Oblíbený autor
Witchann: Remarque v třeťáku na gymplu :-) Dodneška si pamatuju.
Učitelka: Musíte si přečíst Na západní frontě klid.
Já: Uznáte mi Tři kamarády, Noc v Lisabonu nebo Vítězný oblouk?
Učitelka: <lehce vykulí oči> No... jo.
Frontu jsem si taky nakonec přečetl :-))
Já už hodně pamatuju. Když vyšly Letopisy Narnie, rodiče už žili, ale ještě se neznali. A když vyšel v 80. letech první díl Zeměplochy, už jsem byla dospělá. To píšu proto, že už si ani moc přesně nepamatuju, co všechno jsme měli jako povinnou četbu, z mých oblíbenců možná Čapka ale nejsem si jistá. No, já jsem s chutí četla i Vojnu a mír.
Je pravda, že fantastika byla tehdy asi až na výjimky neoprávněně považovaná za brak.
Text příspěvku byl upraven 26.02.24 v 12:50
Prakticky jsme se učili hodně nezáživné věci, za mých školních let byli autoři (včetně B. Němcové) stavěni na piedestal jako neživé bytosti. O mých oblíbených autorech ani zmínka (určitě bych věděla, kdyby ano, také jsem byla "šprt"). S hrůzou jsem nedávno zjistila, že na mnohých školách si tyto praktiky objevují ještě dnes, pak se není co divit, že mladí a děti nechtějí moc číst a škola je nebaví. Zvlášť pro mladší generace je staromilský styl výuky (literatury) podle mne zcela nepoužitelný, to dnešní děcka zkrátka nemůže bavit. Svět se přece jen změnil. Uklidňuju se tím, že určitě existují i osvícení učitelé a osvícené školy :)
A přitom stačilo napsat, že o fantasy se ve školách neučilo (a je jedno, kdy autor knihu napsal). Moc nerozumím, co jste chtěl příspěvkem říct, autorů je obrovské množství a nejdě se učit o každém, jen protože ho má někdo rád. Hodně autorů, o kterých jsme se učili jsem si později přečetl a mám je rád, např. Bulgakov, Dostojevskij, Kafka, Steinbeck, Poe... A zároveň čtu autory. o kterých jsme se neučili. Z mého pohledu je na začátku položená otázka zbytečná, ale mohla by vést k zajímavé debatě o výuce literatury na školách...
No obecně jsme ve škole neprobírali třeba fantastiku, horor, literaturu s válečnou tématikou (až na pár výjimek), asi aby se mezi žáky neprofláklo, že válku nezačali Poláci, jak nám svého času zblblí pedagogové diktovali.
O tomhle jsem se dokonce pohádala s učitelkou, protože starší generace mi pochopitelně říkaly to, co v komoušských učebnicích nebylo...
Literatura začínala a končila s "RUR" a "Spalovačem mrtvol." Což o to, parádní knihy, jen to bylo málo.
Pamatuji na otravný referát z "Katapultu," který jsem musela zpracovat, byť mi kniha celkově byla nesympatická. A tak jsem zpracovala i své dojmy, používala obhroublé výrazy a pak učitelka pochopila, že podobné věci mi dávat nemá :).
Kdysi dávno na základce a na střední škole jsem ani ne tak jako šprt, ale spíš už tehdy zažraný knihomol s chutí přečetla i povinnou četbu. A přesně, jak už tady někdo zmínil, jednalo se hlavně o autory jako Němcová, Borovský, Olbracht, Mácha, Neruda atd. Po letech, když syn přinesl seznam "doporučené" četby jsem byla překvapená, jaké tituly jsou v něm zahrnuty (např. Tolkienův Hobit; Farma zvířat apod.). Vzhledem k tomu, že ještě na základce se jim měnila češtinářka hned třikrát a každá měla svůj seznam - dvě celkem rozumně sestavený tak, aby děti spíš přivedl ke čtení, ta třetí už tak nějak předbíhala a do seznamu zahrnula díla, která jsou teď obvykle v seznamu k maturitě a navíc celý jeden oddíl věnovala české literatuře válečné, což mě trochu zarazilo. Nejsem si jistá, jestli třináctiletí nebo čtrnáctiletí dokážou pochopit díla jako Občan Brych.
Pro mě jednoznačně nejoblíbenějším je Čapek, tedy Karel. Mám také ráda Smitha, Folleta, Nesba, Francise, Hartla a nově Keplera.
Vložit příspěvek