Postava hledá autora - pomozte jí!
Pokus trefil terč, a to rovnou do středu. Je to skutečně Jan Maria Plojhar, duševní alter ego Julia Zeyera. Ač román, jazyk je stejně romantický, s dekadentním nádechem, jak ho známe z básnických či dramatických děl významného lumírovce.
Hune, předala jsem Vám slovo včera s potvrzením správné trefy, tak dnes už Vás povolávám do ... literární zbroje ;-)
Spíš se rád nechává pobízet. Když tipnu odpověď, mám být také náležitě napnutá, zda tip vyjde, a připravena správnou odpověď v pozemském čase přetavit do nového zadání. Ach jo, takový mazák a pořád se mu to musí připomínat ;-)
Tak pak ať nehádá, pokud se chystá nebýt v dohledné době on-line, to je tak prosté.
bóže můj. každej nemá život nalinýrovanej tak, aby věděl, co přesně bude dělat až hádači uhádnou. kdysi se tu neoficiálně zavedla zvyklost počkat tři dny. takže má zatím čas.
woodward: On byl hádač a pro jednou by se nic nedělo, ale když je to po x-té, a já ho musím skoro pořád upomínat u svých hádanek, už to přestává být roztomilé a vtipné. A kdybys věnoval pozornost všemum, co se výše děje, tak by sis měl všimnout, že první dvě upomínky o nové zadání (předevčírem a včera) nebyly vůbec ode mě. Ale holt se soustředíš jen na jedno, nepříjemně mě osobně utřít za všech okolností. Tak to si už nech, nejsem na to zvědavá.
Zde jsou dvě zmíněné předchozí upomínky:
Nesmělá otázka - bude další hádanka?
:-) jsem taky jak struna
A tady je tvůj příspěvek:T
Tak pak ať nehádá, pokud se chystá nebýt v dohledné době on-line, to je tak prosté.
Vnímáš ten rozdíl? Ty dvě se jenom ptají, jestli něco bude. Ty chceš jen na základě vlastní netrpělivosti rozhodovat o tom, kdo smí nebo nesmí vstoupit do hry. Důležité je slovo HRA. Má to být zábava. Ne robotárna. Furt chceš něco řídit, organizovat, poučovat ostatní hráče skrzevá doplňující otázky. Dej už pokoj. Hrajeme si pro zábavu!
342 stránek ....kdysi to byla fakt bezvadná, zábavná hra ....
bohužel jsem k tomuto stavu přispěl i já, když jsem dal hádat knihu o českých parašutistech, kterou nikdo neznal....
Text příspěvku byl upraven 05.08.17 v 14:37
Tak ja dam hadanku mimo soutěž Než se hun vrati. nez ji zapomenu. Chodi v červenem plášti, ale karkulka to není. Neschlamstl ji vlk ale vládní aparát a zrovna o ní běží i seriál.
Omlouvám se všem, byl jsem tři dny pryč a žil v přesvědčení, že nikde nezadávám. (Což se mi stává dost často, pravda.)
Berme to tak, že jsem si tím "prohrál" možnost zadat hádanku, a budeme normálně pokračovat s aktuální hádankou o vejcích (viz výše). :-)
Děkuji všem za smířlivost, najmě pak VICe za štafetu, a zadávám:
Svého autora hledá jedna z těch četných postav, které jsou sice notoricky známé, ale většině lidí naskočí spíš postava z pozdějšího filmového zpracování než knižní hrdina. Tento muž pracoval pro svou zemi, riskoval mnohokrát život, ale po návratu domů zjistil, že veřejné mínění se otočilo dost proti lidem jako on. Netrvá dlouho, a dostane se do křížku se zákonem, což má tragické důsledky.
Postava sama je smyšlená, ale kontext skutečný.
Agent Bláha by mohl hledat Jiřího Procházku, ale řekla bych, že to nebude on :-).
Tak Bláhu neznám, ale Maděra se Slámou jsou v principu správně v tom, že hledáme vojáka. Musíte ale opustit Česko, dokonce i evropský kontinent...
Super, je to skutečně Rambo, známý mezi širokou veřejností spíš s tváří Sylvestera Stallona. Veteráni z Vietnamu to (hlavně zpočátku) neměli po návratu úplně jednoduché... Zajímavost: Na konci knihy nechal autor Ramba zemřít, ale po velkém úspěchu své knihy se rozhodl napsat pokračování, a tak vše zaonačil tak, že zpráva o Rambově smrti byla lživá.
A pokračuje Woodward.
Autora hledá novinář - viz následující charakteristiku (poněkud seškrtanou a upravenou, aby to nebylo tak lehký).
XY byl přitažlivou směsicí plebejce a aristokrata: Syn patricijské rodiny z Bostonu, studia na Harvardu, za druhé světové války služba u námořnictva, tiskový tajemník na americkém velvyslanectví v Paříži, reportér z redakce černé kroniky, reportér politické redakce a později šéfredaktor Washingtonské pobočky Newsweeku.
Jeden z kolegů, stejně střízlivý typ, jako XY … rád vyprávěl o tom, jak XY na oficiálních recepcích zamačkává nedopalky cigaret v šálcích od moka. XY byl vzácný případ, který si mohl něco takového dovolit, a ještě ho hostitelka na odchodu ujistila, jak je roztomilý.
XY si svůj image sotva uvědomoval, ale o to víc přispíval k jeho zvýraznění. S radostí předváděl své znalosti nabyté v terénu, když občas zjezdil některého reportéra, aby už koukal hejbnout prdelí, přestal se vykecávat s poručíkem či kapitánem, co vysedává v kanceláři, a promluvil si s nějakým opravdickým policajtem, načež se zvedl a šel uvítat vzácnou návštěvu nějakého hodnostáře z Le Mondu nebo L‘Expressu – a to bezchybnou, spisovnou francouzštinou a vůbec, se vším všudy, včetně polibku na obě tváře.
Napovím vám, že tenhle pán je skutečná osoba, i když v příběhu, z něhož jsem ho vyloupl, není ústřední postavou. Ten příběh je totiž taky skutečnej a páni autoři v něm píšou snad ze všeho nejvíc o sobě.
Vložit příspěvek