Vejce a já diskuze
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Diskuze o knize (13)
Přidat komentář
A doprcič, už to mám totálne pomotané. Teraz som si uvedomila, že na konci Vajce a ja sa rozpad manželstva nespomína, to je až v ďalšej knihe. Tak nič, odvolávám, co jsem odvolal.
Ale zvyšok platí.
Našla som dačo na začiatku, z čoho vyplýva, že to k splnenému snu malo ďaleko: „Někde se stala chyba. Buďto maminka přeskočila kapitolu, nebo tkvěl ten velký nedostatek ve mně, protože Bob byl ve svém údělu šťastný, ale já ne.“
Naias: jo, ty palce smysl dávaj :D buď to kamarádi nečetli nebo nečetli komentář :(
Vďaka, to už mi napadlo samej. Aj tak nechápem, kde Zoja vzala predstavu, že manželstvo Betty bolo pevné a krásne, keď na konci knihy píše, že manžela opustila. Životný postoj Zoji neberiem, ale nepochopenie knihy to je. To manželstvo ani pevné, ani krásne nebolo, tak sa to ani nemohlo dať vyčítať medzi riadkami.
A moja poznámka, či sa také manželstvo v dnešnej dobe zdá niekomu krásne, sa týka nielen Zoje, ale aj palcovačov. Ktorí z väčšiny knihu nečítali, predpokladám. Ten trend dať palec všetkému, čo obľúbený užívateľ napíše, je zdá sa dosť rozšírený.
Naias+koka: přečtěte si, co Zoja706 o sobě píše na svém profilu. Potom vám její názor na knihu bude dávat smysl...je to její životní postoj, tak obecně. Není to nepochopení knihy, ale její názor na postavení ve společnosti.
Ešte by som podotkla, že Betty v detstve vštepovali, aby nechala manžela robiť si čo chce, v ničom mu nebránila, slepo ho nasledovala a vo všetkom sa mu prispôsobila. Toto je niečia predstava krásneho manželstva?! V dnešnej dobe? Ako vážne? Práve kvôli tej výchove ona, tak veľmi milujúca spoločnosť, šla na osamelú farmu, kde sa nutne musela cítiť ako ryba na suchu (čo z jej knihy aj cítiť) a nebyť jej obrovskej vitality, určite by tam vydržala oveľa kratšie.
... a nejhorší je, že nejen Zoja706 neporozumněla příběhu, ale navíc (do této chvíle) jí deset dalších lidí za její naprosto popletený názor dalo palce uznání! Ti, co hledají na DK náměty k četbě a chtějí se inspirovat zejména komentáři s vysokým bodovým hodnocením, by měli/y popřemýšlet ...
Zoja706, aké pevné a krásne manželstvo, keď na konci autorka manžela opúšťa a s oboma deťmi sa vracia k matke? Tá ilúzia pohody vyplýva zo spôsobu, ktorým Betty dokázala svoje útrapy opísať. Všetko brala s nadhľadom a humorom, milovala ľudí, aj takých, z ktorých by som ja dostala infarkt, vyrovnávala sa s peripetiami života závideniahodným spôsobom, zbytočne sa nesužovala, nejatrila si rany, na všetko sa snažila pozerať z tej lepšej stránky. Preto z jej kníh srší taký optimizmus, aj keď píše o tom, ako mala tuberkulózu (Co život dal a vzal). Ďalšia vec je, že nepríjemné veci zamlčovala, napríklad v knihe, ktorú napísala jej kamarátka, som sa dočítala, že ak Betty nemienila urobiť, čo po nej manžel chcel, mal vo zvyku vyliať na terasu či verandu, už neviem presne, benzín a držať nad ním zápalku, kým sa Betty nepodvolí. Nečudo, že sa ich vzťah rozpadol. Vajce a ja nie je kniha o manželstve, už vôbec nie o krásnom manželstve, ale o tom, ako si robiť citronádu, keď vám život dá citrón. A to Betty vedela skvele.
K tomu rasizmu: V sanatóriu, kde sa liečila, sa spriatelila s Japonkou Kimi. Citujem: „A já jsem si toho večera a ještě mnohokrát a mnohokrát v týdnech, jež následovaly, uvědomila, jak jsem šťastná, že mou spolubydlící je nežná, jemná, inteligentní, taktní, vtipná a krásná Kimi.“
„Vždycky se koupaly současně dvě a dvě pacientky, a proto bylo pro příjemnost či nepříjemnost koupele důležité, koho máte za partnera. Já jsem měla velké štěstí, na mne jako první koupací partnerka připadla roztomilá barevná dívka Evalee Morrisová.“
Rasistka par excellence. Dôvod, prečo v knihe Vajce a ja môže pôsobiť dojmom rasistky, je to, že sa stretla s Indiánmi, ktorí boli nekultivovaní, zaostalí, žijúci v špine, závislí na alkohole, degenerovaní. Takí na nikoho dojem neurobia. Problém je v tom, že keď Betty poznamenala, že bol dobrý nápad im tú zem vziať, generalizovala a neuvedomila si, že ten úpadok spôsobili bieli dobyvatelia. Každopádne jej odpor vyvolal ich spôsob života, nie ich rasa.
Zoja706: To fungující manželství, které tu dáváte za vzor a které autorku inspirovalo k sepsání knihy, se rozpadlo po čtyřech letech. Dá se tedy říct, že k těm, co život hlavní hrdinky považují za hrozný, patří i sama autorka ;)
Milá paní/slečno Pilarkoo. Pokud nevidíte ony problematické body (i když ten rasismus je v knize tak do očí bijící), které jsou zmiňovány, hádat se s vámi nebudu. Pokud se Vám kniha líbila (mně také, asi do třetí kapitoly), nemám s tím problém. Na druhou stranu si myslím, že není nutné napadat jiné jen proto, že nechápete jejich názor.
Absolutně nechápu negativní recenze co tady jsou..žvásty typu: odporná rasistka atd..vůbec nechápu o čem to tady drahé dámy mluvíte..snažíte se tady byt chytré až na pudu, podle me vůbec nechápete podstatu knihy
Evaho73 - nie, tá kniha naozaj nie je písaná žargónom. A už vôbec nejde o "ironický žargón". Ten príbeh, jeho autorku i postavy je možné kritizovať z mnohých uhlov, ale keď sa chce niekto hrať na premúdru, tak by by si aspoň mohol zistiť výnam slov irónia a žargón. Inak sa zbytočne zosmiešni.
Tak jse to opravdu úspěšně dočetl, a těšil se na další (volné pokračování) "Dusím se ve vlastní šťávě", bohužel u nás v knihovně ji má někdo půjčenou, což mě mrzí, protože mě to natolik vcuclo, že bych rád věděl, jak se to vše vyvine. Nyní jsem změnil žánr a začínám číst: Karel Hvížďala: Uvízlé věty. Snad v tom neuvíznu...
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Naias: Já si říkala, že jsem to tam nějak nezaznamenala, protože jsem si na Wiki dodatečně dohledávala, jak moc je to autobiografické a jak dlouho s ním vlastně zůstala ("jestli" bylo docela jasné). V každém případě se mezi řádky dalo snadno a konstantně číst, že ve vztahu šťastná prostě nebyla.