Jak přicházíte ke knihám? Kupujete je, půjčujete v knihovně, nebo...?
Nie sú lepšie knižné poukážky? Ja sa vždy pýtam: "A ktorú knihu chceš konkrétne?" A sme všetci šťastní a spokojní. Ja si nemusím lámať hlavu a mám istotu, že obdarovaný/á sa bude tešiť. Je to veľmi praktické. Moment prekvapenia som už dávno odbúrala, lebo nie je nad to, keď človek ďakuje za darček cez škrípajúce zuby.
Máš pravdu, je to dobrý nápad. Už vím, co dám kamarádce k Vánocům!! Díky za typ :-).
Ty teda plánuješ ďaleko dopredu. Držíš sa hesla Vždy pripravený!, že? Pokiaľ ide o to "musím mít více a více", počkaj, až budeš v mojom veku a pre knihy sa už do bytu nevojdeš ty. Potom budeš za knižnicu hlboko vďačná. Ja mám oblečenie strašne namačkané, lebo knihy sa namačkať odmietajú, potvory. Snažila som sa presvedčiť poličky, aby sa zväčšili a knihy, aby sa zmenšili, ale nepomohlo. Život je pes.
Text příspěvku byl upraven 22.05.14 v 16:35
No jo, to máš pravdu. A ano plánuji hodně dopředu! Například vloni jsem měla dárky k Vánocům nakoupené již v říjnu a potom jsem jen chodila do obchodů jen tak okukovat věci nebo ještě dolaďovat pár maličkostí :-)! Ale zas až tak dopředu neplánuji, abych věděla jestli budu v dospělosti chodit do knihovny, ale třeba jednou jo!
A s tím místem, už mám tolik knih, že mi místo nestačí a tak budu v létě likvidovat pár věcí, aby se mi sem vůbec knihy vešly! Ale do knihovny stejně zatím chodit nebudu... já vím, jsem hodně paličatá :-)!
Veď to nie je povinné. Schválne, koľko máš kníh, že sa ti nezmestia? A poznám niekoho, kto kúpil darček na Vianoce už v januári. Ja osobne kupujem darčeky v decembri. V kníhkupectve.
já kupuju i chodím do knihovny, knih mám až příliš mnoho, některé teprve na přečtení čekají. Nicméně mám i knihy, které se mi nelíbily, ale přes to se jich nezbavuju, nějak to neumím. Mám knihy, které jsem četla, třeba i opakovaně, před lety, asi se do nich už nepodívám, ale stejně, když se dívám na jejich hřbety v knihovně, mám pocit, že jsem se zase ocitla v jejich světě, takže jsem ráda, že je mám. Některé knihy mám dokonce dvojmo - buď rozličné překlady nebo i stejné vydání, pokud je stejné, dávám je do naší knihovny nebo pošlu do knihotoče. Ale zdá se mi, že ten projekt úplně usnul.
Text příspěvku byl upraven 23.05.14 v 07:17
Naias, knih mám doma kolem 140 a knihovna je nacpaná k prasknutí :-P. Jak říkám, musím něco vyklidit, abych měla své poklady kam dávat :-). No co, mám malou knihovnu.
Text příspěvku byl upraven 23.05.14 v 20:10
Můžu se zeptat, co je ten "knihitoč" zač? O:-)
Mně nejde ani tak o místo, mám ráda pohled na knihovničku, ALE! na knihy, které tam chci mít a vím, že se k nim budu vracet.
Mně prostě ničí to pomyšlení, že mám teď doma nějakou zbytečně a utratil se na ní papír a barvy, nepřijde mi to ekologické O:-) a shraňování jakýchkoli zbytečných věcí, v tomto případě knih, které nechci nebo nepotřebuju mi přijde trošku jako nemoc a to nemyslím zle, snad mi rozumíte :-)
knihotoč je projekt, k němuž se asi už zřizovatelé nehlásí, protože několik let je tam naspáno., že se znovu roztočí a nic. Nicméně, čtenáři v něm pokračují a to tak, že opatří knihu, kterou mohou postrádat jednak číslem evidence a jednak vlepkou, (vše ke stažení) a knihu někde odloží, nálezce se po otevření knihy dozví, že kniha není zapomenutá, ale rtočí se v knihotoči, předpoklad je, že nálezce knihu přečte, napíše o tom zprávu do knihotoče a zse ji někde odloží pro dalčího nálezce. Pokud se rozhodne si knihu ponechat, považuje se za samozřejmé, že namísto ní vloží jinou - poslední, kdo si knihy nechali všalk buď nedali jinou nebo vůbec nenapsali do Knihotoče a to je vážně škoda. Tento projekt prý úspěšně funguje mimo naše hranice - jak dopadne u nás, kdo ví. Knížky ale je taky možno odložit na poličkách většiny knihoven s názvem : čtenáři čtenářům
Já osobně si kupuji jen knihy ze série, kde už mám jasné, že se mi líbí styl, příběh, postavy, prostě že je kniha skvělá, tudíž by měly být skvělé i další díly. Momentálně tedy odebírám pouze jedinou sérii, takže utratím cca 400 kč za třičtvrtě roku, což jde. :)
Souhlasím s ostatními, když býval čas, dokázala jsem přečíst klidně i 30 knih za měsíc... můj největší strach jako děcka, když jsem byla poprvé v knihovně, byl, že mi tolik knížek odmítnou půjčit. :D
Existuje strašně moc knížek, které bych chtěla vlastnit, ale bohužel, nejsou penízky a navíc kvůli škole musím číst další a další knížky, takže bych na ty koupené ani neměla čas, abych si znova přečetla některé supr knížky, o tom si můžu nechat zdát momentálně. Ale přiznám se, že pokud autora a jeho styl trošku znám a nějaké další knihy se mi hodně líbily od něj, tak často stojím v Kanzelsbergu a cuká mi v ruce, jak se chystám vytáhnout peněženku. Naštěstí se mnou většinou chodil někdo, kdo mi to svým "jako vážně?" pohledem rozmluvil.
Je sice pravda, že vůně nové knihy je pro mě taktéž záležitostí desetiminutové euforie a přejíždění rypákem po stránkách, tak čisté a krásné, jsou prostě "ňuf" :D ale na druhou stranu, to, že tato vůně chybí nebo že stránky jsou trošku ošoupané mi nikdy konečný dojem z knihy nezkazilo. ;) Ať žijí knihovny!
Pokud jde o tištěné knihy, knihovnice jsou na mě hodné, proto většinou čtu, co zrovna chci. Většinu knih si tedy dnes půjčuji a je jen málo těch, které nutně potřebuji vlastnit :-) Kolikrát si stejnou knihu přečtete znovu?
Desetkrát? Která to je? Medvídek Pú, jiné pohádky a četba dětem...? Jinak si to neumím vysvětlit (tedy nic proti paměti...:-)
Ja, robot, O mé rodině a jiné zvířeně, Saturnin (milujem doktora Vlacha!), Pan Kaplan má stále třídu rád, Švejk, Co život dal a vzal, Vajce a ja...
Ak čítaš knihu prvý raz, spoznávaš nového priateľa. Ak ju čítaš druhýkrát, stretávaš starého. (Čínske príslovie) Veľmi rada sa stretávam s priateľmi, ktorých poznám už roky, najlepšie od detstva. Saturnina môžem čítať znovu a znovu a znovu... A ešte kopec iných kníh.
Keď narazíš na knihu, ktorá sa ti ohromne páči, neprečítaš si ju znova? A pamätáš si, čo si čítal? Keď knihu prečítam raz, po desiatich rokoch už si poriadne nepamätám o čom bola, niekedy ani to, že som ju už čítala. Ale počítač v knižnici si to pamätá.
Jsou knihy, které si člověk přečte rád znovu, to ano. Narážím tady na stovky knih, které si skladujeme v domácí knihovně...
Tie chcem pri sebe, lebo ma to teší, jednak byť obklopená knihami, jednak mať ich poruke a kedykoľvek po nich siahnuť. Čítam knihy podľa toho, akú mám náladu, či som unavená, či potrebujem rozveseliť, či mám chuť na trochu napätia, či chcem získať informácie a pod. Okrem toho, keď ich nemajú v knižnici, ako si ich mám prečítať? Kúpiť a odlifrovať? To by mi srdce utrhlo.
Ale neodpovedal si mi. Keď čítaš knihu len raz, pamätáš si ju? A ktoré knihy majú tú česť, že ich nutne potrebuješ vlastniť?
Ho, hó medvídku Pú... HTO vie rozprávať o ledasčem...:-)
Knihy si pamatuji dlouho, některé si raději ani pamatovat nechci a ty které mám doma, hmm... snaha je mít jen ty, které bych četl znovu, nebo se k nim jinak vracel...
Text příspěvku byl upraven 28.05.14 v 12:41
Já jsem tak trochu sběratel knih. Tak jako si numismatik rád koupí minci nově vydanou ČNB, tak si i já koupím nově vydanou kvalitní knihu, kterou ještě nemám ve své knihovně. Jsem omezen pouze prostorem a finančními možnostmi.
V dětství a za studentských let jsem hojně navštěvoval knihovny, ale postupně jsem si vytvořil knihovnu doma (cca 2000 svazků) a teď už čtu jen vlastní knihy. Mám několik set ještě nepřečtených knih, které čekají na to, až je otevřu.
Snažím se kupovat knihy, ke kterým se budu rád vracet a opakovaně je číst. Asi 250-300 svých knih jsem četl už podruhé nebo vícekrát a na mnoho dalších se těším, až si je znovu přečtu.
Skoro polovinu mých knih tvoří historie (romány i literatura faktu). Neustále v těchto knihách hledám nové informace, doplňuji své znalosti, porovnávám fakta nebo hledám inspiraci.
Další část mé knihovny tvoří scifi a fantasy, horory, thrilery, klasická společenská literatura, alternativní medicína, sportovní tématika, různé encyklopedie, slovníky, atlasy ...
Neskutečně mě baví se v knihách hrabat, přerovnávat je. Mám skvělý pocit, když mohu zařadit do knihovny další "úlovky".
Ano, je to možná pro někoho těžko pochopitelná mánie, ale mně vlastnění knih přináší velký požitek. Knihy prostě miluji. :-)
Tak v knihovně už jsem nebyla.... léta. A i těch posledních pár návštěv jsem tam obstarávala pochůzky pro někoho jiného. Filozofie nefilozofie, prostě knihy ráda vlastním a v posledních letech (kdy už jsem nasyslila milovanou beletrii a málokdy se objeví něco nového) je ze mě vysloveně sběratel kuriozit a kromě dolaďování detailů (jako "jů, hele, tuhle Verneovku ještě chci") jsem se vrhla třeba na dětskou tvorbu. A že ty kusy vydané od 60. do 80. let jsou někdy úplná pastva pro ucho i oko.
Nové knížky kupuju naprosto vyjímečně, zato ta blaženost když otevřu antikvariátní kus který jsem koupila čistě proto že byl za babku a mě zaujal děj a jednou si ho hodlám přečíst a najednou zjistím že to v té knížce voní úplně stejně jako v dílně u dědy včelaře/sadaře/kutila v dobách mého capartění. Nevím jestli zrovna tohle někdo pochopí, ale pro mne je tohle jeden z "perfektních" momentů.
Takže promiňte, provozovatelé knihoven a žehnej Vám Bůh, antikvariátníci :-)
Jaký je tedy počet knih, které vlastníte fyzicky? Na mysli mám jen ty klasické (tištěné). Já jich doma mám něco kolem dvou stovek. Hodně jsem transformoval. Z mého dětství prakticky žádnou a jak člověk stárne, některých se zbavuje s myšlenkou: "jak jsem tohle vůbec mohl číst". Něco jsem rozdal, něco prodal, něco odnesl do knihovny…
Vložit příspěvek