Postava hledá autora - pomozte jí!
Celý příběh bratří se zakládá na skutečnosti, autor jejich bizarní život a kompulzivní sběratelskou vášeň pozměnil jen málo a i jména zůstala přesná. Jeden z bratů nese jméno po prastarém velikánovi starověké literatury, a dává se dnes snad jen v animovaných příbězích, ten druhý má pro změnu jméno, které se jako křestní nedává vůbec, přesto je známe snad všichni jako místní jméno sídla ústředí jedné velevýznamné americké organizace působící vně.
Ano, Doctorow do třetice - nikoli proto, že bych ho měla zrovna ráda, ale bylo třeba propojit hádanky.
Nicméně teprve teď jsem vlastně zjistila, že je to skutečný, pravdivý příběh bratrů Collyerových (Homer Lusk a Langley Wakeman Collyer) z Páté Avenue. Pro zájemce více na https://en.wikipedia.org/wiki/Collyer_brothers
To by mohl být pudl Charley Johna Steinbecka (zvěčněný na psí věčnost v knize Toulky s Charelym).
Osudových žen, které popletly hlavu naskrze slušným, čestným, konzervativním či uťápnutým mužům natolik, že tito odvrhli celý svůj dosavadní život, zpronevěřili se svým zásadám, udělali před celým světem ze sebe hlupáky a pošetilce - takových je v životě i ve světové literatuře hodně.
Hledáme tu, která dovedla člověka, fanaticky vyznávajího řád, slušnost a zejména poslušnost, k naprosto opačnému pólu života. Ještě napovím, že v knize ta paní až tak nevynikla, ale ve filmu - to byla KLASA!
Rosa Frohlichová (Marlene Dietrich) - Profesor Neřád - Heinrich Mann? (S tou slušností u hrdiny ještě před setkáním s touto "dámou" si tedy nejsem moc jistá)
Hlavně že on, pan profesor Unrat, se považoval za výkvět cností.
Modrý anděl - umělkyně Fröhlichová - ta s ním zamávala.
Dokáže se - zejména o svých narozeninách připadajících na pátek - tak smát, že se vznáší a oslava se musí konat u stropu. Zvláštní schopnosti mají ostatně v rodině, jak nám s půvabem, laskavostí a skvělými nápady připomíná jeho prakticky dokonalá neteř. Kdopak si je oba vymyslel?
Text příspěvku byl upraven 31.07.17 v 23:38
No jó, to je přece strýček Paruka, který se vždycky naplnil chechtavým plynem! Zato Mary Poppinsová se smát odmítala – ovšem naštěstí se dokázala vznášet i bez plynu. No a hledali oba P. L. Traversovou.
Ano, prakticky perfektní Maruška byla velmi distingovaná, na rozdíl od strýčka Alberta Wigga. Vlastně by s Mary ani moc legrace nebylo, nebýt jejích pohádkových schopností a úžasného slůvka (aspoň ve filmu) - "supercalifragilisticexpialidociozní" :-)))
A humoru nám třeba bude, dneska, zejména, už teď souhlasím s každým, kdo teplé kraje nemá rád...
A ještě doplním plné jméno autorky, které se dožila skoro stovky: Pamela Lyndon Travers.
Text příspěvku byl upraven 01.08.17 v 10:11
Film sice neznám, ale nezapomenu na úžasné ilustrace v českém vydání z roku 1987...
A když jsme u toho humoru: Teď budou svého autora hledat hned dva protagonisté známého příběhu, které řečený autor nechal hádat s přístroji – jeden se dostal do křížku s automatem na nápoje, druhý vedl únavný spor s výtahem. Kteří dva to jsou a koho hledají?
Jeden se snaží vysvětlit automatu na nápoje, že ohavný patok, jenž mu byl naservírován, se ani vzdáleně nepodobá čaji. Ten druhý pořád ne a ne přesvědčit výtah, aby ho odvezl nahoru – výtah totiž nejradši jezdí dolů.
Teď je to ono. Zde si dovoluji obě geniální scény připomenout:
„Umíš kromě žvanění ještě něco?“ zeptal se Zafod výtahu.
„Jezdím nahoru, nebo dolů.“
„Fajn. Zavez nás nahoru.“
„Nebo dolů,“ připomněl výtah.
„Jo. Fajn. Nahoru, prosím tě.“
Výtah se na chvíli odmlčel. Pak s nadějí navrhl: „Dolů je to ale moc hezký.“
„Jo?“
„Senza.“
„Prima,“ pochválil Zafod. „Tak nás rychle zavez nahoru.“
„Dovolíte otázku,“ vtíral se výtah nasládlým tónem. „Zvážili jste všechny možnosti, jež vám může poskytnout směr dolů?“
Zafod se jal mlátit jednou ze svých hlav o stěnu kabiny.
Arthur zahodil šestý šálek ohavné tekutiny.
„Poslouchej, ty mašino zatracená,“ oslovil přístroj, „tvrdíš, že dokážeš syntetizovat jakýkoliv nápoj, tak co mi pořád strkáš tu břečku?“
„Vysoce výživný nápoj vyznačující se příjemnými chuťovými vlastnostmi,“ zabublal přístroj a dodal: „Berte a vychutnávejte.“
„Chutná to hnusně!“
„Pokud vám nápoj poskytl příjemný zážitek,“ bublal stroj dál, „proč ho nenabídnout i svým přátelům?“
„Protože je nechci ztratit,“ odpověděl Arthur briskně. „Tak budeš už konečně poslouchat, co říkám? Ten nápoj…“
„Ten nápoj,“ přerušil ho přístroj sladce, „byl vyroben na míru, aby vyhovoval vašim individuálním nárokům na výživnost a požitek.“
„Aha, takže podle tebe jsem masochista s přísnou dietou, co?“ zavrčel Arthur.
„Berte a vychutnávejte.“
Ano, také v originále se kniha jmenuje (jen) Rebecca - překladatelé nám to podali polopatě nebo po lopatě?).
Text příspěvku byl upraven 01.08.17 v 23:33
Domácí šlechtic, stratég, reformátor a slavný velitel, který sloužil hned několika císařům. Kolika přesně uvádějí v podtitulu své knihy autoři jeho moderního životopisu.
Hledanou postavu všichni podle jména známe, buď z historie 19. století, beletrie nebo třeba z hudby...Na vojáka se dožil neuvěřitelných 91 let - zemřel v Miláně, narodil se ale v dnešním Středočeském kraji.
Ale teď už si správná odpověď vyžádá jeho plné jméno a hodnost.
Postava, v tomto případě reálná (jako v polovině z případů zde hádaných), hledá autora (tady 2) - tentokrát je to jednodušší o to, že se jedná o životopis (jinak bychom se knih s touto postavou nedopočítali).
I tak jsem si tu jeho cestu musela dohledat. A omluvy žádné třeba, čeho je třeba v sousední šibenici, jsou další písmenka ;-)
Titulní postava se silnými autobiografickými rysy našeho velkého spisovatele, jejíž vyprávění začíná v Římě, kde se zotavuje vlastně z vlasteneckého zranění, které utrpěla v Praze.
Celý příběh diktovaný rozervaným charakterem hlavní postavy je velice sentimentální, dojemný, složitý, uplakaný, srdcervoucí, bolavý, smutný, sugestivní, bouřlivý, prostě nádherný. Autor zvládl přelít na papír svoje niterné pocity, a to opravdu úžasnou češtinou.
Mladý hlavní hrdina pochází z bohaté pražské měšťanské rodiny, ale takový život vést nechce, s majetkem si užitečně neumí poradit (stejně o něj rodina přišla "zásluhou" manžela sestry). Chce konat veliké činy, tak se dá do armády, což ho také neuspokojuje. Dostane se na lodí až na Korfu, kde prožije vášnivý románek, pak je zase převelen zpět domů, kde se zásadně nepohodne s důstojníky a utržené zranění na těle a na duši si odjíždí na doporučení lékaře léčit do Itálie...Teď už zbývá uhádnout jen jeho jméno?
Vložit příspěvek