Měděný jezdec diskuze
Paullina Simons
Taťána a Alexandr série
< 2. díl >
Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
The Bronze Horseman, 2001
více info...
Diskuze o knize (5)
Přidat komentář
Stejně jako mnozí jiní přede mnou (a asi i další po mně), snažila jsem se zjistit, jaká je melodie (potažmo slova) písně, kterou si Taťána brouká při setkání s Alexandrem, "Sejdeme se ve Lvově, můj milý a já". Neuspěla jsem, ale v jedné anglické diskusi někdo tvrdí, že jde o píseň "We'll Meet Again" s textem:
We’ll meet again
We’ll meet again,
Don’t know where,
Don’t know when
But I know we’ll meet again some sunny day
Keep smiling through,
Just like you always do
Till the blue skies drive the dark clouds far away
So will you please say “Hello”
To the folks that I know
Tell them I won’t be long
They’ll be happy to know
That as you saw me go
I was singing this song
We’ll meet again,
Don’t know where,
Don’t know when
But I know we’ll meet again some sunny day
We’ll meet again,
Don’t know where
Don’t know when.
But I know we’ll meet again some sunny day.
Keep smiling through
Just like you always do,
‘Til the blue skies
Drive the dark clouds far away
So will you please say”Hello”
To the folks that I know.
Tell them I won’t be long.
They’ll be happy to know
That as you saw me go,
I was singin’ this song.
We’ll meet again,
Don’t know where,
Don’t know when
But I know we’ll meet again some sunny day
Mj. nazpívána The Ink Spots či Johnny Cashem. Píseň pochází z Británie z roku 1939, což by časově odpovídalo ;-), a proslavila ji zpěvačka Vera Lynn ve stejnojmenném hudebním filmu (1943). Píseň patří k nejslavnějším melodiím druhé světové války.
Od knihy jsem měla velké očekávání kvůli všem doporučením a velmi dobrého hodnocení celkově. Nemůžu říct, že jsem úplně zklamaná a že se mi nelíbila vůbec, ale rozhodně jsem čekala něco víc a nepřirostla mi k srdci tak, jak jsem doufala.
Knížka mě zaujala hlavně kvůli blokádě Leningradu, která je mi historicky hodně blízká, protože v ní žili prarodiče a tímto románem jsem si jejich tehdejší život chtěla trošku přiblížit. To se podle mě autorce povedlo moc dobře, přiblížila celý průběh blokády a životy, myšlenky a psychiku lidí. Přesně tyhle části knihy mě bavily nejvíce, a i když působily hodně depresivně, vyvolalo to ve mně nějaké emoce, což je podle mě u knih, a především románů nejdůležitější.
Hlavní dějová linie, tj. příběh Taťány a Alexandra se mi ale líbil méně a spíš působil jako typické klišé. Nelíbilo se mi, jak se Taťána chovala ke své sestře a celou dobu ji neřekla pravdu o svém vztahu s jejím snoubencem. To mi zprotivilo Taťánu i Alexandra a jejich další problémy jsem už nedokázala brát vážně. Jak se mi líbil začátek a střed, ke konci, po smrti Dáši, šlo všechno z kopce a celý ceněný román, který popisoval průběh blokády, nakonec líčil jen intimní život partnerů. Stěží jsem knihu dočetla, a to se mi v mnoha směrech opravdu líbila.
Nejvíc se mi na knize nelíbil „okrajový“ politický záměr, který byl v knize tak často vidět, že jsem to nemohla překousnout. Kniha pomluvila zkrátka všechno, co je ruské-jejich literaturu, historii, památky, chování lidí, jejich názory atd., zatímco na druhou stranu přecenila všechno, co bylo z Ameriky. Nakonec americká zmrzlina byla v knížce více ceněná, než celý ruský Leningrad. Většinou mi podobné narážky nevadí, akceptuji názory autorů, ale věty „Usmál se na mě svým krásným americkým úsměvem“ nebo „Jeho krásné americké oči“ mě přiměly knihu zase na chvíli odložit.
I přes všechna negativa se mi kniha poměrně líbila, a protože pochybuji, že jsou všichni takoví rusomilové jako já a že by jim „anti ruské“ narážky vadily, doporučila bych ji asi všem, kteří mají rádi romány a odpočinkové čtení.
To máš tak furt a u poloviny knih. Já to fakt nechápu, ještě nedávno bylo prakticky nemožný sehnat nový 1984, pak se to naštěstí objevilo v LK a i v dalších obchodech ale cca rok, dva zpátky jsem to nenašel skoro nikde. To stejný spoustu jiných (i odborných) knih, někdy mě to moc nepřekvapuje ale někdy je to fakt divný. Pro nakladatelství euromedia je to holt málo rentabilní (u téhle věci se tomu moc nedivím ale třeba nedostupnost Orwella je zarážející).
Nevím, proč se nepřipraví vydání dalšího dílu, když kniha měla úspěch u čtenářů. V naší knihovně se stále někdo ptá, kdy vyjde další díl. Ani ten první díl, který vyšel, se už nedostane a dotisk se také nepřipravuje. Co tomu asi brání?
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rusko milostné romány Sovětský svaz Leningrad blokáda
Autorovy další knížky
2013 | Měděný jezdec |
2013 | Taťána a Alexandr |
2013 | Letní zahrada |
2015 | Bellagrand |
2016 | Ledové objetí |
A toto by teoreticky měla být píseň, na níž Taťána s Alexandrem tančili v Lazarevu valčík (Anniversary song / Dunajský valčík):
https://www.youtube.com/watch?v=aDLkDYclUSU
https://www.youtube.com/watch?v=bw3X7a7sJec