Oblíbené první věty v románech
Síť ovládá všechny.... i Vás.
Myslím, že to bylo na zadní straně knihy Buzz.
Chyba již stala se a cesty zpět není, neplačme nad tím, co napravit nelze, neb minulost mrtvá je a nevrátí se víc. A havran dí už víckrát ne! Život jde dál a kola se točí.
A. Christie - Vždyť je to hračka
Tanči, když měsíc zpívá, a neplač nad problémy, které ještě nenastaly.
P. Briggs - Měsíční píseň
Liška na malého prince: "Stáváš se navždy zodpovědným, za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži."
Lidé cestují vlakem, sem a tam a Malý princ říká výhybkáři, se kterým se baví: "Nebyli snad spokojeni tam kde byli?
Výhybkář: "Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."
"Lidé se natlačí do rychlíků," řekl malý princ, " ale potom nevědí, co hledají. A tak se rozčilují a točí se kolem dokola."
A pak dodal:
"Nestojí to za to..."
Malý princ - Antoine de Saint Exupéry
Tak už pojď, jen pojď, smrti má, pod cypřišem temným ať spočinu. Jen leť, tak leť, duše má, to pro krutou lásku zahynu.
A. Christie - Temný cypřiš
Text příspěvku byl upraven 28.02.15 v 18:55
O víře vždycky uvažoval tak, že když člověk s jistotou neví, nemá smysl hádat.
Jonas Jonasson
"Nic mi není odpornějšího než bílý ničema, který zneužije nevědomosti černocha. Jen si nemyslete - všechno se to sčítá a jednou ten účet zaplatíme. Doufám, že se toho vy děti nedočkáte."
Harper Lee - Jak zabít ptáčka (kniha o společnosti amerického jihu 30. let)
jak věštecké...
„Tenhle svět,“ řekl a mávl rukou k obzoru, „je škola, Dane. Život je jediný učitel. Nabízí mnoho zkušeností, a kdyby samotné zkušenosti přinášely moudrost a uspokojení, byli by všichni staří lidé šťastnými a osvícenými učiteli. Ale ponaučení ze zkušeností je skryté. Můžu ti pomoct, aby ses ze své zkušenosti naučil vidět svět jasně, a jasně vidět svět je to, co právě teď zoufale potřebuješ. Tvá intuice ví, že je to pravda, ale tvá mysl se tomu vzpírá; máš hodně zkušeností, ale málo ses naučil.“
„To se mi nezdá, Sokrate. Chci říct, že mi to připadá přehnané.“
„Ne, Dane, ještě to nechápeš, ale přijdeš na to. A ujišťuju tě, že ti to pak nebude vůbec připadat přehnané.“
Vraceli jsme se ke kanceláři, když přijela nablýskaná červená Toyota. Když Sokrates otevíral nádržku, pokračoval v rozhovoru: „Učili tě jako většinu lidí, abys sbíral informace mimo sebe; z knih, časopisů, od odborníků.“ Zasunul hadici do nádrže. „Jako tohle auto; otevřeš je, necháš do něj vtékat informace. Někdy jsou informace prvotřídní a někdy jsou nízkooktanové. Nakupuješ své vědomosti za běžné tržní ceny, podobným způsobem, jako kupuješ benzín.“
„Díky, že jste mi to připomněl. Do dvou dnů musím poslat šek za školné!“
Sokrates jen kývnul a dál plnil zákazníkovu nádrž, až benzín začal přetékat, crčel na zem a proudem odtékal po dlažbě.
„Sokrate, nádrž je plná, dávejte pozor, co děláte.“
Nevšímal si mne a nechal benzín téct dál; řekl: „Dane, přetékáš předsudky jako tahle nádrž; jsi plný zbytečných vědomostí. Znáš spoustu fakt a teorií, ale víš toho málo o sobě. Než se můžeš něčemu naučit, musíš vyprázdnit svou nádrž.“
„Co chcete udělat, naplnit mě svými fakty?“ zeptal jsem se útočně.
„Ne, nebudu tě zatěžovat dalšími fakty; ukážu ti „moudrost těla“. Všechno, co kdy budeš potřebovat vědět, je v tobě; tajemství vesmíru jsou otištěna v buňkách tvého těla. Ale ještě ses nenaučil vnitřnímu vidění; nevíš, jak své tělo přečíst. Zatím umíš jen číst knihy, poslouchat odborníky a doufat, že mají pravdu. Až se naučíš moudrosti těla, budeš Učitelem mezi učiteli.“ - Cesta pokojného bojovníka (D. Millman)
Athel Usměvavý se neusmíval.
- Douglas Hulick: Mezi zloději
Za zmínku ale určitě stojí i naprosto dokonalej začátek Tracyho tygra, který mi byl vyfouknut. :)
„Tome!“
Žádná odpověď.
„Tome!“
Žádná odpověď.
„Kam se ten chlapec jenom mohl podít? Tak, Tome!“
Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain
Dodnes si pamatuju, jak mě začátek téhle knihy v mých asi sedmi letech "chytil" a udělal ze mě čtenáře nejen školní povinné četby.
Myslela si, že láska je jen kontakt mezi dvěma pokožkami, a přesto plakala, když jsem odcházel.
(Poslední kabriolet, Anton Myrer)
Můj muž rád o sobě říkal, že jeho povaha se mění několikrát za den, říkal, že několik hodin se usmívá a má o sobě dojem, jako by vyhrál milión, pak zase několik hodin jako by čuchal k hovnu, že jeho povaha se podobá dubnovému počasí, že je něco na způsob depresívního maniaka, který několik hodin tyčí nejen sobě, ale i lidem smělé perspektivy, aby pak zase půl dne přemýšlel o nebytí.
Hrabal, Proluky
"Existují písně, které se rodí z trávy a prachu tisíce venkovských cest."
R.J.Waller - Madisonské mosty
"Když ten neznámý zkurvysyn strhl Lindě Lobo trojúhelníček striptýzových kalhotek, místo aby jí, jak se slušelo, zastrčil za tkaničku prachy, zatmělo se Texasanu Jacku Carminovi před očima, neudržel se a přetáhl ho kulečníkovým tágem."
R.J.Waller - Volání dálek
"Chlapec a kůň."
Jack Schaefer - Muž se srdcem kovboje
Dvě slova a je v tom všechno :-)
"Je to zvláštní, že v Anglii nejsou supi."
B. Cornwell - Sharpův tygr
Vidíte, jak snadno mě rozptýlí vzpomínky na Lauru? Často se ocitám v těchto slepých uličkách, bezvýchodných situacích ztracené lásky, kde čeká žal s ostrým nožem, bodá mě nečekaně jako pouliční lupič za noci a vhání mi slzy do očí. Tohle jsou opuštěná náměstí srdce, moje bulváry nenplněných snů.
P. Robinson - Až mě uloží do země.
Pravděpodobnost, že by se analfabetka narozená v šedesátých letech v jihoafrickém Sowetu jednoho dne ocitla v nákladním autě spolu se švédským králem a předsedou vlády, je jedna ku čtyřiceti pěti miliardám sedmi stům šedesáti šesti milionům dvěma stům dvanácti tisícům osmi stům deseti.
K tomuto výpočtu dospěla dotyčná analfabetka sama.
Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat
"Zatracená věc," zavrčel. "Ta ženská nám utekla. Nebo ne?"
Vytáhl jsem z kapsy čtvrťák, cvrnkl jsem ho na stůl a podíval se. "Hlava," hlásil jsem. "Neutekla."
"Fuj." Chtěl jsem slyšet váš názor.
"Nechtěl. Jen zatracený pitomec může mít nějaký názor, když ho nemá čím podpořit..."
Rex Stout: Honba za matkou
"Zasmušilá a přec tak vznešená čerň halila jeho štíhlou postavu. Apartní šosák s klopami vyloženými těžkým hedvábím, švihácky střižená kalhota, úzká módní botka na vysokém podpadku, jakož i cylindr, to vše bylo černé jako uhel. Týž odstín zbarvoval i jeho hůl, rukavičky a svědomí. Čtenář, jen běžně obeznámený s literaturou o Divokém Západě, ví ovšem, že oděv barvy noci je neoficiální uniformou řemeslných hráčů."
Jiří Brdečka, "Limonádový Joe"
A nemohu si odpustit svého favorita, což je Terry Pratchett.
"Noc byla temná jako útroby černé kočky. Člověk by byl ochoten uvěřit, že v takové noci pohybují bohové lidmi, jako by byli pouhými figurkami na šachovnici osudu. A uprostřed té strašlivé bouře plál na vřesovišti, v nitru hlodášových křovin oheň, jehož plameny se v dešti leskly jako šílenství v oku lasičky. Oheň osvětloval tři nahrbené postavy. Do bublání kotle zaskřípal tajemný hlas: "Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?"
Zavládlo ticho.
Po chvíli se ozval jiný hlas, který pojal roli mnohem civilněji:
"No, mně by se to docela hodilo příští úterý."
TP, Soudné sestry
„Hraničáři vznikli asi před sto padesáti lety, za vlády krále Herberta. Víš o něm něco?“ Will se rozmýšlel. Jméno si matně pamatoval z výuky dějepisu, žádné podrobnosti se mu ale nevybavovaly. Přesto se rozhodl, že se s tím zkusí vypořádat blufováním. Nechtěl hned
první den před svým novým mistrem vypadat jako zabedněnec. „Ale… ano,“ řekl. „Král Herbert. Učili jsme se o něm.“ „Vážně?“ potěšilo hraničáře. „Co bys mi o něm mohl říct?“ Pohodlně se opřel a přehodil si nohu přes nohu. Will zoufale pátral v paměti, snažil se vykutat alespoň nějaký drobeček vědomostí o králi Herbertovi. Něco udělal … ale co?
„Byl to…“ Odmlčel se a předstíral, že si urovnává myšlenky, „… král.“ Až potud si byl jistý a podíval se na Halta, jestli by to už nestačilo. Halt se skoro usmíval a rukou
živě gestikuloval, ať jen pokračuje.
„Byl králem… před sto padesáti lety,“ řekl Will a snažil se, aby to znělo jistě. Hraničář se na něj smál a zase ho pobízel tím gestem.
„Hm… ano, vzpomínám si, že to byl on, kdo založil hraničářský sbor,“ řekl s nadějí v hlase a Haltovi v předstíraném překvapení vyjelo obočí vzhůru.
„Vážně? Tohle si pamatuješ, jo?“ podivoval se a Will zažil horkou chvilku, když si uvědomil, že Halt řekl jenom tolik, že hraničáři vznikli v době vlády krále Herberta, ne že je založil přímo on.
„Aha, ano, když říkám, že je založil, tak tím vlastně myslím, že byl králem, když se hraničářský sbor zakládal,“ upřesňoval.
„Před sto padesáti lety?“ podsouval mu Halt. Will přesvědčeně přikyvoval. „Přesně tak.“
„No to je úžasné, obzvlášť když pomyslím, že jsem ti tohle právě asi před minutou povídal.“
(Hraničářův učeň, Ruiny Gorlanu)
Text příspěvku byl upraven 06.07.15 v 14:02
Spoutaný pastýř byl lupič a vrah, proto si nezasluhoval žádné ohledy. Jestliže kdokoli zabíjel s klidným svědomím pocestné, nepatřil do společnosti křesťanů. Jeho nechránily zákony lidské a dokonce ani ty boží, o tom byl Oldřich z Chlumu přesvědčený. Život sám byl příliš krutý na to, aby lidé mohli tolerovat krutost svých bližních. Řeči o milosrdenství byly sice krásné, ale soudcům nebyl dán vznešený úkol spasit lidstvo, nýbrž chránit bezbranné. Za každou cenu.
V. Vondruška (Román o růži)
...nebylo by hezké kdyby to tak opravdu fungovalo? Hned by mi svět připadal trochu logičtější...
,,Jdu zabít muže, kterého miluji."
Vampýrska akademie: Stínem políbená
"...my katolíci máme spoustu chyb. Můj ty bože, my jich máme. Ale ta hlavní je, jak jsem to vždycky viděl, že si představujeme, že jsme jediní vyvolení Všemohoucího. Kdybychom jen tohle dokázali dostat z našich hlav, byli bychom dokonalé náboženství. Ale zase na druhou stranu, já bych pak mohl být pro hlásání takového názoru exkomunikován, protože není na světě tolerantnější a shovívavější církve. Které jiné náboženské společenství by ti dovolilo propít v pátek svou mzdu, zmlátit svou ženu, a pak jen zaskočit v sobotu večer ke zpovědi a v neděli ráno k přijímání, než zase vyrazíš do hospody nasávat?"
C. Cookson (Rok neviňátek)
Vložit příspěvek