Moje první přečtená kniha (nebo první, kterou si pamatuji)
dalfy
Děkuji ;) . Zní to nejspíš docela vtipně , ale když si uvědomím čas , povinnosti atd . Mám takový pocit že budu číst některé příběhy až ...... .
rusalko, třeba Elis, ale je to jedno. Nemáš facebook? Tak to ti patří můj obdiv. Neříkám, že bych to bez něj nepřežila, ale je fajn se rychle s někým domluvit, protože přes e-mail by to třeba nešlo. Víckrát jsem si chtěla facebook zrušit, ale nevyšlo to. Jinak díky za založení diskuze-stává se z toho fajn pokec:)
Jinak přikládám můj oblíbený citát i knihách :
,,Musíme přečíst hodně knih, abychom zjistili, o čem je život, a musíme hodně zažít, abychom přišli na to, že buď špatně žijeme, nebo jsme četli špatné knihy." Zdeňka Ortová
orisi, tvůj příspěvek je super. Jen ta představa, že i po smrti můžeš číst je skvělá! :)
Text příspěvku byl upraven 11.11.13 v 14:32
dalfy, až bude malinko starší, doporučovala bych Luisu a Lotku, jestli znáš.:) To je moje nejmilejší dětská knížka...
nokid, tys to vzal stručně.;)
Elis, zatím jsem ho nikdy moc nepotřebovala, ale letos nacvičujeme (nebo spíš budeme nacvičovat;)) se třídou předtančení a tak mě častěji napadá, jestli si ho nezaložit, protože pak nic nevim...:/
No, díky, jsem ráda, že se to ujalo...:)
Text příspěvku byl upraven 12.11.13 v 19:08
Pocházím z rodiny workoholiků, takže na četbu před spaním nebyl u nás čas. Sestry sice četly, ale jelikož byly o dost starší, jejich knihy pro mne nebyly v té době vhodné. Takže před spaním jsme si většinou pouštěly kazetové nahrávky Cimrmanových her. V době nemoci jsem poslouchala desky s Maxipsem Fíkem, Povídáním o pejskovi a kočičce či Povídkami Šimka a Grossmana. Takže moje první knihy byly vlastně audiobooky, řečeno moderním názvem :)
První opravdovou knihou, jež jsem přečetla sama celou byla tuším Luisa a Lotka, pak přišly knihy od Blytonové.
Našemu prckovi jsem se snažila číst odmala, naší první knihou byla Mašinka Tomáš, nyní čteme Kukyho a on mě rád ve čtení střídá, za což jsem velmi ráda v této době DVD a Xboxů, snad mu to do budoucna vydrží.
Kamarádčiným dětem před spaním čtu Mluvící balík, četla jim ho od narození a oni jinou knihu v podstatě nechtějí :D
Text příspěvku byl upraven 10.12.13 v 22:35
Rusalko Luisu a Lotku znám, četla jsem jí. Mám krabici s dalším pokladem knih na půdě, která čeká na úklid tak se těší a honí mě ...
MarieAnnoSarah - audioknihy jsem také měla Vinnetoua a 20 tisíc mil pod mořem. Musím se přiznat,že asi jim začínám opět přicházet na chuť občas když jdu někam kde můžu něco dělat (např. cvičit, nebo čekat na kroužku na dítě) - zapoměntu knížku nebo čtečku tak poslouchám Audio.
Alisco - další krásný citát díky.
Dalfy, my vlastně měly taky také některé Verneovky. Budu muset nechat opravit gramofon a ty staré desky prozkoumat, jsou to skvosty :)
já si právě myslím,že až uklidím co mnám - to bude pokladů, nejen knížky ale i kazety. Ty jo dnes zase někteří lidé sahají po gramofonu. Známá, pracuje v gramofonce a mají velké zakázky na LP.
U nás je nyní akce v knihovně na konci listopadu pro děti, že mohou přijít a užít si v knihovně a zdarma se zaregistrovat. Tak se tam těšíme a určitě se vypravíme.
Nokid napsal slabikář a má asi pravdu - dcera přinesla v úterý slabikář a přečetla mi s velkým úsilím prvních pár řádek čehosi a byla nadšená, že už vlastně čte. Tak jednou bude číst a já budu poslouchat a odpočívat :)
Dneska jsem si sama koupila snad první knížku.;) U nás doma se knihy moc nesbírají, všechno si půjčujeme z knihovny a těch pár co mám jsem vždycky od někoho dostala... Ale před pár dny jsem objevila v jednom antikvariátu Janu Eyrovou, svojí nejoblíbenější knížku, za 90 korun, tak jsem po krátkém zvažování neodolala.:)
je to nové po půl roce jsem si přečetl i pokračování školní detektiv ale to už nebylo ono
Tu si asi nevzpomenu, ale první půjčená z knihovny byla Z deníku kocoura Modroočka.
Nevím. Nepamatuju si na dobu, kdy jsem neuměl číst, takže ani na to, co jsem přečetl jako první.
Svoju ani netuším, ani bratovu - ale za koncoročné vysvedčenie v 1. triede si vybral Zamarovského - Dejny písané Rímom.
Tak to si taky přesně nepamatuji, ale asi to byla jedna z těchto dvou Slon a maravenec a nebo Jak si Slávek načarval dubového mužíčka
Tak jak daleko moje paměť sahá, byla to asi Honzíkova cesta od Bohumila Říhy :).
pravda je taková. že jsme byli na dovolené v Japonsku a já se nudila, a knihu jsem našla ve vlaku na cestě Honšku- Kjoto, takže to bylo v Japonštině. Rusky jsem tehdy uměla jen trochu.
Vložit příspěvek