej doliny. Dolinou vystupujeme po tráve a sutinách do hornej časti doliny pred Szontághovo pleso.“ (J. a A. Andráši: Tatranské vrcholy – vysokohorský sprievodca, Šport, 1973)
Navazuju ještě na předchozí diskuzi: Neodolala jsem a cestu k Szontághovu plesu jsem vyhledala ve svém starém průvodci z dob, kdy se ještě vysokohorští neorganizovaní turisté mohli vydávat na túry po celých Tatrách bez ohledu na značkované cesty. Takže: Skutečná dolina, ale přesto těžko dostupná, dnes asi ještě mnohem hůře, než dříve, jak jsem se sama v létě přesvědčila při pokusu proniknout aspoň ke Slavkovskému pliesku.
Panu spisovateli do hlavy nevidím, ale vlastně to odpovídá mé představě o lokacích v jeho knihách. Tipuju, že si tajemnou, před turisty skrytou dolinu vybral pro svůj tatranský horor záměrně, skutečné místo, ale přesto ne snadno přístupné. A pak, k takovému tajnému skrytému koutu (z magistrály do doliny ani nedokoukneme!) se lépe domýšlí temné a strašidelné fantazie, duch skoku by asi nemohl řádit pod Rysy nebo na Kriváni, kde se to hemží zástupy turistů… :)