"easter egg" v knihách
Tak ono to do knih či filmů asi nejde aplikovat jako do her. Tedy pokud nečtete knihu, která se odehrává v počítačové hře...
Za mě to jsou tedy camea. Či "skryté věci na pozadí", kterých si nemáte šanci všimnout v kině, ale potom až doma...
Spíš si v kině všimnete hovorů druhých:
"Fuj, co to je za starýho dědka?"
"Já ti to doma vysvětlim."
A týpek zajede hluboko do sedačky, protože to bylo jako fakt slyšet.
Jo, jo, dobrý zážitek během Marvel filmu :D
Ale to si řeknete, že mu chtěla třeba udělat radost.
Té slečně, která to samé řekla na filmu To 2, kde má King fakt hodně dloouuuhhhoouuu scénu, bylo těžký se naznačít smát. Tím jsem se dostala ke Kingovi. Ten je za mě v tomhle mistr v knižní formě. "Nenajde to každý", stejně jako easter egg ve hře...
Takhle to beru já :)
Cielene nie. Ale keď náhodou nejaké objavím, poteší to. Teda predpokladám, že pod Easter eggs sa myslia narážky a významy, ktoré väčšina čitateľov prehliadne. A môj vlastný pokus vložiť niečo také do kníh skončil úplnou katastrofou.
Třeba v sérii knih Artemis Fowl byly minimálně v prvních pár dílech dole na stránkách "divné značky", které když se rozšifrovaly (klíč byl v textu knihy), dávaly dohromady další, přídavný text.
Nikdy jsem je nehledala.
Asi záleží na druhu literatury a nějakém náznaku, že by třeba v tom konkrétním příběhu mohlo být. Ale tohle u knih neočekávám.
Spíš, jak píše Lenka.Vílka, ty věci na pozadí.
Třeba u "Mravenců," které čtu zrovna teď, u prvního dílu tedy, jsem dočetla knihu, šla se vykoupat, a jak tak stojím pod vodou, najednou mě trklo, "jo, tak to je taky způsob, jak se tam mohly vzít ty kostry." Ke konci hrdinové najdou asi dvě kostry na místě, kde byste je nečekali. A způsob, jak se tam vzaly, může mít pěkně zákeřnou předehru :). A nebo nemusí.
Podobná zákeřnost byla ve "Zprávě z Hádu" Edity Dufkové. Taková nevinná věc...
Jediné dílo, z toho, co jsem četla, kde bylo vejce, je Ready player one, kde ho tedy hledali v rámci příběhu hrdinové, nikoli čtenář. Ale kniha mě nenadchla.
Text příspěvku byl upraven 07.11.20 v 19:22
Kdysi jsem četl detektivku, byla snad ze čtyřicátých let, kde detektiv se svým pomocníkem honili loupežného vraha v komplikovaném zločinu. K mému překvapení nedošlo k rozuzlení a chycení pachatele v poslední kapitole, jak to u klasických, vysvětlujících detektivek bývá, ale už o dvě kapitoly dřív s poirotovským komentářem. Vrah byl chycen, odsouzen a popraven, ale ejhle, příběh pokračoval dál! Další tři kapitolky vedly k odhalení dalšího zločince, který byl v tomto případě vypravěčem a poslední řádky příběhu dopisoval v cele smrti. Musel jsem přečíst celou několikrát, než jsem přišel na to „skryté tlačítko“, které už ve druhé kapitole napovědělo pozornému čtenáři (tedy možná), kdo je tím pravým lumpem.
Nevím jestli to je to ono, ale v téhle knížce
https://www.databazeknih.cz/knihy/ztraceny-pribeh-406377 jsou zmíněny dva filmy, ve kterých hrála hlavní ženská postava. A oba jsou podle autorových knih. Jeden to pozná asi každý, i když to nečetl, protože je tam název a bylo to opravdu sfilmováno (ale podle popisu si myslím, že autor si ten film představoval jinak než jak to potom natočili). U toho druhého filmu je jen nástin děje, takže to poznáme jen my na co jsme to četli (a možna ne všichni).
Třeba se to sem šikne...
Pročítal jsem pár komentářů u knih a zaujal mě poměrně častý termín "předvídatelnost děje".
No, člověk nemusí být ani věštec, v některých knížkách lze děj i předpovědět podle anotace na přebalu knížky, anebo po přečtení první kapitoly. Co ale ty ostatní? Ty, co odbočí hned po první kapitole a děj pádí jinam a nemají zpočátku úplně jasnou ústřední postavu? Tohle jsem měl třeba v Aldissově Skleníku, nebo v Riddleho Atlantském genu - ale jen v této knize, ty ostatní díly jsou už jen vysvětlující.
Každý má jiný vkus, spousta čtenářů si vybírá knihy právě na základě předvídatelnosti, podobnosti s něčím, co už četli a jaxi-taxi tuší spád i dopad děje. ;)
Co si o tom myslíte? Je to jen odsudek?
Zbožňuju, když kniha začíná větou nebo celým prologem, kde se dozvím něco ve stylu...
"Všichni jsme skončili mrtvý v troskách našich...atd)"
Přičemž má kniha 420 stran a ještě na straně 398 to vypadá, že všechno dopadne dobře :D
Ale třeba u knihy Řezník mě velice pobavilo, že některé lidi nebavilo to, že ví, kdo je vrah. Mě zase bavila cesta vnuka, který se rozhodne převzít rodinné řemeslo...to za mě byl právě ten prvek, kvůli kterému to bylo napínavé. A konec? Aj karamba! ;)
alexLytton: jenom fantastika? Za mě je tedy hodně předvídatelná i romantika, poslední dobou i detektivky. A přece to není odpadová literatura. Tedy pokud je to dobře napsané ;)
To samé za mě fantasy. Když je to dobře napsané, nějaká předvídatelnost je pro mě vedlejší.
Protože potom se stane, že chce bejt auror tak inovační a nepředvídatelný, až mu v cestě za svým cílem nedojde, že napsal totální bramboračku :(
Červená knižnica predvídateľná byť musí. Veď to inak ako happyendom skončiť nemôže. Viete si predstaviť červenú knižnicu, kde by hlavní hrdinovia usúdili, že sa k sebe nehodia? Aj dobrodružné knihy, hlavne detské, sú v tomto smere predvídateľné, je jasné, že to dopadne dobre. Hoci v ďalšom diele sa pokazí, čo sa môže a zas treba zachraňovať svet.
Naias: četla jsi knihu To nejlepší z nás (Co s láskou)? Tam Je taky happyend, ale ne takovej, kterej každej čeká...žádný odešli spolu za západu slunce...ale je tam happyend...
@alexLytton:
Je otázka, co je "odpadová" literatura - námětem, zpracováním? Když je profláklý námět, ale je zpracován třeba populárním psychologem, který píše jako novinář pro známé nakladatelství, pak je to čtivý psychothriler/scifi/detektivka/... a když má dobrou propagaci, stane se z toho rázem bestseller. Naopak, originální myšlenku může zabít právě taková "zničující" anotace, která ve třech větách vyzradí pointu, takže se mi to ani nechce číst (což mají některé fantasy na přebalu a poslední věta vždycky končí otázkou - to je prý požadavek nakladatelů/redaktorů).
Na druhou stranu, mně dost kamarádi vytýkají, že anotace mých příběhů neříkají nic, resp. že jim chybí právě ta popisnost (asi si představují, že tam bude rovnou literární výtah, což by mělo být spíš v nějakém rozboru anebo v recenzi)
LV, nečítala, ale v komentároch sa podaktorí sťažujú, že to predvídateľné bolo.
Text příspěvku byl upraven 10.11.20 v 11:14
@Lenka.Vílka:
"happyend" či jiný "*end" je důležitý třeba pro moji maminku, ta než začně číst knížku, tak si nejdříve přečte poslední kapitolu :) :D
Stalo sa mi, že v knihe bol zvrat ako Brno, očividne mal šokovať, ale ja som ho očakávala dopredu. To je neželaná predvídateľnosť. Ale nijak zvlášť nevadí, hlavne, že kniha je inak fajn. Prekáža skôr predvídateľnosť zapríčinená tým, že autor používa klišé. To je ako počúvať znovu a znovu ten istý vtip.
@Naias:
Občas jsem viděl komentáře ke Kotletovi, jako že je předvídatelný, ale já si myslím, že on jenom píše pořád stejným stylem, takže tam zase tak úplně nejde o obsah... ať už je zvrat jakkoliv zvrácený
Naias: předvídatelné to bylo v tom, že máš udělat šťastného toho, koho miluješ, i kdyby to znamenalo, že obětuješ svoje štěstí. Což je běžné, ale potom přijde epilog nebo poslední kapitola a tam si nakonec padnou do náručí. Já ovšem neodhadla to provedení na konci. A je pravda, že to je jediná adaptace autorovi knihy, kterou jsem nela strach dlouho vidět a nakonec odmítla jít do kina. Stačilo mi, jak jsem bulela u knihy. To nebudu tahat na veřejnost, do kina...
Ale je fakt, že mě občas komentáře dost překvapí. Hlavně když během prvních pár kapitol autor naznačí tři možné pachatele a jeden z nich to nakonec je. A já si potom čtu: "Pachatele jsem poznala hned na začátku." No, to my všichni, byl to jeden z těch tří :D
Všechny knihy s romantickou, "červená knihovna" nemusí být předvídatelné, ani nekončí vždy happy endem.
U té předvídatelnosti, pachatelem u detektivek bývá jedna z postav, takže vždy se najde čtenář, který si správně tipne autorův záměr a rozuzlení. Čím čtenář zná lépe autora, tím umí lépe odhadnout jeho styl, šablony
Text příspěvku byl upraven 10.11.20 v 12:14
Kniha s romantickou linku nemusí byť nutne červená knižnica. To by bola červená knižnica aj Romeo a Júlia.
Zrovna teď jsem se podíval čistě ze zvědavosti na portál www.legie.info a prošel pár komentářů.
A docela žasnu, myslel jsem si, že se něco dozvím o "obsahu" knih/povídek zde komentovaných (stručný, lehce okomentovaný obsah a la spoiler). Ale komentáře jsou povětšinou jenom o dojmech, pocitech a rozčarováních, jako by to byla soutěž o tom, jak se autor trefil do pocitu recenzenta.
Vložit příspěvek