Postava hledá autora - pomozte jí!
Kleopatra a Soumrak bohů od Falconera je zcela správná kompletní odpověď. Takže to tatjana1737 zdárně dotáhla a bude zadávat.
(Anasa: pokus dobrý, ale jak se říká, s křížkem ... - že ty průběžně neaktualizuješ?)
Asi tuším, v čem je problém, i když ho nechápu. Na počítači se nám zpožďují hodiny a je potřeba to hlídat a synchronizovat. Proto jsem možná opětovně s křížkem po funuse. Momentálně jsem posunovala hodiny asi o osm hodin dopředu. Omlouvám se.
Anasa: to jistě není na žádnou omluvu, to je jen škoda; já s hodinami (byť správně nastavenými) taky bojuji, v letním čase, ale zase jinak - e-mailové zprávy dne jsou po jedenácté večer již hlášeny jako "včerejší", on-line tv programový průvodce není schopen mezi 23-24. hodinou zobrazit další den, pro něj to není "zítra", ale už "dnes", ovšem program na ten den nezobrazí... - ale to považuji za chybu cizích serverů, nikoli vlastního jinak vcelku zadubeného stroje ;-)
Taťána a Oněgin Hledají Puškina.
...što ja mogu ješčo skazať?... (azbuku neumím)
to je všechno co si z toho pamatuju. všechny moje spolužačky na gymplu ten dopis uměly nazpaměť a recitovaly ho při všech vhodných i nevhodných příležitostech.
Text příspěvku byl upraven 03.05.20 v 10:48
Autora hledá pan učitel, který takto poučuje žactvo :
Nuže, pozor, žáčkové! Bedlivě sledujte můj výklad, abyste si něco odnesli do života. Nedáváte-li pozor, pak je to nešetrnost vůči mé osobě, když se tolik namáhám, nešetře zdraví.
Nuže: Slon, jehož tu vidíte, žije v četných stádech, která se prohánějí v rozsáhlých pampách indických, a živí se povýtce stravou rostlinnou, Melichar nedává pozor, Melichare, dej sem ten
provázek, hochu darebný, avšak slon se dává snadno zkrotiti a pak koná platné služby lidem, neboť jest zvíře pilné, nikoli jako Šabata, jehož jsem právě přistihl, jak chytá lelky.
Pomáhá při stavbě, vleka ohromné klády svým chobotem, teď jsem právě Melichara napomenul, leč hoch ten darebný nedbá, Melichare, Melichare, hochu darebný, já si pozvu tvého pana otce a promluvím s ním důtklivé slovíčko, což se týče také Klemy, jenž pozor nedává a jiné vyrušuje. Nuže, žáčkové, síla slona jest ohromná a slon se dožívá vysokého věku, s některými žáky mohu mluvit jazykem andělským nebo ďábelským a je to, jako když hrách na stěnu hází, Vašátko a Klenovec zůstanou po škole, já se s nimi nebudu zlobit.
A školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele ...., on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk.
Jupíjajej. A já mám už i vymyšleno:
Dušinko mé duše!
Se srdečným díkem kvituji příjem tak milého dopisu. Byl mi doručen už v neděli dopoledne a kolega co měl službu jako by tušil, jak mě tim potěší mě ho přinesl právě jsem vařil oběd ale neotevřel jsem ho až jsme poobědvali pak jsem poklidil, dcerku poslal chvilku lýžovat a dál se do čtení. Aničko, miláčku, děkuji Ti mnohokrát snad za celý obsah toho dopisu kde jsem vytušil jak jsi rozumnou což Ti u mojí postavy postavilo na určitou víši. Vlivla jsi do mne omamujícího balsámu bych znovu žil a poznal to co jsem dosud nepoznal opravdovou lásku což později vše Ti povim a snad si teď pomyslíš že jsem slaboch a ne můž, ale těžko bych už nesl, kdyby zlý osud nás opět rozdělil.
Kdo psal tento dopis a jak se jeho Anička jmenovala celým jménem? (A samozřejmě - kdo psal o nich?)
Text příspěvku byl upraven 04.05.20 v 16:23
Josef Pumplmě píše Anně Urbanové. Spolu hledají Věru Sládkovou. (Ale to ne já, to google.)
Autora tentokrát hledá postava skutečná. Politik, diplomat, přírodovědec a spisovatel není ústředním hrdinou příběhu, jen jednou z jeho hlavních postav. Autor ho v úvodu druhé kapitoly představil takto:
Na palubě u zábradlí stál starý muž důkladně zabalený do kožichu, začínal prosinec a byla notná zima; také velká, těžká hlava byla náležitě chráněna kožešinovou čepicí. Pod čepicí visely prořídlé, dlouhé bílé vlasy až na límec pláště.
…
Pohled na vzduté moře a silné závany větru mu lahodily. Za několik hodin
bude tedy na pevnině, v zemi, kde bude prožívat svá příští léta, možná poslední; vždyť už je starý, jen několi týdnů mu schází do jedenasedmdesátky.
Není starý. Že se teď pouští do téhle nové, tak naprosto nejisté věci, která si žádá celého člověka, to mu dodává mladosti. Je státník a vědec proslulý na celém světě …
Teď, když opět osaměl, sundal si brýle a kožešinovou čepici, nastavil tvář větru a i když se výraz jeho tváře vcelku nezměnil, byla to přece jen docela jiná tvář. Velké přemýšlivé oči byly svěží a mladistvé, vysoké, široké čelo, z něhož vítr odvál řídké vlasy, bylo velitelsky přísné, zardělý obličej s hlubokými vráskami přes čelo a podél nosu, s těžkou, mohutnou bradou, prozrazoval nezdolnou energii, zkušenost, rozhodnost a bojovnost.
Nehlaste se všichni! :D
Ten pán, jak už bylo řečeno, byl mj. diplomat, i když původně pocházel z dosti prostých poměrů a nedostalo se mu školského vzdělání - byl to velmi nadaný samouk. Jako vyslanec právě připlul do cizí země s posláním velice důležitým pro obranu své země, která se nacházela uprostřed války. Ostatně jádro jeho úkolu je zmíněno v podtitulu románu.
Pořád nikdo nic? Co bych vám ještě napověděl...
Ten muž připlul do svého nového působiště s cílem získat materiální podporu pro svoji vládu, zejména zbraně. Zajímavé na tom je, že, ideologicky vzato, byla politika jeho vlády v naprostém rozporu s politikou vlády země, kam byl vyslán. Jenže nepřítel, proti němuž jeho vláda vedla válku, byl tradičním nepřítelem země, kam přijel hledat pomoc a tak se dočkal vlídného, dokonce nadšeného přijetí.
Upozorňuji, že jakkoliv je hledaný hrdina skutečnou historickou osobou, nejde o literaturu faktu. Je to román od velkého romanopisce.
Text příspěvku byl upraven 10.05.20 v 09:58
Tedy abychom tomu dobře rozuměli: Autor vzal reálné hitorické kulisy a postavy, ale vystavěl kolem nich fiktivní příběh?
Nemůžu hádat, můj muž spí a tahle kniha je v knihovně v jeho ložnici, takže si to nemůžu ověřit. Ale pamatuju si, že Francie fakt pomohla.
Hun: on ten příběh není tak docela fiktivní. Je to román o skutečných historických událostech.
Raksa.A.: Nech muže spát a pal od boku. Ono to nějak dopadne. :)
Mám pocit, teda znáš to, někde vzadu v hlavě mi lehce ťuká, že by to mohl být Lion Feuchtwanger a Benjamin Franklin, ale jistota žádná - ještě to může být úplně jinak. Já to četla asi před šedesáti lety....
Já si pamatuju hlavně to, co jsem přečetla - když mi někdo něco vykládá, tak si to moc nepamatuju. Asi mám skrz hlavu od jednoho ucha k druhému díru.
Takže když jsi připomenul beletristicky zpracovanou historii, tak já taky jednu. Ale spíš je to životopis. Byl to zahradník, sběratel, cestovatel, odborník v oboru botaniky a zahradnictví, nositel různých řádů a vyznamenání. Za 4 roky to bude 200 let, co se narodil.
Vložit příspěvek