Postava hledá autora - pomozte jí!
Od Poula Andersona jsem něco taky četl a je fakt, že na Haralda by popis mohl sedět, ale nevím o tom, že jeho předchůdce na trůnu by měl nějak strašnou pověst...
To jsem si myslela, takže to bude..."Sauron nebo Gorthaur Krutý" - John Ronald Reuel Tolkien
Už jsem tu. Ano, je to Gorthaur Krutý, původním jménem Mairon, býval Maia boha Aulëho. Jsi na tahu!
Hledaná postava zažila za svůj život vládu hned 8 císařů, aby se nakonec stala císařem sama, na celé desetiletí.
Protože je to postava velmi zajímavá a často zmiňovaná a zkoumaná v literatuře, tak si to zjednodušíme: hledáme sérii románů švýcarského autora, který zatím napsal tři díly věnované této osobnosti.
Ano, 9. římský císař plným jménem Titus Flavius Vespasianus v podání Fabbriho - ani ve třetím díle nové série se ještě císařem nestal...
Aha, a kolik těch dílů bude? Já už jsem se chystal si to přečíst, ale když to není celý, tak ještě počkám.
Nicméně hádanku vymyslím. Moment.
To tedy opravdu nevím, četla jsem jen trojku a zas tak moc jsem unešená nebyla. Hrůzovládu Caliguly ale autor popsal "dobře" - i když se v tom naštěstí nějak přehnaně nevyžíval, pro zvedající se pocit odporu (i žaludku) to úplně stačilo ;-(
Jistý mladík v rámci svých pracovních povinností navštíví španělské městečko a zajde do malé restaurace, kde ochutná vynikající místní specialitu. Rád by získal recept, jenže vzápětí ho jeho práce donutí z restaurace, z městečka i ze Španělska narychlo odejít, pak vypukne válka… a po mnoha letech, na jiném konci světa, náš muž, již dávno ne mladík, cestuje vlakem skoro 900 km, aby konečně ten kýžený recept získal.
Autora hledá muž, který sice dělal hrozný drahoty, ale nakonec mu ten recept dal.
Je tu mrtvo, tak tedy: ten, co sháněl recept, byl povoláním detektiv. Ten, co mu ho nakonec dal (a hledá autora) byl kuchař.
Lidi, vy nespolupracujete.
Takhle ten detektiv po létech vzpomíná, jak to tenkrát v tom Španělsku bylo (třeba se někomu rozbřeskne):
Byl jsem ještě mladíček, ale stejně jsem byl ve Španělsku s důvěrným posláním pro rakouskou vládu. Stopa jednoho člověka mě zavedla do Figueras a v deset hodin večer, když jsem promeškal večeři, jsem vstoupil do malé hospůdky v rohu náměstíčka a požádal o jídlo. Hostinská mi řekla, že toho moc nemají, a přinesla mi domácí víno, chleba a mísu klobásek.“
... „Pane, ani Lucullus nikdy takové klobásky neochutnal. Ani Brillat-Savarin. A Vatel ani Escoffier nikdy takové nevyrobili. Zeptal jsem se hostinské, odkud je má. Řekla mi, že je dělal její syn. Požádal jsem, abych se s ním směl setkat. Řekla mi, že není doma. Požádal jsem ji o recept. Řekla mi, že ten nikdo nezná, jenom její syn. Zeptal jsem se na jeho jméno. Řekla mi, že se jmenuje… JAK SE TEN NADANEJ KUCHAŘ JMENOVAL? Protože právě on hledá autora.
Jerome Berin - Rex Stout
(napadlo mě Příliš mnoho kuchařů hned, ale připadalo mi to podezřele návodné)
Tohle by bylo zábavné, kdyby to vlastně nebylo smutné. Hledáme totiž hrdinu, který je mnohonásobně fiktivní: jeho jméno je v daném jazyce vymyšlené, jeho existence a skutky jsou stejně smyšlené jako je podvrh celé dílo, v němž figuruje. Prostě fikce na n-tou (dokonce vznikla opera se jménem hledaného hrdiny, ovšem nikdy nebyla uvedena).
Ale přesto známe rekovo jméno a známe i obecně přijatý název celého díla, méně jasní jsou autoři, ale jméno nejpravděpodobnějšího (aspoň jednoho z nich) známe také.
Viděla bych to na Záboje a Václava Hanku spolu s Josefem Lindou.
Text příspěvku byl upraven 15.09.17 v 23:25
Autora hledá muž-světoběžník, který ke jménu přišel omylem (ale zato je poučné) a příjmení nemá a uvádí hned několik důvodů, jak o ně přišel.
Stará Louvinia popadla mísu s hrachem a začala vřeštět, ale plukounik ji utišil, ať prej mu radši utiká připravit k zadním dveřím jeho boty a pistole, a vy ste letěl do stodoly vosedlat jeho hřebce. A když ty Jankové přijeli a zůstali stát – zrouna tam, co je teď ten záhon s kytkama –, našli na verandě jen plukounika. Seděl si tam, jako by vo žádnejch Jankejích v životě neslyšel.
Autora hledá starý pamětník, který tuhle historku vykládá už bůhví pokolikáté.
Žádná odezva?
Tím rázovitým vyprávěním (ono je to vlastně spíš vzpomínání, protože posluchač tu historku dobře zná, to on tenkrát "letěl do stodoly vosedlat jeho hřebce") začíná román, který se odehrává v době, kdy právě skončila první světová válka. Pamětníků občanské války je už jenom pár - třeba zrovna tenhle vypravěč a jeho posluchač - jen o pár let mladší dědek, syn onoho plukovníka o kterém byla řeč.
Jménem starce, který tu historku vypráví, vlastně začíná celý román.
Pokud je to z Faulknera, mohlo by se mluvit o plukovníkovi Sartorisovi - a jeho syn byl Bayard.
Vložit příspěvek