Překlady knih / Překladatelé
Nedávno jsem dočetla pokračování Jihu proti severu (Odváté větrem), a tam se mi výstražné světýlko v hlavě (že něco nehraje v překladu) rozsvítilo vícekrát, co se mi ale rozeznělo úplné sirény bylo, když si jedna panička šla shánět pera na svůj kostým Pocahontase. Už ta představa že prudérní Američanka figuruje v 2. polovině 19. století na alegorickém vozu v mužském převleku je fakt směšná.
reader.007
Tak princeznu Pocahontas v mužském rodě už jsem potkala také a nebyla to tahle kniha. Takže mě docela děsí představa, že se tahle chyba (či neznalost) šíří i dál.
to víš, pokračování slavného bestselleru. to je rejžovačka, samo o sobě to asi žádná sláva nebude, tak přece pan nakladatel nebude investovat do kvalitního překladu.
Mimochodem, já jsem to ještě kdysi četl jako "Jih proti Severu". Jak je to teď? Vydávají to jako Odváté větrem?
Já ale mluvím o pokračování, takže o Scarlett, u díla samotné M.Mitchell jsem si nedělala poznámky, ale myslím že tam takových seků moc nebylo. A to dokonce ani v haněném českém vydání z Českého vojska :-) Ve slovenském vydání mne zaujalo hlavně to, že slovo gentleman bylo přeloženo na "slušný človek".
A ne, nevydávají woodwarde, čeští vydavatelé se urputně drží zaběhlého Jih proti Severu (kterýžto název mi leze na nervy, neboť mi evokuje ten seriál se Schwayzem i když tam to bylo obráceně...)
Text příspěvku byl upraven 16.03.16 v 16:46
Nene, Pocahontas zprznil Čech. A když se nám diskuze jmenuje jak se jmenuje, ukažme si na něj: Zdeněk Hron.
A aby bylo jasno, mluvím o téhle knize:
http://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/scarlett-1-14068
Text příspěvku byl upraven 16.03.16 v 17:06
Počkej, to mi něco říká! Ten přeložil Sedm sloupů moudrosti od Lawrence. Vzpomínám si, že jsem tenkrát při nějaké příležitosti (delší dobu potom, co jsem to četl) panu nakladateli řekl, že se mi na tom překladu spousta věcí nezdála, jenže samozřejmě jsem si už jednotlivosti nepamatoval - a dneska bych si už vůbec nevzpomněl. Ale to jméno mi kvůli tomu uvízlo v paměti.
No... v roce 1991 přeložil Jih proti Severu a rok poté i celosvětově očekávané a čerstvě vyšlé pokračování od A. Ripley. Mám doma oboje, nemůžu říct že by to bylo úplně špatné, ale tu Fastrovou si seženu taky :-)
Text příspěvku byl upraven 16.03.16 v 17:36
Já na rozdílná vydání narazil u Vetřelců z hlubin (Wyndham), Ivo Železný vydal zkrácenou verzi, kdežto kompletní je utopená v Hitchcockově antologii (... ještě jednou strašidla). Taky Noční autobus (česky) a Smejúci sa policajt (slovensky) od Sjöwallové a Wahlööa se úplně nekryjí, například je tam vynechána věta o klínu Kollbergovy manželky.
Zdeňka Hrona mám zapsaného jako moc dobrého překladatele prózy; rýmované básně mu tolik nejdou, ač je sám básník.
Před několika dny jsem se zase bavil s jedním znalcem o překladech Baudelaira. Jako nefrancouzštinář jsem se s překvapením dozvěděl, že Malé básně v próze jedině od Jelínka, neboť Fořtův překlad je strašný a s menším překvapením jsem ke Květům zla vyslechl, že Holan si vymýšlí obraty, které nejsou v originále (to už jsem ale věděl od kamaráda germanisty, jenž obdivoval u Holanova Rilka „květinový sval“).
A přidávám se k naias k bručícím tradicionalistům, toho Dylana si dovedu představit líbeznějšího.
Text příspěvku byl upraven 16.03.16 v 18:20
rafej: to by mne fakt zajímalo kde.
Ale může za to Disney, protože zahájil své obohacování kulturou až v roce 1995 :-))
já ti nevím, za totáče sice vycházelo prd, ale protože si nikdo nelámal hlavu s nákladama a nejkvalitnější lidi nesměli dělat nic pořádnýho, byla ta kvalita textů - z hlediska věcné správnosti i korektur - velmi vysoká. Pokud dneska kvalita překladatelů má záviset na tom, jestli něco pochytili od Disneye... brrrr!
Problém je, že dnes se vydávání knih řídí trhem a i když si vydavatelství zacvaká korektora, stejně mu za knihu čtenáři víc peněz nezaplatí. Povinné to není, tak co by utráceli...
povinné to není. ale jsou nakladatelství, kde ještě korektory nevypouštějí. z vlastní zkušenosti vím jenom o mladé frontě, ale určitě jich bude víc.
Dobrý den,
chci se poptat, jestli někdo nemá zkušenost s novým překladem Dickensova Davida Copperfielda, vydaného v ("novém") Odeonu, překlad Petra Diestlerová v porovnáním s překladem Tischových?
Děkuji za odpověď...
Odeon v Euromedia Group? Ti jsou na tu dnešní bídu ještě dobří. Jestli je tam ještě pořád Jůzl jako šéfredaktor. Dělají docela pěkný věci.
JosBen: překlad Petry Distlerové je vynikající a podle mého názoru lepší než překlad Tilschových.
Woodwarde, Odeon právě vydává klasická díla v nových překladech.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli někdo nemá přeloženou knihu One more chance od Abbi Glines nebo jestli někdo neví o někom kdo by ji přeložil zadarmo jedná se asi o posledních 10 kapitol. Všem předem děkuji
Nenašel jsem zde podobné téma a proto jsem je založil. V knize Severní blata jsem narazil na zvláštnost. Hlavní hrdinové si tykali, aniž by se znali, nebo byli nějak spřízněni. Dost mě to překvapilo, protože dosud jsem se s tímto jevem setkal jen u našeho hokejisty J. Jágra, který tyká každému. Příběh knihy se odehrává na Islandu, ale nikde jsem nenašel jak to tam doopravdy "chodí". Snažil jsem se najít spojení na překladatelku a zase nic. Oslovil jsem proto nakladatelství Moba (to knihu vydalo) a obratem jsem dostal odpověď. Na Islandu si lidé tykají, je to tam běžné. Máte také podobné příklady, kdy vám po četbě něco "vrtá" hlavou. Napište, díky.
vincek1 : podobné téma se řeší u jedné recenze, kterou k této knize napsal jeden zdejší uživatel, a já i další jsme tam dané téma komentovali. Najdete to tady:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/nedbala-vrazda-na-severnich-blatech-3651
nebo si u té knihy klikněte na rubriku Recenze a dostanete se k tomu i přes ní.
Ano, islandština nezná vykání, všichni si tykají. Našim čtenářům je to divné, nejde nám to "do ucha", či "do pusy" a mnozí se domnívají, že ponecháním tykání v českém překladu se v očích čtenáře stírá ten rozdíl mezi mluvou detí s rodiči a třeba kriminalistů s podezřelými, že z textu mizí ten pojem respektu vůči starším či výše postaveným. Islanďané to tak necítí.
Za sebe mohu říct, že jsem se už několikrát setkala s údivem nad tím islandským tykáním, což zas mě udivuje, a to hlavně proto, že jsem se nikdy, opravdu nikdy nikde nesetkala s výtkou, proč třeba v překladech z ruštiny nebo ve starší slovenské literatuře si lidé "onikají".
Např. "Feďa se zeptal: Bude si vaše blahorodí přát zapřáhnout?"
Nebo: "Pán veľkomožný, a či oni dobre videli, kto im tie kone kradne?"
:=))
Text příspěvku byl upraven 21.03.16 v 20:08
binysek, díky za doplnění. Ano, snad i v Haškovi jsou takové příklady, ale honem mi to nenapadlo. Chtěla jsem to dokumentovat zejména na "překladové literatuře" , aby vincek1 viděl, že kdyby bylo do češtiny přeloženo třeba ruské onikání formou českého onikání, tak by se nedivil, ale když je to tak s tykáním, tak se mu to nezdá. No, uvidíme, co na to řekne zakladatel vlákna.
Myslím, že to MOBA má u každé knihy Indridasona hned na druhé stránce napsáno, že tykání je na Islandu běžné. Dokonce snad dvě knihy komisaře Erlendura, po stížnostech čtenářů, obsahují vykání a není to ono.
Dobrý den,
který je podle Vás nejlepší překlad Puškinova Oněgina? Mašková, Dvořák nebo Hora? (případně jiný)...
Děkuji za pomoc...
Vložit příspěvek