Oblíbený autor
Ja tam mám napríklad Chestertona kvôli jeho citátom vydaných A. Tomským, ktoré sú neopakovateľné a mne názorovo veľmi blízke. Skúšal som čítať jeho beletriu...no nedá sa.
to Newtory:
"Napísala ju žena a páčia sa mi opisy prostredia, ľudí, ich tvárí, oblečenia, zariadení interiérov etc. Chlap by to tak opísať nedokázal a tie detaily úžasne približujú prostredie a vťahujú do deja . "
Proč by to muž-spisovatel neměl dokázat? Ihned se mi vybavil třeba Michel Faber a jeho Kvítek karmínový a bílý.
AD: Lector, Jacob Bronowski, značím si, preskúmam...
AD: TakySimona Neviem, to je presne to v čom sa líšime a to je dobre, nech ženy zostanú ženami a muži mužmi.
Neberiem to ako vnucovanie, ale ako dobrý tip. A z toho čo som si o nej pozrel to vyzerá veľmi dobre.
Newtory: Kvůli jedné vynikající knize bych autora oblíbeným nenazvala. Oblíbený autor pro mě znamená množinu knih, z nichž nezvykle vysoké procento považuju za výjimečně dobré nebo jsou mi zvláště blízké. Pokud mám od spisovatele ráda jednu dvě knihy, budu doporučovat tituly, ale raději ne autora. Neliterární projevy na oblibu nemají vliv, můžu mít ráda knihy, ale ne osobu, naopak zase sympatický postoj ještě nedělá kvalitní tvorbu.
Třeba jednou z mých nejmilejších knih je Jméno růže a Šest procházek literárními lesy je mezi suchými odbornými texty vyloženě radost číst, ale Foucaultovo kyvadlo na mě bylo moc rozvleklé a Baudolino mě nebavil, takže jsem odložila Eca na neurčito a těším se tím, co se mi od něj líbí.
Nedokážem to vysvetliť, ale tie citáty a aforizmy to je čosi, čo ide priam na dreň človečenstva naprieč epochami a to že svoje čaro z novinových článkov nedokázal pretaviť do beletrie ? To by som mu nezazlieval. Poniektorí si v puberte vycapia na stenu svoj "idol" tak by som si tam dal nejakú vkusne zarámovanú grafiku, oceľorytinu Chestertona (podotýkam,že pubertu som už šťastne prestál).
Tak prečo by nesmel patriť medzi mojich lieblingov ?
Newtory, když to čtu podruhé, vidím, že asi první věta mého příspěvku vyzněla osobně. Nebyla tak myšlena, jenom jsem přemýšlela nahlas o svém pohledu na věc, nechtěla jsem se na nikoho odkazovat. Různé názory mě tu právě baví číst, zrovna od Chestertona jsem četla jen nějaký případ otce Browna, který mě neoslovil, ale jak si prohlížím jeho jiná díla a citáty, vypadá zajímavě.
U cizojazycne literatury, pokud neni ctena v originale, je kvalita textu vyrazne ovlivnena prekladem. Kdyz tady delite autory na muze a zeny, jak se pak divate na autora muze s prekladatelkou zenou a naopak (i kdyz opacne preklady nebudou asi tak caste)?
Jejda, a už z toho máme meta-problém ;-)
U mě je to jednoduché, až na světlé výjimky straších mimořádných překladatelů vůbec nevěnuji osobě překladatele pozornost (to už je nad mé síly) - poznám lepší (hladký, s bohatou slovní zásobou a bez jakýchkoli češtinářských úletů) a horší překlad (nepříjemně zadrhává, až nesrozumitelný). Ale výrazně ženské a mužské psaní bych vždy přisoudila autorovi, nikdy překladateli.
Domnívám se, že "cross-gender" jistě může fungovat dobře, pokud překladatel/ka autora/ku pochopí a vzájemně si sednou - stylem a myšlenkou - což asi platí u překladů beletrie vždy. Překladatel obecně není stroj a jistě musí najít určitou zálibu v překládaném literárním díle, jinak by daleko nedošel.
Text příspěvku byl upraven 30.06.18 v 10:58
cecetka - přesně tak. Taky mám několik žen, které překládají muži a naopak. A například Kinga apod. muselo přeložit hned několik překladatelů.
Zaujímavý postreh, z 8 autorov mám medzi obľúbenými len jednu ženu. A pritom pri výbere kníh ma vôbec neovplyvňuje, či je autorom žena alebo muž. Ale keď som si prešla mnou prečítané knihy, takmer všetky majú autora muža. Naozaj zaujímavé. Neverím, že ide len o úplnú náhodu.
U dobrého překladu by to snad ani nemělo být poznat. Dobrý překladatel by měl zachovat autorův styl.
Je jich víc, ale z těch, které jsem objevila nedávno, tak Fredrick Backman a z českých Michaela Klevisová
Text příspěvku byl upraven 02.07.18 v 17:49
Upozornění všem, kterých se to týká
Dne 8.7.2018 došlo v prostředí DK k zásadnímu porušení mých práv uživatele: ukončením vlákna https://www.databazeknih.cz/diskuze/volna-diskuze-5/nightlybird-s-yj-night-pub-73/str-44 ("Tato diskuze byla uzavřena a není možno do ní vkládat nové příspěvky." ) jsem přišla o všechny své příspěvky z letošního roku - bez upozornění, bez varování. všechny příspěvky byly korektní podle všech pravidel, týkaly se knih a daného vlákna (odkazuji na ně i v komentáři ke knize). Kvůli tomuto bezprecentnímu zásahu do mých práv provozovatelem jsem ztratila veškerou důvěru v tento prostor, protože kdykoli se stejná situace může opakovat,
Proto nebudu nadále přispívat svými komentáři do diskusí (vyjma nenáročných hravých) a proto se ani nadále nebudu moci věnovat svým založeným vláknům. Vzhledem k tomu požádám provozovatele, aby všechna tato vlákna smazal nebo ukončil. Předem ale posílám toto upozornění jako svůj konečný příspěvek zde.
Tak poslední můj příspěvek zde je až tento: s vláknem může nakládat pouze provozovatel (zakladatel vlákna do toho nemá co mluvit), takže vlákno bude zde beze změny nadále. Využívejte je dle své libosti, ale mějte na paměti, že všichni jsme odsouhlasili toto:
"Uživatel souhlasí s tím, že Provozovatel je oprávněn vymazat, pozměnit či zablokovat jakýkoliv údaj, příspěvek, informaci, odkaz či jiný obsah."!
Když Lewis vydal první Letopisy Narnie, mí rodiče ještě nebyli na světě.
Když Pratchett vydal první Zeměplochu, mí rodiče se ještě neznali.
Když Sapkowski vydal prvního Zaklínače, ještě jsem nechodil do školy.
A když Martin vydal první Píseň ledu a ohně, byl jsem ještě na prvním stupni.
Přesto v mých zápiscích z literatury na gymplu není o mých nejoblíbenějších autorech ani zmínka. A to jsem byl poctivý šprt :-)) Vlastně, jediný autor, kterého jsem objevil a četl díky škole (a četl rád, ne z donucení), byl Remarque.
Jak jste to měli vy?
Letopisy Narnie se už do povinné četby na základní školu probojovaly, teda alespoň někde, stejně tak i Agatha Christie (ta mě hodně překvapila)
Velmi obdobně... Taky šprtka (přinejmenším co se čtení doporučené literatury týkalo) a taky bych v před-maturitním čtenářském deníku hledala své současné oblíbence marně. Ale je fakt, že ze školní povinnosti jsem si od Remarquea půjčila z knihovny jen jednu knížku. Všechny ostatní jsem přelouskala zcela dobrovolně.
Eicherik: pravda Bradburyho, Orwella nebo Tolkiena naše povinná četba zaregistrovala (nebo to spíš byla doporučená četba si myslím, nepamatuju si to přesně).
Vložit příspěvek