Co nebo kdo vás přivedl ke čtení?
Když jsem jezdil čurgálou do školy, tak cesta trvala věčnost a díky tomu jsem začal číst a hrát karty :-) Karty už nehraji, ale čtení mi zůstalo.
U mě to byl Harry Potter. Vždycky jsem byla naštvaná na mamku, když jsem musela jít spát... :D četla jsem je i ve škole o přestávkách a všichni se na mě dívali, jako na nějakou trapku a ze začátku mi bylo líto, že nikdo nechce číst a že nemám kamaráda, se kterýma bych si mohla povídat o knihách... nakonec se jedna našla :D a čtení nám zůstalo dodnes. Děkuji J.K.Rowling :D
K čtení mě přivedla touha stát se spisovatelem,sotva jsem se trochu naučil abecedu. Druhou inspirací byl otec,který s oblibou nosil domů místo jídla a peněz knihy. Postupem času jsem zjistil,že čtení miluji víc než psaní a psaní-nebo spíše grafomanie- se stalo jen dalším mým koníčkem.
Text příspěvku byl upraven 20.08.13 v 19:28
Maminka. Zakazovala mi televizi, tak co jineho delat? Nepamatuji si, kterou knizku jsem precetla jako prvni, mozna Ferduv slabikar. Na tom jsem se asi cist naucila, jeste pred tim, nez jsem sla do skoly.
Jinak spousta lidi mozna necte, protoze na to nema vytrenovanou fantazii. Ptala jsem se jednou pritele (necte), jak vnima cteny text, jestli proste jako text nebo si predstavuje to, o cem se pise. Tak prej jako text. V tom pripade se nedivim, ja kdyz ctu (cokoliv, krome snad navodu) tak se mi v hlave rozjizdi film. Vsechno si predstavuju.
Byl jsem klasické dítě, které ještě tak ve 11 letech znalo jen komiksy (Kometa, Kačer Donald & Spider-man), TV a počítačové hry plus jen hrstku dětských knih.
Pak mi moje teta koupila k Vánocům mou první "opravdovou" knihu - fantasy Svět čarodějnic od Andre Norton. Za deštivých letních dnů v chatce u nádrže Hracholusky jsem ji přečetl, pak koupil další dostupné díly a už jsem se vezl.
Mě ke čtení přivedl rozhodně J.R.R. Tolkien. To díky němu jsem poznala krásu fantasy žánru a už se jej nepustila. A ano! A samozřejmě průkazka do knihovny, která ve mne (když jsem byla malá) způsobila nenasytnost. Pamatuji si, jak jsem s sebou dříve tahala domů klidně až devět knih! :D Teď už jsem počet omezila na tři. :)
Ja som už ako malá mala rada rozprávky a keď som sa naučila čítať, tak som čítala každý večer. A je to tak aj teraz.
Rozbitý počítač, pak jsem se začala nudit a následně číst. Mám nový počítač, ale čtu stále :) jinak také kniha Divergence :)
Text příspěvku byl upraven 15.10.13 v 19:31
maminka mi vždy před spaním četla. potom jsem zatoužil si přečíst pohádku.
ASi nikdo.Myslím že jsem začala hned jak jsem se naučila číst. Pokaždé se ,,přestěhuju" to děje a žiju si nový a někdy lepší,někdy horší život :))
Rodiče mi četli jako malé před spaním a jelikož jsem měla pohádky ráda, tak jsem si je začala potom číst sama. :)
Mě ke čtení docela určitě přivedla máma. Po přechroupaných dětských knihách jsem se začal pomalu poohlížet po dospělé knihovně, a pokaždé když jsem se jí zeptal, dostal jsem typ na zajímavý kousek; od Pouovek, přes cestopisy až po pro mě iniciační Dveře do léta nebo Poupata odkvétají v máji x)
Babička,pořád mi četla a ještě jsem nechodila do školy už jsem četla první pohádky.S dědou jsem poslouchala vážnou hudbu a zůstalo mi to do dnešních dnů.
Rodiče. Oba hodně četli. Ale když mě načapali, že čtu s baterkou pod přikrývkou, bylo zle. Čtu rád a s e.knihou má člověk neustále nějaké nachystané. Ale hodně chodím do knihovny a občas si nějakou koupím.
1. Rodiče, kteří mi někdy určitě četli, i když si to pamatuju málo. Ale dost dobře si pamatuju, že pokaždý, když maminka třeba žehlila, tak mi vypravovala z hlavy Kulihráška, jestli znáte, já jsem si k tomu prohlížela obrázky a to jsem milovala.:)
2. sestra, která mě naučila v 5 letech číst.
3. všichni dobří autoři a všechny dobré knihy. Hlavně Quo vadis a Jana Eyrová. Předtím jsem četla taky hodně, ale převážně dívčí knížky a zpětně si myslím, že mi to příliš nedávalo (nebo spíš dávalo, ale méně, než - jak jsem zjistila - člověku knihá dávat může). Čtení mi opravdu začalo přirůstat k srdci snad až od té doby (to zn. sotva před rokem)
4. A konečně, trochu i DK. Protože mě těší, když si můžu přidat do seznamu přečtených knih jednu další, když můžu napsat nový komentář a něco dalšího ohodnotit... Díky tomu si pak i zpětně některé knihy připomínám a to je super. A protože tady pořád narážím na nějaké knihy, které mě zaujmou, tak si je půjčuju z knihovny a pak jich mám takovou hromadu, že když je chci všechny stihnout přečíst, tak sebou musím pořádně hodit.;)
Text příspěvku byl upraven 10.04.14 v 16:05
K úplně první knize mě přivedla paní učitelka ve školce, která měla plné zuby toho, že nechci po obědě spát, tak mě zabavovala tím, že mě učila číst. To ještě netušila, jak jí paní učitelka v první třídě bude spílat, jelikož jsem pak jako čtec otravovala tam :D
Ale k pravé lásce ke knihám a čtenářské zvídavosti mě naučil můj dědeček - učitel literatury a dějepisu, který na mé zvídavé otázky (co to je, jak to funguje, o čem je tahle hezká knížka) řešil tím, že mi vložil nějakou knihu do rukou a řekl mi, že všechny odpovědi na mé otázky v ní najdu. Ač jako malá jsem brblala, proč mi nemůže prostě odpovědět, dodnes mu nepřestanu děkovat, že ve mě probudil touhu po knihách.
Text příspěvku byl upraven 10.12.13 v 22:37
Muj stryc měl nadhernou knihovnu,kterou jsem jako dítě obdivovala. Hrozně rada jsem k nim jezdila na navštěvu a myslim, že tam začala moje touha po čtení.A můj sen mít jednou vlastní knihovnu jsem si splnila.:)
Já začala číst ve třinácti :D a spíš náhodou :D rodiče mi koupili první díl Harryho Pottera a jednoho dne nám vypadl proud. Nebylo co na práci, tak jsem otráveně sáhla po knize a bylo to :D
to já začala číst ve větším rosahu už ve dvanácti byla jsem nemocná a děsně jsem se už nudila tak mi táta půjčil knihu Dvacet tisíc mil pod mořem a dost mě to chytlo tak sem po přečtení celé knihy prohledala celou knihovnu a našla několik zajmavých knih a dala se do čtení od té doby čtu skoro pořád
Text příspěvku byl upraven 20.12.13 v 15:09
Mě přivedla ke čtení mamka. Začala jsem číst asi v 7-8 letech takové obrazové knihy s příběhem o koních. Poté jsem na rok přestala a asi od 10 let jsem totální blázen do knih...
do příběhů jsem se nořila snad od narození. Četli mi rodiče, hlavně táta, který svět fantazie miloval stejně jako já. Nikdy to ale nebyla velká vášeň. Zlom nastal ve chvíli, kdy k nám na prázdniny přijela kamarádka a přivezla mi knihu Harry Potter a kámen mudrců. V mých 10 letech jsem se ponořila do knihy a s každým dalším dílem jsem se stávala větším a větším pottermaniakem. A vášeň ke čtení mě nepustila už nikdy.
Vložit příspěvek