Oblíbené první věty v románech
"Lidi jsou složití."
"Jo," souhlasil Kovac. "Proto je nesnáším. S psychopatem aspoň víš, na čem jsi."
Tami Hoag: Prach prachu
Člověk člověku ve jménu svých přesvědčení a peněz neudělá nic dobrého. Na lidském faktoru selže každý systém, i kdyby byl sebelepší. A můžu vám říct, že se někdy opravdu divím, že náš systém pořád ještě jakžtakž funguje.
Zdenka Hamerová: Klejinčino tajemství
a ještě jednu velmi pravdivou myšlenku z Roku neviňátek:
(...) já se smrti nebojím (...) To vy, kteří jste zdraví a silní... vy se bojíte umřít. Ale když člověk ztratí svoje tělo a zbude mu jen mysl, pak začne vidět věci ve správném světle.
Já už nevím, v které dětské knížce to bylo, ale ta věta mě fakt pobavila a baví dodnes.
"Táta si ráno přivstal a postavil dům."
Tak nám zabili Ferdinanda...
nemyslím, že bych musel uvádět titul a autora. ;)
Tak si tak projíždím Odviate vetrom 1 a skoro na každé stránce by se našlo něco co by se dalo do kamene tesat. No posuďte:
Doktor Meade se mračil.
"Možno vám nič nie je sväté, mladý človek," povedal hlasom, akým prednášal prejavy. "Ale vlasteneckým chlapom a ženám na juhu je veľa vecí svätých. Jednou z nich je sloboda našej vlasti, ktorá sa bráni proti votrelcom, a druhou sú práva štátov a --"
Rhett sa tváril lenivo a v jeho hlase zaznieval zamatový, takmer unudený tón.
"Všetky vojny sú sväté," povedal, "tým, čo v nich musia bojovať. Keby tí, čo ich rozpútajú, nevyhlásili vojny za sväté, kto by bol taký hlúpy, aby bojoval? Ale nech rečníci dávajú neviemaké heslá idiotom, čo bojujú, nech pripisujú vojnám neviemaké vznešené ciele, všetky vojny majú len jedinú príčinu. A tou sú peniaze. Každá vojna je popravde len ruvačkou o peniaze. Ale málokto si to uvedomuje. Ľuďom znejú v ušiach trúby, bubny a krásne slová rečníkov, ktorí sedia doma. Niekedy znie heslo: Zachráňte Kristov hrob pred pohanmi. Niekedy zasa: Dolu s pápežom! -- a niekedy: Sloboda! -- a niekedy: Bavlna, Otroctvo a Práva štátov!"
"Som vám veľmi povďačná za dobré rady," (...) "Ale nepotrebujem ich. Myslíte si, že moj otec je žobrák? Má viac peňazí, než budem hocikedy potrebovať, a okrem toho mám Charlesov majetok."
"Mám dojem, že francúzski aristokrati si mysleli prakticky to isté až do chvíle, keď nastupovali na popravné káry"
"Ach Rhett, prečo musia byť vojny? O čo by bolo lepšie, keby Yankeeovia boli zaplatili za černochov - ba aj keby sme im boli tých černochov darovali, len keby nebolo došlo k tomuto."
"Tu nejde o černochov Scarlett, To je len zamienka. Vojny budú vždy, lebo luďia ich majú radi. Ženy nie, ale chlapi áno -- áno, radšej ako ženy."
Kdybych neměla hluboce zakořeněnou nechuť vůči čmárání do knih, hned bych si ty pasáže zatrhávala...
Text příspěvku byl upraven 14.02.16 v 14:54
Jo, on řekl sedni a čekej. Na to
se mu můžu zvysoka…“
„Nemluv před dítětem sprostě,“
přerušila mě.
„Je v břiše!“ Protočila jsem oči,
až se mi z toho zamotala hlava,
a snažila se nezačít na Kačenu
ječet.
„Ale všechno slyší. A když budeš
mluvit sprostě...“ „Tak co? Narodí se a řekne prdel?
Pochybuju. Zas tak geniální dítě mít
nebudu.“
S hlavou v oblacích (pejru)
,,Dokážu velmi dobře přežít o samotě, když mám něco dobrého na čtení." (Skleněný trůn)
Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongských vrchů. Pětadvacet mil na sever protínal vysočinu rovník, moje farma však ležela ve výšce dvou tisíc metrů nad mořem. O polednách měl člověk pocit, že žije blízko slunci, ale odpoledne a večery bývaly jasné a chladné a v noci bylo zima.
(Vzpomínky na Afriku - Karen Blixen)
Ve věcech lidských je čas přílivu, jenž chycen v proudu vede ku štěstí.....Ano, vlny se valí ke břehu - ale opět se odlévají - a mohou nás strhnout s sebou.
(Čas přílivu - Agatha Christie)
reader.007
mluvíš mi z duše, Odviate vetrom je moje slabá stránka!
" Gerald prišiel do Ameriky z Írska, keď mal dvadsaťjeden rokov. Prišiel narýchlo, jako nejeden horší i lepší Ír před ním a po ňom , "(....). Pravda, vynadal výbercovi do oranžských pankhartov, ale to podĺa Geraldovej mienky nedávalo výbercovi právo, aby ho urážal tým, že si začal pohvizdovať úvodné takty "Rieky Boyne".
Jedna straka pro smutek je, druhá pro radost, třetí dívku znamená. Třetí dívku znamená. Na té třetí jsem se zasekla, prostě se nedokážu hnout z místa. Hlava mi bobtná zvuky, ústa mám plná krve., Třetí dívku znamená. A já ty straky slyším, chechtají se, vysmívají se mi chraplavým skřehotáním. Příval. Zlý příval. Už je vidím, černě se rýsují proti slunci. Nejsou to ptáci, ale cosi jiného. Někdo na mne mluví Teď se koukni! No jen se koukni, k čemu jste mě dohnali!
(Dívka ve vlaku - P Hawkins)
"Co pak ale zůstane ošklivému kulhavci, když mu ještě ke všemu vyškrábete oči?" (Joffrey de Peyrac)“ Angelika, markýza andělů
Ale podívejme se, co dělá kočka. (...) Kolik máme koťátek? Čtyři. Jedno je mrtvé. Ta první slizká nestvůrka. Leží bez ducha stranou. Tři jsou dokonale líbezná; ještě arci slepá, ještě se třesou jako pápěrky, ale mají se k světu, cucají a máma je vroucně olizuje. Mrtvé mládě má prokousnutou hlavičku. Kdo mu to udělal? Máma. Ano, to dělají kočky, to dělají feny, kvočny. Zakousnou, uklovají mrzáky, neschopné života, slabé k jeho bojům. Moudré a nemilosrdné mámy.
Ukrutnost? Lidé si vymyslili pro to slovo synonymum: bestialita. Kdybys ty, člověče, neurážel zvířata! Zvířata se živí jen tím, k čemu mají uzpůsobená střeva. Proč se však lidé navzájem zabíjejí, lidé kteří se, pokud nejsou lidožrouti, lidským masem nemusí živit?
Deset životů (Helena Malířová)
...kruté ale výstižné
S každým novým dnem ztrácí moje realita na významu. Je hlasitá a bez řádu, nepředvídatelná a náročná.
Co vlastně realita umí? Umí vyvolat hlad, žízeň, nespokojenost. Způsobuje bolest, bije kolem sebe nemocí, naslouchá směšným zákonům. Především je ale konečná. Vždy vede ke smrti.
Co se počítá a má sílu, jsou jiné věci: nápady, vášeň, dokonce šílenství. Vše, co se vyvyšuje nad rozum.
Odnímám realitě svůj souhlas. Odepírám jí svou pomoc. Podléhám vábení utéci před světem a vrhám se celým svým srdcem do nekonečnosti nereálna.
(U. Poznanski - Erebos)
Fantýna, nechtěla bys to znění citované věty "přehodnotit", a tedy nejdřív si to po sobě přečíst? Těžko uvěřit, že ta druhá věta může být oblíbená.
,,Fotografie je taková věčná konzerva právě přítomného času. U nás v krematoriu se fotografuje též, jen žertovně třepat prsty se nemusí."
Byla neobyčejně nahá.
(Ed McBain - Osm černých koní)
http://www.databazeknih.cz/knihy/87-revir-osm-cernych-koni-24833
A klasika:
Dva rody vznešené a mocné stejně...
William Shakespeare, Romeo a Julie
Text příspěvku byl upraven 01.09.16 v 19:47
Keď Shakespeare, tak:
My, tône z bájneho lesa, keď niekoho dotkneme sa, nuž si pomyslite len, že sme boli iba sen.
(Sen svätojánskej noci)
Starý Ramm, který ztratil dva syny na východní frontě, jednoho v Rommelově sboru v Africe, čtvrtý zahynul v koncentračním táboře a žena mu zemřela žalem, začal najednou svým sklerotickým mozkem přemýšlet o státě, v němž bylo právě myšlení zakázáno.
Pochopil, že nacionálně socialistický stát byl vybudován na zvláštním základě. Hitlerovská strana připravila Němce o všechno, co jim kdysi slibovala. Hitler řekl, že bojuje za německou svobodu - a a nakonec německý národ zotročil. Německo mohutnělo, ale Němci žili v poddanství, ačkoliv jejich říše dosáhla naprosté suverenity. Německé zemědělství se rozvíjelo a bohatlo, rolníci chudli. Průmysl vzrůstal, výdělky dělníků klesaly. Bojovalo se o německou národní hrdost, a lidé tu byli ponižováni tím nejhorším způsobem. Hitler stavěl města, zřizoval parky a květinové záhony, ale život v těchto městech byl čím dál bezútěšnější. Vyhlašovali totální válku za mír, ale národ připravovali na totální válku na frontě.
Živou a svobodnou bytostí se stal stát, nikoli lidé. S těmi se jednalo jako s kameny, které je nutno drtit, otesávat, leštit, v případě potřeby odvážet na smetiště, do příkopů a jam.
Hitlerův stát vzkvétal, jeho děti hubly. Nejvíc měl spadeno na lidi s mozkem a duchem. Ale ani to Ramma ještě tolik neděsilo. Nejhorší bylo, že mezi lidmi zbavenými svobody bylo mnoho těch, kteří státu sloužili, dávali za něj život, skláněli se před führerovým géniem.
Vasilij Grossman - Tiergarten (povídka v knize O mužích ve zbrani, vyd. 1978)
A já se zase vrátím ke své oblíbené knize, Odviate vetrom.
"Aj zajtra je deň!"
Vložit příspěvek