Zen a umění údržby motocyklu diskuze

Knihu nemůžu za rozumnou cenu sehnat, tak si dovolím aspoň úvahu, jaká by mohla být. Až si jí v budoucnu přečtu, můžu aspoň porovnat očekávání s realitou.

Samotný nápad není špatný, každý, kdo se nějak pohybuje krajinou, ať už je to poutník, turista či motorkář, vnímá krajinu jinak, než statický pozorovatel. Pohyb krajinou, snad nějakou neznámou indukcí, vzbuzuje v lidech zvláštní rozpoložení, což mohou potvrdit poutníci, kteří s přibývajícími kroky získávají i nadhled nad svojí životní situací, Ivo Benda, kterého motoráček do České lípy unášel na návštěvu vesmírné lodě, či pan Thoreau, který chůzí divokou krajinou vystupoval nad průměrný pohled usedlého obyvatele.

Poslední zmiňovaný mi ale dává ne snad výtku, ale výhradu, kterou jsem měl někde hluboko v mysli po celou dobu čtení - autor, jestli se nepletu, totiž jel na motocyklu Honda. Kam by ho ale zavedla filosofie, kdyby byl býval řídil Babettu 210? Nesjel by z rychlých silnic a strojů, které se jen tak neporouchají, do temného houští křivolakých cest mezi bažinami právě tak opěvovaných Thoreauem? Nepřivedl by ho chaotický mechanický princip jankovitého slovenského stroje do daleko primitivnějšího vesmíru prvotních zákonů, ve kterých panovala magie a lidská oběť, ikdyž třeba jen ve formě rukou pokrytých vrstvou šmíru z podivných planet čtyř do sebe zapojených spojek, ve kterých neplatí zákony geometrie, logika, a dobro a zlo jsou kategoriemi snad úplně relativními?

Dost ale výhrad, všechny cesty prý stejně vedou na jedno místo. Kniha samotná je potěšením pro srdce každého motorkáře, kterému se po zastavení stroje točí hlava úžasem nad krásou jízdy, života a vesmíru. A v tom je právě kniha jedinečná! Nebo ne? x)