dalfy profil

---

Odznaky 3 ze 72

Kdo jsem

Miluju knihy - začalo

to přečtením své první knížky - Vítek v době kdy jsem se naučila číst. A

postupně během let jsem přečetla mnoho knih. Nemám vyhraněný žánr. Podle chuti

a momentální rozpoložení. Peníze investuji do knih, které bych měla ráda ve své

knihovně a pokud si chci přečíst oddechovku - např. něco z červené knihovny tak

si to stáhnu do pc. Mým velkým snem - který se doufám povede uskutečnit je

vlastní knihovna, zatím bojuju s místem kam knížky uložit. Jako dítě i jako

dospělá jsem chodila do veřejné knihovny ale časem jsem zjistila, že já

potřebuju oblíbené knížky vlastnit - nevím prostě je to pro mě poklad. Poslední

dobou jsem si říkala,že si nikdy nekoupím elektronickou čtečku - protože nevoní

jako knihy :) ale postupně jsem to přehodnotila asi by se mi hodila. Ale

klasické knížky jsou pro mě víc. Tak už jsem přišla trochu na chuť čtečkám -

jednu mám :) je to prima na cestování - nevozím štos knih, čekání na dětských

kroužkcich apod. Ale stejně tištěným knihám se nikdy nevyrovná.



Život není to, když

stojíš na vrcholu hory a pozoruješ západ slunce. Život není čekání u oltáře

nebo okamžik, kdy se ti narodí dítě. To jsou jen zlomky. Ta nejsou život. Život

je čištění zubů, mazání chleba, sledování zpráv nebo čekání na autobus, nebo

procházka... Každý den se stane tisíce dílčích událostí, a když se nebudeš

dívat, když nebudeš dávat pozor, když je nezachytíš a neuděláš z nich něco víc,

mohl bys je zmeškat. Zmeškat, celý svůj život...Počítání (Tony Jordan)



Byl jsem mrtvý, dokud

jsi mě nenašla, i když jsem dýchal. Byl jsem slepý, ačkoli zrak mi sloužil. A

ty jsi přišla .... a já se probudil. Zsadist - Probuzený milnec (J.R.Ward).



Květa Legátová - Jozova Hanule:



Joza byl nejprostším

způsobem něžný. Něžný svou podstatou. Později jsem tento ryc jeho osobnosti označila

jako: „pečeť matky.“ Ještěpozději jsem ho nazvala syndromem neublížit.



A ještě něco jsem si

ostře uvědomila. Že se nechci vrátit. Svůj život prožiji s Jozou. Kdybych se s

ním byla nepotakala, babičko, nikdy bych nepochopila tajemství starých manželů,

kteří spolu prošliživotem a bok po boku přijímají na konci cesty společný hrob.



„Proč je mezi lidmi

tolik zla!“ povzdychla jsem si. Nebyla to otázka. Lucka však odpověděla.

„Protože neumějí žít.“