Četba knih a naše okolí aneb my vs oni
Marylaa: léta praktického života se na mně už hodně podepsaly, ale bývaly doby dětské praxe kdy bych přeslechla volání nejen sestřičky, ale i sirény majáku
woodward: no hlavně že tam bylo dost světla..
S negativními reakcemi jsem se nesetkala, protože většina mých přátel a rodinných příslušníků čte taky. U některých (a je fakt, že výrazně mladších než já) jsem se setkala s názorem, že jsem divná, ale jinak se většinou většina diví pouze tomu, že čtu pořád, kde na to beru čas, a kolik toho přečtu (já i moje máma čteme opravdu hodně rychle). Ale třeba můj bratr, který to zahnal ještě dál, a běžně si četl nejen v tramvaji (což dělám, i když mám jet jen 10 minut), ale i při chůzi na ulici, se jednou setkal s nějakým knižním rasistou, který mu do knihy zespoda praštil, až mu dala přes obličej, a sám pokračoval v chůzi. Jelikož jsem u toho ale nebyla a netuším, co to bylo za člověka, možná mu jen neseděl ten čtený titul :-).
V naší rodině je to půl na půl. Jeden bratr čte a nevnímá okolí, druhý stěží přečetl povinnou četbu na ZŠ. Se synem jsem to už vzdala, knihy mu už nekupuji, ale dcera už bude mít větší knihovnu než já. Manžel nečte, ale jeho bratr ano :)
Knihomilové musí být výborní časový plánovači (manageři) a kreativní osoby. Dá to dost práce najít všechen ten volný čas a místa na čtení!!
Woodward: no jo, jsem usvedčena, ponožky si dávám k manželovi, nebo dětem :-)
Text příspěvku byl upraven 17.01.19 v 11:33
Petass: tak vidíš, nakonec se ukázalo, že tě rodina v tvé zálibě podporuje! :)
Jdu se balit na hory... Co mám všechno přihodit? Ponožky už jsem narvala k dětem ;) Beru si Sběrnou knihu, rozečtený Spolek přátel krásné literatury... Leží mi tu ještě Opuštěná společnost (ale tu asi nechám doma), A každé ráno je cesta domů delší... ještě nějaký Pratchett... :D Knihovna je dnes otevřená, mám skočit pro nějakou detektivku? Co myslíte? :-D A to si knihy ještě nesbalily děti...
Hm, koukám z okna, pro vánici není nic vidět a to jsem jenom na kopci v Zahradním městě. V horách s metrákem knih na zádech, to bude vražedné!
Nojo, abyste mohli zapadnout na chatě, musíte se tam nejdřív prokousat závějemi. :)
No, tady už se vánice přesunula o kousek na východ. Možná časem dospěje až na Slovensko. :)
Tak vánice prchla ještě dál na východ, tady se trochu jasní. Za chvíli možná už vám bude taky padat sníh sám od sebe, i bez vrtulníků. :)
Doktor Mařík, co nás kdysi učil meteorologii, nám prozradil, že všechny předpovědi přesahující časové rozpětí 30 minut, jsou jenom více či méně kvalifikované odhady. Takže sedmilhářům bych zas až tak moc nevěřil.
Tahle diskuse mi zvedla náladu i v noci, nejen po ránu. Víte jaké štěstí máme my čtenáři proti nečtenářům? Těch příběhů a životů co prožijeme, té radosti z každé knihy co držíme v ruce/nebo ve čtečce/. O to jsou nečtenáři ochuzeni.
V mém okolí čtou všichni. Takže se ani nediví, kde beru čas. Oni taky čtou v každé volné chvilce. Samozřejmě nejvíc po nocích. Já také při vaření a dala jsem si knížku i na žehlicí prkno, ale to se mi moc nepovedlo. Přivodila jsem si spáleninu. Takže to radši nezkoušejte.
Přesně tak. Jsou to především příběhy, o co nečtenáři přijdou. A když je kniha opravdu dobrá, tak i o atmosféru. Potom jsou samozřejmě také nečtenáři diváci, ale ti jsou zase ochuzeni o fantazii, protože u filmu nebo seriálu pro ni tolik místa nezbývá. No ale to je smůla nečtenářů, my je přemlouvat nebudeme. :-)
Umělý hlas nesnáším, nedokážu se vžít do příběhu. A osekané knihy považuju za zločin. Kdysi jsem si koupil takhle zpotvořené Tři muže ve člunu a prostě jsem to cédéčko zahodil, když jsem zjistil, že půlku obsahu tvůrci z neznámých důvodů vypustili.
Vložit příspěvek