Knihy, které rozbrečí
U mě je to Mámin seznam,který jsem ani nedočetla,protože to je opravdu hodně silný příběh.Stránky jsou smáčené slzami.
A taky jsem probrečela Zlodějku knih. Krásná kniha,která stojí za přečtení,nedá se od ní odtrhnout.
Jsem velká citlivka. Navíc se do příběhu většinou tak moc ponořím, že se stávám součástí děje. Proto není těžké, aby mě kniha rozbrečela. Prožívám vše s postavami, jsem součástí. V poslední době mě nejvíc dostala kniha Prázdné místo. V poslední části knihy jsem brečela snad pořád. A člověk si ani nemusel říkat, že je to jen kniha, kolikrát mi totiž připadá, že tato kniha je až příliš reálně napsána.
Poslední dobou to u mě byla jednoznačně Zlodějka knih a Světlo mezi oceány.
a proč vás rozbrečel třeba Černobílý svět? nebo Bez dcerky neodejdu? vždyť tam to všude celkem dobře dopadlo.Já brečím jen při umírání a umírání zvířat nebo dětí musím přeskočit. Takže za mne ne Poslední rodině v Anglii, Umění závodit v dešti...
Mě ,už je to dávno,rozbrečela jedna povídka,tuším od Hrabala o malém kolouškovi,jak mu lovec zastřelil maminku.Od té doby jsem u knížky nebrečela.
e-lisbeth, souhlas. Asi jsem nebrečela, ale to byl nejspíš zázrak.:) Možná jsem byla tak šokovaná, že jsem i brečet zapomněla.:)
Já v tomto ohledu asi spadám do kategorie ledových královen, protože knihy mě jen tak nerozbrečí. Jako dítěti mi způsobil trauma (a potok slz) Oscar Wilde a jeho "pohádka" Slavík a růže. V zájmu zachování osobní integrity se nadále vyhýbám příběhům o zvířatech
Prečo? Veď je toľko humoristických kníh o zvieratách. Napríklad taký Gerald Durrell. Ten nemá chybu.
jojo, nad knihama já brečím s oblibou. Poslední zmáchané byly Malé ženy (když umírala Beth), ačkoliv jsem zároveň tu knihu nenáviděla a nemohla se dočkat až ji dožvejkám, jak mi přišla někdy blbá. Nad takovým Herriotem nebo třeba Starostou Casterbridgeským jsem slzela celkem láskyplně...
Zatím mě rozbrečela jen jedna kniha a to "Než jsem tě poznala" od JoJo Moyes ...
Text příspěvku byl upraven 23.06.14 v 22:50
Brečela jsem u knih: PS: Miluji Tě, Světlo mezi oceány a Než jsem tě poznala.
Já jsem řvala na konci Růže pro Algernon...neskutečně jsem byla smutná, skoro až zdeptaná lidskou hloupostí...
Brečím často a hodně, naposledy u knihy Dárce, tam jsem oplakala i doslov.
Zdravím všechny a chtěla bych se zeptat, jaké knihy vás kdy rozplakaly a třeba i proč :) Za mě jednoznačně Děti s cedulkou (o osudech dětí, které přežily vyhlazení obce Lidice), Než jsem tě poznala, Marley a já, Most času aj. Moc děkuju, potřebuju inspiraci! :)
Určitě Bílý Bim od Trojepolského, a taky Lassie se vrací od Knighta, oboje o psech. Bílého Bima bych si přečetla znovu, ale vím, že bych u toho zase bulela jak želva, takže raději ne.
Vložit příspěvek