Zen a umění údržby motocyklu diskuze
Robert Maynard Pirsig
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362504/mid_zen-a-umeni-udrzby-motocyklu-KbX-362504.jpg
4
90
90
„Hvězdné nebe nade mnou, seřízený motor pode mnou a zenový klid ve mně,“ nabízí se poznamenat po přečtení této knihy. Pirsig se svým Zkoumáním hodnot (jak zní podtitul svazku) vlétl do rozčarovaných 70. let jako sršeň do vosího hnízda a způsobil na literární, filozofické i vědecké scéně menší zemětřesení. Kniha se stala okamžitě bestsellerem, následovala vlna více či méně úspěšných epigonů a překlady do mnoha světových jazyků. Text tak v sobě spojuje zdánlivě neslučitelné žánry cestovního deníku, románu a filozofických úvah. Zážitky z cesty jsou komentovány a uváděny do souvislostí s vykládanou metafyzikou, která neméně závažně ovlivňuje vypravěčův vnitřní život a vztah k jeho synovi. Pirsig tu usiluje o smíření dvou zásadních směrů lidského chápání, které až doposud existovaly ve vzájemné opozici. Na jedné straně stojí západní, racionální, čili klasický způsob myšlení, na straně druhé přístup východní, emocionální, čili romantický. Takřka až detektivním pátráním dochází Pirsig k odhalení klíčového pojmu své filozofie, Kvality, váže jej k mystickým pojmům východních filozofií a svérázným způsobem se také vyrovnává s filozofickými „viníky“ ze starověkého Řecka, kteří v jeho interpretaci zapříčinili rozkol ve vnímání dobra a pravdy. Největším přínosem Pirsigových myšlenek je však skutečnost, že „zamazal filozofii od oleje“, což znamená, že ji převratně použil v každodenní realitě, ať už jde o údržbu motocyklu, překládání knih či umývání nádobí. Jinými slovy: filozofie, která nám nedokáže pomoci s (frustrací nad) strženým šroubem, je filozofií k ničemu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Volvox GlobatorOriginální název:
Zen and the Art of Motorcycle Maintenance, 1974
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Knihu nemůžu za rozumnou cenu sehnat, tak si dovolím aspoň úvahu, jaká by mohla být. Až si jí v budoucnu přečtu, můžu aspoň porovnat očekávání s realitou.
Samotný nápad není špatný, každý, kdo se nějak pohybuje krajinou, ať už je to poutník, turista či motorkář, vnímá krajinu jinak, než statický pozorovatel. Pohyb krajinou, snad nějakou neznámou indukcí, vzbuzuje v lidech zvláštní rozpoložení, což mohou potvrdit poutníci, kteří s přibývajícími kroky získávají i nadhled nad svojí životní situací, Ivo Benda, kterého motoráček do České lípy unášel na návštěvu vesmírné lodě, či pan Thoreau, který chůzí divokou krajinou vystupoval nad průměrný pohled usedlého obyvatele.
Poslední zmiňovaný mi ale dává ne snad výtku, ale výhradu, kterou jsem měl někde hluboko v mysli po celou dobu čtení - autor, jestli se nepletu, totiž jel na motocyklu Honda. Kam by ho ale zavedla filosofie, kdyby byl býval řídil Babettu 210? Nesjel by z rychlých silnic a strojů, které se jen tak neporouchají, do temného houští křivolakých cest mezi bažinami právě tak opěvovaných Thoreauem? Nepřivedl by ho chaotický mechanický princip jankovitého slovenského stroje do daleko primitivnějšího vesmíru prvotních zákonů, ve kterých panovala magie a lidská oběť, ikdyž třeba jen ve formě rukou pokrytých vrstvou šmíru z podivných planet čtyř do sebe zapojených spojek, ve kterých neplatí zákony geometrie, logika, a dobro a zlo jsou kategoriemi snad úplně relativními?
Dost ale výhrad, všechny cesty prý stejně vedou na jedno místo. Kniha samotná je potěšením pro srdce každého motorkáře, kterému se po zastavení stroje točí hlava úžasem nad krásou jízdy, života a vesmíru. A v tom je právě kniha jedinečná! Nebo ne? x)