Rozum diskuze
Rudolf Sloboda
Každodennosť, ktorú si tak zúfalo potrebujeme prikrášliť, vzbudzovala v autorovi celý rad znepokojujúcich otázok o jej zmysle. Príbeh filmového scenáristu, muža frustrovaného zložitým vzťahom k matke i manželke, pracovnými neúspechmi a smrťou otca, rozpráva o protiklade medzi rozumom a citom. Sloboda tak vytvára vnútorný priestor, ktorý vzápätí zapĺňa skľučujúcimi snami, jasnými analýzami alebo chaotickou realitou v živote hlavného protagonistu. Ten priestor môžeme pomenovať – samota.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
milostné romány slovenská literatura sarkasmus čtyřicítka (věk) slovenské romány
Autorovy další knížky
1990 | Rozum |
1987 | Medová žihadla |
1983 | Stratený raj |
1987 | Uršuľa |
1988 | Lampa s růžovým stínidlem |
Rozum bylo zjevení. právě v době vydání jsem zahodil příležitost stát se marxistickým teoretikem kultury, potácel jsem se od brigády k brigádě nebo bezpráce, podal jsem si – neúspěšně – přihlášku na jiný odbor téže školy a přesto, že jsem byl z 60 uchazečů o studium archeologie daleko nejlepší, nevzali mě – nevážil jsem si, že mě na tu školu vzali rok předtím, i když na strašný směr... dělal jsem zahradníka, nosil kabely kamarádovi, budoucímu režisérovi, chodil na vykopávky... až jsem zakotvil v Knize, legendární prodejně českých knih v Bratislavě. nějak po známosti se mi povedlo získat Slobodův Rozum (to jsem využíval image praštěného čtenáře původní slovenské prózy té doby – a že tehdy vycházely skvosty! a že tehdejší knihkupci byli silná klika!) když jsem později stál za pultem v prodejně Slovenský spisovatel, měl jsem štěstí a s mistrem jsem se seznámil, napsal mi pak věnování do několika knih, které už jsem si předtím koupil:) opravdu svérázný človíček. uvědomil jsem si to po letech, kdy jsem seděl „na Grbě“ a díval se dolů ulicí, kde stál domek, tehdy již zesnulého, barda. seděl jsem na koberci mateřídoušky a cítil se jako v knížce Jak voní tymián...
Rozum jsem, samozřejmě, četl několikrát. a pořád mám pocit, že se toho až tak moc nezměnilo... prostě Sloboda dovedl jít až na kost, je to znát už na jeho předchozích novelách.
Opravdu stojí za to číst jeho knížky.