Život za sklem diskuze

18.12.2015

Docela jednoduše napsaná kniha ale silná svou upřímností.

"Hans Asperger možná definoval syndrom, se kterým jsem se narodila, ale já jsem se rozhodla, že tento popis mých nedostatků a omezení bude prostředkem, který pomáhá odstranit tyče mé klece, a ne prostředkem, který je posílí."

"Mohu rozlišit pocity příjemné a nepříjemné, ale nevím, co si s tím mám počít. Často se cítím odtržená od světa kolem sebe, vůbec mi není jasné, jaká reakce se ode mne očekává nebo jak se mám správně zachovat."

"Někdy pro mě byl běžný hluk příliš silný a musela jsem odejít z místa rozhovoru, jelikož mě bolely uši. Velmi snadno jsem se dostávala do stavu jakési smyslové přecitlivělosti. Když se to stalo, bylo velmi obtížné, leckdy skoro nemožné zůstat mezi lidmi."

"Teď máme speciální program pro nás dva. Až skončí, svezu tě na své motorce." Nepamatuji si, že bych cítila nějakou bolest, ale vzpomínám si, že jsem měla krev na kalhotkách a že mne to dráždilo. Ten muž mě vzal k sobě domů několikrát. Nevím, proč jsem to neodmítla nebo to neřekla rodičům. Myslela jsem si, že on je dospělý a já jsem dítě a že je to v pořádku. Dělalo mi dobře, že mi někdo věnuje pozornost, i když věci, které dělá, jsou podivné. Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale nevěděla jsem co a proč. Věděla jsem, že děti mají dělat to, co jim říkají dospělí. Ten muž pravděpodobně věděl, že nechápu, co se se mnou děje. Vzpomínám si, že jediné, na co jsem myslela, bylo, že musím dělat to, co se mi řekne. Nevzpomínám si, co jsem cítila, kromě toho, že jsem se bála ho neposlechnout. Byla to moje odlišnost, co mne učinilo snadným terčem zneužívání?"

"Jedna žena ze sboru mi byla velmi sympatická a zdálo se, že stojí o moje přátelství, ale najednou se mě začala stranit. Těžko jsem to chápala. Proč někdo říká, že se chce spřátelit, pak s vámi sdílí váš život a pak se najednou odtáhne, když ho zklamete nebo na něj máte přehnané požadavky?"

"Proč je všechno tak obtížně?" Slova mi vylétla z úst trochu hlasitě. Přítelkyně, která mě doprovázela na kávu, překvapivě vyskočila.
"Co je tak obtížné?" zeptala se.
"Všechno!" Nechtělo se mi nic vysvětlovat.
Dnes už většině věcí rozumím velmi dobře. Vím, že mám svou cenu a své místo na tomto světě. Jsem sama sebou a mám se ráda taková, jaká jsem. Nebylo lehké poznat sebe samu a vím, že mé egocentrické chování může být pro některé lidi příliš. Jak mnohem jednodušší to je s lidmi, kteří splňují očekávání a hodí se do konvenčních "norem" a kteří nejsou v ničem překvapiví.
Dobrá zpráva je, že jsem se naučila "zapadnout"; většinou si nikdo ničeho zvláštního nevšimne a nevěnuje mi další pozornost. Jsem také schopna tvrdit, že být autistický je výzva, impulz, abych se s vámi podělila o svůj příběh. Mé dobrodružství ještě není u konce!"