Četba knih a naše okolí aneb my vs oni
Já mám právě kvůli tomu čekárny docela ráda... Ale všichni okolo obvykle koukají do telefonu, nebo čtečky. Upřímná sestřička :)
Petass: To s těmi přetíženými kufry na dovče bylo i u nás. Vždycky, když jsem vybalila knihy, tak 3-4 ks, víc bych si nedovolila :-), to bylo manželem okomentováno podobně. Pak mi syn koupil k čtečku a já si můžu na dovču a všude jinde vozit co chci a v čekárně u doktora taky zásadně čtu a nereptám :-).
Text příspěvku byl upraven 15.01.19 v 22:01
Hannah2000: čtečka je na dovolená dobrá věc, ale...přečetla jsem tehdy všechny knihy, protože jsem nečekala, že bude tak hezky. Naběhla jsem do knihkupectví a koupila první paperback, který byl u vchodu, protože jsem neměla čas. No, a takhle náhodou vznikla moje láska. Oddělení Q.
Hannah 2000: :-) všude stejný... Čtečka mě neláká, mám ráda knihu v ruce... Jsem ochotná vydržet i ty kecy okolo... "kolik toho zase s sebou táhneš?" :-)
U nás doma si o knihách a jak se nám to čte bavíme hlavně s nejstarším synem, mamkou, sestrou, tchyní a neteří. Jsou to zajímavé rozhovory, mám to ráda. Manžel si někdy povzdychne se slovy Ty už zase čteš?, ale více méně mi knihy toleruje, protože chápe, že bez nich bych to nebyla já. Teď jsem si vzpomněla, že už když jsme spolu chodili, před pětadvaceti lety, jsem mu vyprávěla o tom, co čtu.
No a širší okolí se spíše ptá, kde na to beru čas.
Moje okolí to nijak neřeší. Ti, co mě znají, jsou zvyklí, a ještě se mi nestalo, že bych slyšela jakoukoliv poznámku od cizích lidí.
Akorát teď mám přítele, jsme spolu půl roku a on říká mým knížkám papír na topení. Z legrace. A nechápe. Ale u nich doma se nečte, takže se zas až tak nedivím. Rovnou jsem mu oznámila, že knížky mi nemá šanci zakázat. Pokusím se o zázrak - naučit ho mít rád čtení. I kdybych mu měla předčítat :-)
Mám doma zapovězeno kupovat další knihy, dokonce jsem se musel loni zbavit víc jak tisícovky knížek (povětšině vydaných mezi léty 1960-90, které jsem zdědil, byla to samá těžká severská psycho-románová zoologie ze švédsko/norsko/dánského pomezí, detektivky, ale i rádoby dobrodružné příběhy ala Kalle Blomkvist. Vše bylo mezi kolegy rozebrané během necelých dvou týdnů), neb mi zezmizla jedna skříň - a nebyla to zrovna knihovna :(
Moje okolí mě zná už léta a u nás v rodině je zvykem číst. Takže neříkají nic.
Petass: připomnělas mi Bengta Danielssona, kterej si s sebou na výpravu Kon-Tiki vezl třiaosmdesát knih a vzhledem k omezenému povolenému objemu osobních zavazadel si musel dát ponožky k Torsteinovi. :)
Text příspěvku byl upraven 16.01.19 v 10:23
Môjmu okoliu je moje knihomilstvo úplne ukradnuté. A keď sa ním pokúšam niekoho nainfikovať, nasleduje zhodná odpoveď, že na to nemajú čas. To mi príde podobne divné, akoby povedali, že nemajú čas jesť. :-)
Jídlo je potřebné k životu, četba až tak ne.
A taky jsou lidé, kteří prostě jedí aby žili a lidé, kteří žijou aby jedli.
Tuhle se mi jedna známa pochlubila, že přečetla knihu, která má 600 stran že kvůli tomu dokonce na dva dny poněkud zanedbala běžný provoz domácnosti. Nevěděla jsem jak na to reagovat, protože bylo jasné, že to na mně mělo udělat velký dojem. Sice jsem letos ještě nečetla knihu, která by měla víc jak 400 stran, ale stejně mi to že někdo něco přečetl nijak moc hodné obdivu nepřipadá. Připadá mi to jako něco naprosto obyčejného.
No u mě platí i to, že čtení je potřebné k životu.
Jsou lidé, kteří čtou, aby žili a lidé, co žijou, aby četli? I tak to někdo má.
Musím číst každý den.
Mne sa jedna známa zverila, že sa rozhodla, že začne čítať a tak si požičala od syna prvý diel Harryho Pottera a celý ho prečítala. Tá hrdosť v hlase sa nedala prepočuť. Poctivo som sa snažila nesmiať, nechcela som ju uraziť, ani odradiť.
Potřebovala pochválit a povzbudit, že neexistuje jenom Harry Potter :-)
No tak já to čtení taky potřebuju k životu, vzhledem k tomu, že teď mám čas hlavně jenom o půlhodinové přestávce v práci (pokud nemám volno, jako dnes), tak jsem ráda že nekouřím, bo bych musela jít na cigaretu místo čtení. Už tak mi trochu času ubírá, že musím vystát frontu u automatu na kávu.
Pozdě :( (i když je fakt, že ta káva z automatu za moc nestojí, ale když člověk u toho čte, tak to není tak hrozné :)
Marylaa: To je mi, samozrejme, jasné, preto ten smajlík. Ale na druhej strane, človek bez zábavy v živote rapídne stráca výkonnosť - duševne hladuje. No a hoci je pre mňa čoraz ťažšie nájsť knihu, ktorá by ma fakt zaujala, v princípe stále inú lepšiu a neustále dostupnú formu dospelej zábavy nepoznám.
Marylaa: a stíháte se soustředit že vás nikdo nepředbíhá?
Naias: jestli jsi se dokázala neusmát před někým kdo ti sdělil že se v dospělosti "rozhodl začít číst", měla bys začít hrát poker
Text příspěvku byl upraven 16.01.19 v 13:18
reader 007: :D :D!!!
Myslím, že Naias je příliš spořádaná osoba na to, aby propadla hazardu! :)
Ono nás tam bolo našťastie viac, tá známa nesústredila pozornosť na mňa, tak som sa otočila, akože zozadu niečo potrebujem a potichu sa škľabila.
Mňa hlavne karty nudia. Ale v detstve som hrávala kanastu!
Jako jestli mně nikdo nepředvídatelné v práci ve frontě na kávu nebo v čekárně u doktora? To první, nejdřív výstojímm frontu pak jdu číst :) Horší by bylo propasnout konec pauzy, z toho mám mírné obavy.
U doktora, ano je to problém, ale když tam mají systém, že se člověk zapíše tak ne.
Text příspěvku byl upraven 16.01.19 v 13:38
Doma jsem na tom stejně jako hannah2000. Cestovat do práce musím MHD, tam lze číst.... jenom musím včas vystoupit, a to už se mi párkrát nepodařilo.
Vilma232: To znám, jednou jsem na Dejvické nevystoupil a odvezli mě do depa. Navíc nešly otevřít dveře. Tak jsem pokračoval ve čtení a za chvíli mě odvezli zpátky na Dejvickou. :)
woodward: Já prostě vystoupím na další zastávce a trochu se po ránu projdu....
Vložit příspěvek