Dokážete číst v rámuse
nevím jestli se tady už někdo nezmínil ale dokážete číst v rámuse nebo potřebujete klid
pište!
Hluk , mluvení , puštěná tv , rádio . Vypnu okolí a čtu , jen některé knihy jsou " jiné " . Kriminálník , v ději jsou skoky v čase. Na toto sem potřeboval klid ;)
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 12:39
Největší požitek je číst si v tichu, ale zvládám číst i při rámusu, v dopravních prostředcích.
Záleží na tom, o jaký hluk jde, něco (vesměs monotónní hluk) se mi daří odignorovat. Co mě však ruší zcela spolehlivě, jsou lidské hlasy. Přitom se prostě číst nedá. A odborné texty do školy/práce už lautr ne. Vůbec nejhorší bývají v tomto směru cesty vlakem nebo MHD, kdy některý ze spolucestujících, zpravidla to bývá nějaká mladá dáma, pocítí potřebu ukrátit si jízdu tlacháním do mobilu a řešením detailů ze svého života. Dostal jsem ale tip, že prý pomáhají špunty do uší, tak zainvestuju pár kaček a snad to přinese kýžený efekt.
Zvláštní kategorie je hudba. Znám pár lidí, kteří si rádi při čtění pouští i něco k poslechu. Tomu jsem jaksi nepřišel na chuť. Buď mě hudba ruší, anebo mi sice nepřekáží (což platí takřka výlučně o klasické hudbě), ale po nějaké chvíli se přistihnu, že z z poslechu stejně nic nemám, protože se příliš zaberu do čtení. Ale bylo by hezké umět si vychutnat obojí současně.
Ticho je prima, ale ke čtení jej nepotřebuji. Velice často si čtu v křesle v obývacím pokoji a metr ode mne sledují děti na ntb. nějakou pohádku, nejlépe uřvanou animovanou :) a zvuk mají vyvedený do reprobeden....
Je to tím, že se při čtení dobré knížky ocitám "tam", uvnitř a dění v realitě jde nějak mimo..tedy ne úplně, např. požár bych asi postřehl :)
Spíš se mi stává, že si musím nějakou větu, nebo i celý odstavec přečíst znovu, nějak vstřebat, pochopit. Ale to i v úplném tichu, to bude hlavou ...
Michaluška: Dům bez tikajících hodin by mi přišel neúplný a asi i smutný. Mám rád tikot hodin...
Jarisko ty jo až se divim že si to tak trefil přesně to mám i já
jenom nechápu to s tou pohádkou jakou třeba myslíš? a jakou pohádku?
tyzik.cejka: Nemyslel jsem žádnou konkretní pohádku. Spousta jich je pro mne příliš uřvaných, hlučných. A naše děti je milují :)
Nejradši mám na knihy klid, krásný ticho, nikde nikdo a jen já sama s knihou, do který se můžu krásně začíst. :) Dokážu číst i v rámusu, ale není to ono, nemám z toho tak krásný prožitek. :)
Potřebuji naprosté ticho. Když se kolem mě něco děje, na příběh se tolik nesoustředím a danou větu či stranu si musím přečíst třeba i třikrát, abych jí porozuměla.
Nemá to cenu. Zvuky všeho druhu mně ruší a potřebuji absolutní ticho. Pravda, u některých knih to tak neřeším a pár jsem jich zvládla přečíst i v MHD. Ale většinou se na knížku prostě musím soustředit, jinak to můžu číst pořád dokola a zbytečně.
Hluk mi nevadí, ale nedokážu se na čtení soustředit ,když je puštěná televize a nebo když někdo mluví. Ticho mi naopak ke čtení moc nejde, rád si pustím hudby hodící se k tématu knihy a pak to mám jako knihu se soundtrackem:)) Když není nic vhodného pohodová instrumentálka nikdy nic nezkazila. A metal je nejlepší k učení:)) no fakt.
Já moc číst v rámusu nedokážu. Sice nepotřebuji naprosté ticho, ale v hluku se na čtení nemohu soustředit.
dearkiki: Tak já jsem přečetla spoustu knih v MHD a to jakýchkoliv. Většinou se do toho tak dokážu začíst, že ani nevnímám hlášení zastávek a pípání dveří a už se mi několikrát stalo, že jsem si uvědomila až zastávku předtím, než jsem měla vystupovat, že už skoro budeme na té zastávce. :D Ale je fakt, že občas mě ruší někteří lidi, co se vykecávají, ale ono záleží, jak moc se do knihy ponořím. :)
Vložit příspěvek