Co nebo kdo vás přivedl ke čtení?
já tím, že jsem ze čtenářské rodiny a abych se neukousala nudou, musela jsem začíst číst sama, nikdo si se mnou doma nechtěl hrát.
po čtyřech, myslím.. :)
Jinak čtení mě dostalo od počátku školní docházky a knížky u nás nikdy nechyběly pod vánočním stromkem..Ani v době, kdy nebylo peněz a "chybělo" tam snad cokoliv jiného.
Vzpomínky na rána ve volných dnech, či o prázdninách, strávená v posteli s knížkou, ty jsou jedny z nejhezčích. A to jsem tedy rozhodně nebyl klasický "knihomol", jak je v některých filmech o mládeži vykreslován. Naopak, nechyběl jsem u žádné lumpárny široko daleko...Jojo.. :)
Jako dítě jsem trávila prázdniny u babičky. Babička byla učitelka, neměla televizi, byla vášnivá čtenářka, tudíž jsme večery a deštivé dny trávily četbou nebo posloucháním rozhlasu po drátě. Obojí nemělo chybu. :-)
Celkově se u nás doma hodně četlo a jsem ráda, že jsem tuto vášeň předala i svým dětem.
Text příspěvku byl upraven 11.08.14 v 21:33
Jsem též za čtenářské rodiny!! U nás snad už ani neznáme jiný dárek než knihu! A věřte, že to není nuda!!
Mamka četla už na základce, byla z vesnice a tak se jí blbě shánělo čtivo, takže, když začala chodit na střední a viděla kolik knih okolo ní je, tak jí dost rmoutilo, že jí mamka nedává dost peněz, aby si mohla rozšiřovat knihovničku, babička moc na knížky v knihovničce nebyla, myslela si, že je zbytečné kupovat knihy, když jsou v knihovně, takže si mamka předsevzala, že sama taková nebude, pak mne od dětství brávala do knihovny, když studovala výšku a já jsem si samozřejmě knihy zamilovala též, i můj mladší bratr je měl velmi rád, i když spíše ty odborné a tak! Nebo o fotbalu!!
Teď se to u nás trochu zaseklo, protože už nemáme knihy kam dávat!!:/
Já jsem jako mladší četl, ale pak mě to přestalo s čtenářským deníkem ve škole bavit... vlastně od té doby nemám rád, když mám "nakázáno" něco číst. Čtu až když mám náladu, a té je za poslední dva tři roky víc a víc. Vlastně jsem opět začal číst až když se mi do ruky dostala kniha Hunger Games a od té doby vlastně čtu dál. Takže já vlastně vděčím Suzanne Collins. :D
Co nebo kdo mě přivedl ke čtení? Ani nevím, snad mamka a to, že nám dávala za dárky hodně knížek a hlavně pod stromeček. Teď si s mamkou půjčujem , co se nám vzájemně líbí a hodně se o knihách bavíme.
U nás se čte hodně nárazově. Pokud někde vyplave kniha, tak se přečte. Mě osobně otevřel knižní svět Potter.
Text příspěvku byl upraven 02.02.18 v 13:11
U nás se četlo od útlého věku, celá rodina. Chodili jsme do veřejné knihovny...Čte se u nás dál i v dalších generacích, všichni budujeme a rozšiřujeme vlastní knihovny...nejmladší člen rodiny ve svých třech letech přesně ví, kde má které své knížky, neomylně pro ně do police sahá a nosí je ke čtení....
Já mám lásku ke čtení po rodičích. Už jako malé dítě jsem dostala k vánocům Babičku a Pohádky K. J. Erbena. A od 9 let jsem čtenářem v knihovně.
u nás sa píše a písalo sa a to čítanie tomu predchádzalo.Ale najprv sme knihy niektorí jedli! Takže asi som sa k tomu prepracovala cez žalúdok.
Text příspěvku byl upraven 25.02.18 v 22:48
Začala jsem číst v 1.třídě, a protože jsem nebyla schopna číst plynule (slabilovala jsem), musela jsem číst doma mamce nahlas, pak papouškovi a nakonec jsem už četla dobře a začala jsem si číst sama pro sebe. Každý rok jsem k Vánocům a narozeninám dostala aspoň 3-5 knížek. Nejvíc jsem milovala edici Bořík, Bohoušek a spol. od Vojtěcha Steklače a encyklopedie (které v 90.letech byly zatraceně drahé). Asi od 10 let jsem začala chodit do knihovny, kde jsem četla nejprve různou populárně naučnou literaturu včetně té, která se zabývala astronomií (Grygar) nebo lidským tělem, UFO, záhady atd. Na střední jsem díky povinné četbě, ze které jsme si mohli vybrat spoustu autorů, jsem našla tu správnou vášeň pro čtení a z knihovny jsem si pravidelně odnášela 10-15 knih v tašce. Byla jsem mezi pár spolužáky, kteří měli rozsáhlý čtenářský deník. Doma jsem zjistila, že mamka kdysi za svých mladých let nakoupila spoustu zajímavých klasiků, které sama nikdy nestačila přečíst (V.Třebízský, V.Hugo, K.Světlá, A.S.Puškin, Stendhal atd.), tak jsem je vzala jako první útokem na gymplu, a pak už jsem v těch klasicích jela asi až do 22-23 let. Pak jsem měla pauzu. A teď zase od asi 30 let čtu jak klasiky, tak i autory 20.století a současné a už jsem zase na své knihomolské "lajně" :-D Jen jsem to povýšila o pár knih ve slovenském jazyce za rok.
S odstupem let jsem zjistila, že jsem lásku ke čtení zdědila po obou pradědečcích - ten český praděda s prababičkou vždycky společně předčítaly nahlas světové klasiky (já je už nezažila), navštěvoval knihovnu v Náměšti i v Třebíči. Ten slovenský pradědeček žil v 50.letech 20.století, byl velký čtenář a chodil si v okolí Štiavníka, Bytče i Považskej Bystrice půjčovat knihy do knihoven, tak jako spousta jiných vzdělaných lidí v té době. Četbu knih v té době brali oba dva jako součást vzdělání a rozšiřování všeobecného přehledu.
Mě moje maminka, dnes je jí 78 a přečte několik knih za měsíc. Některé bohužel už s lupou, oči moc neslouží. Vím, že dokud čte, je jí dobře. Navíc si obsah knih pamatuje a je schopná mi přeříkat děj knih, které četla i před několika lety. To jí závidím, jsem o 30 let mladší, ale některé knihy se mi z hlavy vypařily
Budu asi trapná a neoriginální, ale mě v podstatě ke čtení dotáhly (někdy na začátku puberty) až fantasy klasiky jako Pán Prstenů a Potter. Až po těchto sériích jsem se pořádně rozečetla a začalo mě to pořádně bavit. Fantasy u mě sehrálo velkou roli. Teď, když mi třicítka skoro klepe na dveře, konečně už dokážu ocenit i ty tipy od mých rodičů.
Naštěstí mě čtení nepustilo do teď, i když je pravda, že s přibývajícím věkem čtu míň a míň, ale zase si o to víc užívám, když si na čtení najdu čas. :)
Text příspěvku byl upraven 08.11.18 v 15:18
dobrá otázka. Já k tomu tak nějak inklinuju ze své povahy a zděděno to je nejspíš přes jedno koleno. Mí rodiče byli (resp. ještě jsou) hrozně praktičtí lidé a moc nečetli. Takže číst jsem začal sám někdy na základní škole. Pamatuju že povinná četba mne nebavila (O letadýlku Káněti, Honzíkova cesta atd). Kniha co mne dostala v dětství ke čtení byl Vinnetou. Pak jsem začal chodit do místní knihovny a četl mayovky, pak foglarovky, pak verneovky. Jako skvělou knihu ze svého dětství si pamatuju taky knihy o Neználkovi (Nosov) a o Alence (Bulyčov). Pak jsem hodně četl na střední (Hesse, Dostojevskij atd.). Na vysoké škole jsem číst beletrii zcela přestal, protože jsem četl převážně skripta a odbornou literaturu. A ke čtení jsem se opět vrátil až později. Ale tak se svými 150-ti přečtenými knihami nejsem mezi některými místními žádný velký čtenář. Je ale fakt, že odborných knih jsem nejspíš přečetl mnohem víc.
převážně přírodní vědy biologické, fyzikální a matematické. Jen knih o kvantové mechanice mám doma asi 20 :-)
A čím to kompenzuješ? Já když mám náročnější knihu, tak hledám něco na vyvážení - třeba po holokaustu poezii..
já si čtu scifi a fantasy. Kriminálky a thrillery mě moc nebaví. Ale na vyčištění hlavy je nejlepší cestování, někam na měsíc vypadnout, do úplně jiné kultury, do přírody, do jiného životního tempa. V listopadu jsme byli na měsíc v Nepálu, trek kolem Annapuren, cca 140km, převýšení z 900mnm na 5400mnm. Krásné pročištění tělesné i psychické. Nehledě na to, že vytrvalostní chůze (trekking) jsou nesmírně zdravé, i na mozek
https://www.womanonly.cz/lecive-ucinky-chuze-neuverite-co-dokazi-udelat-prochazky-s-nasim-mozkem/
Jako bys mi četl myšlenky - vím, že jsi psal o cestování... třeba Maroko...
tam jsem chtěla, ale muž mě nepustil... to by třeba čtenáře zajímalo.
Vložit příspěvek