Nakouknete při čtení na konec knížky?
Ahoj všichni, zajímalo by mě, jestli je tady ještě někdo tak nedočkavej, zvědavej a trochu hloupej, že se připraví o konec knížky dřív, než ji dočte? Já teda někdy neodolám a nakouknu, ale nečtu celou stránku ani nijak velkej kus, spíš se jen podívám, jestli tam hlavní hrdina ještě je atd.:-D U knih, do kterých jsem fakt zažraná to nedělám, ty čtu jedním dechem, takže není třeba nahlížet. A co vy?
Občas ano, občas si přečtu poslední kapitolu, nebo dokonce spoiler ke všem knihám série, zvědavost je mocná.
Nikdy. Přijde mi to jako pěkná pitomost. Vidím jenom samý negativní dopady. Nenapadá mě, co kladnýho by mi to mělo jako přinést. Buď mi to zkazí knížku, nebo mi to nedá nic. Nechápu motivaci k přečtení konce.
Text příspěvku byl upraven 08.02.12 v 13:55
Při čtení jakkoliv dobré a napínavé knížky se na její konec nepodívám. Trpělivě čtu, klidně celou noc, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Na konec knížky se podívám jen v případě, kdy mě knížka naprosto nezaujala a já nemám v plánu přečíst ji celou.. Zatím se mi to naštěstí ale mockrát nestalo.
Možná jednou v životě jsem to udělala, ale už je to dávno. Mám ráda překvapení, takže ani od lidí nechci vědět, jak to dopadne nebo co se tam stane. Takže jasně ne :) Je to lepší nevědět, než furt čekat, kdy se tam tohle nebo tamto stane.
Mně to dojem z čtení knížky nezkazí, spíš si ji v klidu dočtu, a jsem klidnější, že nemá blbej(nebo pro mě nepochopitelnej) konec:-) A nedělám to u všech knížek, max. tak u jedný z deseti:-)
Text příspěvku byl upraven 08.02.12 v 14:08
Nikdy. V životě mě to doopravdy nenapadlo. Myslím si, že člověk tím hodně ztratí, přijde o kouzlo celé knížky. Podle mě pak ani už nemá smysl tu knížku číst. Nedostane z ní takový požitek a prožitek :)
nedělám to :) ikdyž mám zase jinej úlet . Kouknu dozadu na počet stránek a furt sleduju,jak rychle (spíš pomalu) čtu :)
Nutkání mívám často, musím se sama držet, abych to neudělala, ale nakonec to opravdu nikdy neudělám, protože by mi to zkazilo ten požitek. Říkám si, že ve chvíli, kdy stojím o čtení s vědomím, jak to dopadne, tak to si můžu dopřát při druhém čtení. No ne?
Já také občas nakouknu, ale u knížky která mne fakt baví se překonám a nekoukám:)
V 99 % případů ne. Ale tuhle jsem to udělal mimoděk a celých 500 stran jsem toho litoval, a to jsem si přečetl "jen" poslední větu...
Text příspěvku byl upraven 08.02.12 v 14:13
Udělala jsem to snad jenom jednou, ještě jako děcko, tenkrát jsem četla nějaké Tajemství od Enid Blytonové a prostě jsem musela vědět jestli pachatele odhalí (byla to první tajemství, které jsem četla, takže jsem ještě nevěděla, že ho odhalí vždycky :-D). Od té doby jsem to už neudělala a nemyslím si, že ještě někdy udělám.
Musím se přiznat, že když jsem byl menší, dělal jsem to skoro pořád. Nejvíce to takto "odnesl" asi Harry Potter, knihy od Browna nebo Ludluma. V poslední době se tomu snažím bránit co to jde, naposledy jsem neodolal minulý rok při četbě Střetu králů i když ne úplně doslova. Měla tam umřít jedna z hlavních postav a já tomu prostě nehodlal věřit, tak jsem prolistoval další kapitoly (začátek každé kapitoly totiž uvádí jméno postavy, která příběh vypráví), abych měl jistotu, zda je opravdu mrtvá :D
Občas ale kouknu na poslední stránku, abych se podíval, kolik stránek kniha má a já věděl kolik mi zbývá.. pak se někdy rozčiluji nad sebou, že jsem zahlédl v textu něco, co mi odhalilo děj :D
Nikdy. Přijde mi to jako zkažení celého zážitku.
Ale už se mi asi 2x stalo, že jsem se díval na obsah (vzadu) a omylem mi oči zaletěly na poslední stránku...
Text příspěvku byl upraven 08.02.12 v 15:18
Už to napísala Layss.
Keď idem odložiť knihu a ďalej ju neplánujem čítať, prečítam poslednú kapitolu. Ale to sa stáva málokedy.
Tak já teda čtu konec knihy pouze než si ji koupím a pouze u detektivek! A to z toho důvodu že si kupuju detektivky jen když je vrahem zahradník, protože když je to někdo jinej, není to správná detektivka!
Teď vážně - ne, nikdy konec nečtu. Kdybych znal rozuzlení, na co bych se těšil???
Celkem často, ale většinou se z toho konce moc nedozvím... Ono se během knihy najde víc různých postav, takže když některá z nich na konci vystupuje, nevím, o kom je řeč a tak se vrátím tam, kde mám číst. ;-)
Pri dobrej knihe ani náhodou, mám dôvod trénovať svoju pevnú vôľu odolať pokušeniu. Ale stalo sa mi párkrát, že ma kniha neoslovila a vedela som, že nebudem strácať čas čítaním, tak som si mrkla koniec, aby som bola aspoň v obraze, o čom to chcelo byť.
Jak už tu párkrát bylo napsaný - jako mladší jsem to asi x udělala a už nevím u čeho, ani co mi to přineslo. Každopádně nyní říkám jednoznačné NE. Neříkám, že by tu ta zvědavost nebyla, ale právě už by to čtení nebylo ono potom. Doporučuji přenést se přes tu zvědavost.
Nikdy :D ja ani anotácie nečítam (s výnimkou Pratchettových kníh a ešte keď sa rozhodujem, či nejakú knihu vôbec začnem čítať). Napríklad jednu anotáciu knihy Dana Browna som si prečítala našťastie až nakoniec a prezrádzala asi polku knihy.
Vždycky , protože tam občas bývá napsáno , že další osudy hrdinů pokračují v knize XY , tak abych měl čas si jí pořídit , než dočtu tu první.
Vložit příspěvek