Iskrivá diskuze

22.02.2021

Pro případ, že by to někoho zajímalo sem vkládám komentář ke čtvrtému dílu série "Winterkeep", který vyšel v lednu 2021.
(*****) 19.-21.2. 2021
Existence čtvrtého dílu mě vyloženě zaskočila, vždyť od vydání "Bitterblue" uběhlo skoro deset let, a pokud nejste George R. R. Martin, tak po takové době už nikdo další díl nijak zvlášť neočekává. Obzvlášť v případě takovéto série, kde jednotlivé díly stojí v podstatě samostatně. Knížka sklidila poměrně velké množství kritiky (zdroj: komentáře na goodreads :D) za to, že je další z řady sérií roku 2010, která se z ničeho nic rozhodla, že po deseti letech vydá další díl (viz Hunger Games, Stmívání a nějaké další, na které si upřímně nevzpomínám). Je to oprávněné? Za mě je jednoznačně ne. Přiznávám, že jsem byla v určité výhodě a už při četbě "Bitterblue" jsem věděla, že čtvrtý díl existuje, a tudíž je pro mě "Winterkeep" naprosto přirozeným pokračováním, protože rozvíjí věci, které "Bitterblue" naznačila (hlavně co se postav a vztahů týče).
K samotné knize. Na rozdíl od ostatních dílů nám "Winterkeep" představuje hned několik vypravěčů, nikdy bych nečekala, že mým oblíbeným vypravěčem se stane Giddon (kterého jsem ještě v "Bitterblue" pouze tolerovala) a mořská obluda (na těsném druhém místě). Giddonův vývoj je ale naprosto neuvěřitelný a autorka si za práci s jeho postavou zaslouží veškerý obdiv. Nová hlavní postava Lovisa, která tvoří určité srdce příběhu mi k srdci zas až tak nepřirostla, nicméně to nemění fakt, že je to nejrealističtější autorčina postava. Byla pro mě celkově nesnesitelná, ale když člověk zváží čím vším si za život prošla a že je jí jenom šestnáct... je jednoduše geniálně napsaná a ostatní úhly vyprávění ji vyvažují, takže to mému požitku z knihy rozhodně neubralo.

"Balls," Bitterblue repeated in frustration, as if that were an explenation. Then she said the word in Keepish, but Lovisa was clearly unenlightened.
"Like, balls to play a game with?" said Lovisa. "Is that a swear word in Lingian?"
"No!" said Bitterblue. "Like a man's scrotum!"
"Oh! You call that balls?"
"Yes!"
"We call it kittens," said Lovisa. "Because they're so delicate."

Musím vám vůbec říkat, jak neuvěřitelnou kulturní a jazykovou různorodost autorka předvádí? O telepatických liškách ani nemluvím, tak liškoidně napsané lišky jsem snad nikdy neviděla (možná proto, že jsem knížku z liščí perspektivy ještě nečetla...). Celkově se kniha nese v poměrně temném duchu jako "Bitterblue" a bolest, kterou mi působila, byla neuvěřitelná (ale ten správný druh, víte?). Taky se znovu zvyšuje podíl LGBT tématiky a v určité míry i rasové rovnoprávnosti (nemám tohle spojení ráda, protože implikuje existenci rasy, ale jiné vyjádření mě teď nenapadá), i když je to samozřejmě fantasy, takže kulturní stránka problému je trochu omezené.
Celkově je pro mě Kristin Cashore zatím největším překvapením roku (a neříkejte mi, že sotva začal) a jsem ráda, že jsem se k ní po tolika letech vrátila, protože o tohle bych nerada přišla. Nejlepší zprávou pro mě je, že tímhle to ještě nekončí, protože autorka ještě plánuje další díl, jehož hlavní protagonistkou by měla být Hava. Nemůžu se dočkat!