Rozum diskuze
Rudolf Sloboda
Literárna tvorba Rudolfa Slobodu má výrazné autobiografické črty. Vo svojich prózach zobrazoval takmer výlučne vlastné zážitky a kontext vlastného vedomia: sústredil sa na hľadanie zmyslu života a postojov jednotlivca v odcudzujúcej sa spoločnosti. Román Rozum (1982) je príbehom intelektuála, ktorý sa pohybuje vo sfére filmovej tvorby a neúspešne sa pokúša hľadať východisko z bludného kruhu problémov vtedajšej spoločnosti i neusporiadaných rodinných vzťahov. V románe niekoľkokrát silne zaznie motív samovraždy ako riešenia bezvýchodiskovej situácie. Román Stratený raj, ktorý vyšiel o rok neskôr, tematicky čerpá z prostredia protialkoholickej liečebne, kam sa hlavný hrdina prichádza dobrovoľne liečiť. Počas pobytu bilancuje svoj život, hľadá si miesto v spoločnosti a prehodnocuje svoj vzťah k milovanej žene, ktorý mu pomôže vrátiť sa späť do reálneho sveta.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
milostné romány slovenská literatura sarkasmus čtyřicítka (věk) slovenské romány
Autorovy další knížky
| 1990 |  Rozum |
| 1987 | Medová žihadla |
| 1983 |  Stratený raj |
| 1987 | Uršuľa |
| 1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
Rozum bylo zjevení. právě v době vydání jsem zahodil příležitost stát se marxistickým teoretikem kultury, potácel jsem se od brigády k brigádě nebo bezpráce, podal jsem si – neúspěšně – přihlášku na jiný odbor téže školy a přesto, že jsem byl z 60 uchazečů o studium archeologie daleko nejlepší, nevzali mě – nevážil jsem si, že mě na tu školu vzali rok předtím, i když na strašný směr... dělal jsem zahradníka, nosil kabely kamarádovi, budoucímu režisérovi, chodil na vykopávky... až jsem zakotvil v Knize, legendární prodejně českých knih v Bratislavě. nějak po známosti se mi povedlo získat Slobodův Rozum (to jsem využíval image praštěného čtenáře původní slovenské prózy té doby – a že tehdy vycházely skvosty! a že tehdejší knihkupci byli silná klika!) když jsem později stál za pultem v prodejně Slovenský spisovatel, měl jsem štěstí a s mistrem jsem se seznámil, napsal mi pak věnování do několika knih, které už jsem si předtím koupil:) opravdu svérázný človíček. uvědomil jsem si to po letech, kdy jsem seděl „na Grbě“ a díval se dolů ulicí, kde stál domek, tehdy již zesnulého, barda. seděl jsem na koberci mateřídoušky a cítil se jako v knížce Jak voní tymián...
Rozum jsem, samozřejmě, četl několikrát. a pořád mám pocit, že se toho až tak moc nezměnilo... prostě Sloboda dovedl jít až na kost, je to znát už na jeho předchozích novelách.
Opravdu stojí za to číst jeho knížky.