Psychologické romány, aneb stop krimi, thrillery, fantasy, atd.
Rád bych zjistil, jaké zda jsem jediný, který je už unavený současnými knižními trendy v podobě severské krimi, thrillery, detektivky, knihy pro mladé-dospělé, válečné (2.svetova), sex (50 odstínů šedi, a podobné), ženské romány (tedy pohádky o princi na bílém koni pro současné zeny), atd.
Aby nedošlo k nedorozumění. Nemám osobně nic proti zmíněné literatuře. Jen mi přijde, že je toho už opravdu hodně a trh je zanešen I tituly s diskutabilní úrovní.
Klasický román o reálném, těžkém každodenním životě, o složitém soužití lidi v rodině, aby člověk pohledal. Nadhodim pár příkladů knih, které mám na mysli. A budu moc rád, když někdo přispěje svou troškou do mlýna a přidá podobné tituly.
Padněte na kolena (Ann-Marie MacDonald)
Plechový bubínek (Günter Grass)
Zoufalství (Vladimír Nabokov)
Cizinec přichází (Mika Waltari)
Klub nenapravitelných optimistů (Jean Michel Guenassia)
A dále za všechny spisovatele bych třeba jmenoval knihy od:
F. Kafka, Eva Kanturková, Stig Dagerman, F. M. Dostojevskij,
Text příspěvku byl upraven 14.05.16 v 22:21
Zcela jistě se zde najde hodně lidí, kteří sdílejí Tvůj názor na současný stav literárního trhu a přihodí nějaký titul v podobném duchu, jak jsi uvedl. Souhlasím, že dnes vychází spousta škváru, který se vůbec na pultech objevit neměl.
Ale zároveň musím vysvětlit, proč se, podle mého čistě osobního názoru, "klasický román o reálném, těžkém každodenním životě, o složitém soužití lidi v rodině", tak obtížně v dnešní době prosazuje. Jestli on není zakopaný pes právě v tom "těžkém, každodenním životě". Naprostá většina z nás tento život reálně prožívá, potýká se tu s většími, tu s menšími obtížemi, včetně rodinných peripetií a nezřídka i tragédií. A ještě k tomu všemu si o tom číst ...
Dobrovolně přiznávám, že četba je pro mě únik, který mi umožní aspoň na papíře prožívat něco, co se od reálného života naprosto odlišuje a s čím se (doufám) nikdy nesetkám. Pak jsou tu knihy, které spolehlivě účinkují na "blbou náladu" a pár knížek, které na mě i při opakovaném přečtení mají (nenapadá mě méně vznešená fráze) jakýsi očistný účinek. Až na pár výjimek jsem nucena je přiřadit k literatuře méně ušlechtilé, či přímo brakové. Naproti tomu při vzpomínce na mé jediné pokusy o četbu Dostojevského a Kafky se o mě pokouší deprese, takže ani v budoucnu tyto pokusy už opakovat nebudu.
Tož asi tak.
Pro Biki, myslím že Vám rozumím. A samozřejmě chápu, že lidé si potřebuji odpočinout a vypnout. Pokud je ona oddechová literatura kvalitní, tak proti tomu nelze nic namítat. I já si občas odpočinu u lehčí knihy. Nicméně třeba já patrně hledám v těch "těžších" knihách patrně i návody jak se s některými situacemi a událostmi vyrovnat. Třeba si přečíst a pochopit proč lidé jednají tak jak jednají a proč třeba já uvažuji tak jak uvažuji. Jak říkám, opravdu nemám nic proti akčním knihám. Ale přeci jen mám pocit že jich je už přespříliš. Možná jednu otázku na závěr. Pokud je současný mainstream literární tvorby, na odpocinek a odreagování, tak si kladu otázku, jak si může někdo odpočinout u vražd, únosů lidi, znásilňování atd. v současném trendu krimitrilerů. Viz. Hypnotizer, Sněhulák, a mnohé a mnohé další tituly.
V prvom rade sa chcem poďakovať za túto diskusiu :) Po dlhšom čase mám vo fóre opäť na čo reagovať. Zo severských krimi, detektívok, Young adult, vojnových, šedivých a ženských kníh unavená nie som, lebo ich nečítam :D Že ich je veľa mi až tak nevadí, nech. Ale chystám sa vyskúšať tie krimi severské, že čo to je za zázrak, keď o tom každý hovorí. Už som si povyberala zopár takých "vzorových", ktoré chcem niekedy možno skúsiť. Ale budú musieť byť teda sakra dobré, lebo mňa detektívky nikdy vôbec nelákali.
Ale "Klasický román o reálném, těžkém každodenním životě, o složitém soužití lidi v rodině" je presne to, čo v literatúre nehľadám :D Toho mám dosť v skutočnom živote a nepotrebujem o tom ešte aj čítať.
Naviac kníh, na ktoré sa strašne teším neustále pribúda a ja vôbec netuším, ako to chcem všetko prečítať. Keď v poslednej dobe sa k beletrii akosi časovo vôbec nedostávam.
EDIT: Mikkinnen, prešla som si svoj zoznam "Chystám se čist" a našla som tam toto: http://www.databazeknih.cz/knihy/segal-doktori-6484 To by nemohlo aspoň čiastočne spĺňať kritériá?
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 02:21
Toto je velice složitá věc a domnívám se, že každý by si měl vybrat svou cestu. Jako vysokoškolsky vzdělaný člověk již poněkud vyššího věku jsem četl oboje a porovnával, a nejen díla, i životy autorů, jací byli Puškin či Dickinsonová, mohu však mluvit jen sám za sebe.
Postupem času jsem zjistil, že to, co je označováno jako umění, je něco jakoby vyšlé z pohádky Císařovy nové šaty, ne lepší, pouze věc někým označená za krásnou, a kdo tu krásu nevidí, je špatný. Umění je poplatné době, často mívá politický podtext, což dnes platí snad ještě více než dříve. Co je dnes uměním, to bude zítra zapadlou vzpomínkou. Pak teprve po letech či dokonce staletích vykrystalizuje to opravdu věčné.
Na druhou stranu takzvaná braková literatura je něco jako kouzelnické vystoupení, autor musí zvládnout své řemeslo, jinak se mu obecenstvo vysměje. Spisovatel píšící detektivky či SF nebo podobný žánr potřebuje znát skutečný život, psychologii, kriminalistiku, technické záležitosti, a tak dále, ale hlavně musí umět čtenáře zaujmout. I zde však jsou lidé vezoucí se na módních vlnách a často i velká dávka propagandy. Naprosto tudíž souhlasím s Mikkinnenovým hodnocením. A nejde jen o knihy, abychom si neudělali špatný obrázek, i ve filmech a televizních seriálech se dnes objevuje množství násilí a nahoty, co má zamaskovat, že ona nahá herečka ani hrát neumí.
Tak co si vybrat? Sám se dívám pod povrch a oblíbil jsem si z klasiků kupříkladu Verneovky či některé romány A.Dumase, z novější tvorby D.Gemmella, S.R.Greena, R.Ludluma (knihy, které psal on sám a dodatečně neupravené), leč i takového Lee Childa (s jistými výhradami) a podobné. Oni totiž mají to, co člověk potřebuje. A to včetně těch zmiňovaných návodů, jak se vyrovnat se životními situacemi. Neodpočinu si u popisu vražd a takovýchto pro mne nepřitažlivých odporností, naopak u toho, že sleduji hrdinu, který se snaží zabránit, aby se to nestalo, a přitom obdivuji romanopiscem vytvořenou záhadu a její postupné rozplétání, různé skvěle stvořené charaktery a scény, znalosti boje, zbraní, výcviku a tak (pokud je mají, tam bývá problém), ale i jejich psychologii a v knihách obsažená poselství. S románovými hrdiny mohu cválat prérií, potulovat se vesmírem nebo vyšetřovat zločin, a přitom se bavit interakcemi mezi Sherlockem Holmesem (Hanaudem, Poirotem, ...) a natvrdlými pomocníky či obdivovat přátelství zálesáka a jeho Indiánského druha. Zkrátka mám rád knihy, co nejen pobaví, leč pozvednou i ducha. A o tom to myslím je.
Já to vidím tak, že mocní tohoto světa se snaží za každou cenu lidi bavit, aby se odpoutali od skutečného světa. Je přeci nutné lidi strašit a to čím více, tím lépe. Podle hesla: ,,kdo se bojí nezlobí,,. Pak nebudeme vidět, že se drancuje planeta, že si nevážíme jeden druhého. Že kultura a slušnost upadá ve všech směrech. Hlavně jít s dobou, hltat to co je in, hlavně nemyslet. Mohlo by se nám totiž stát, že přes všechen ten lesk a bohatství ve kterém žijeme neuvidíme jeden druhého. Pro všechny ty telenovely neprožijeme skutečný vztah, pro všechno to budování kariéry nebudou ženy rodit zdravé děti a pro všechnu tu lékařskou péči nebudeme vidět realitu toho, že už dávno nejde o zdraví člověka, ale především o kšeft.
Čím více se lidé baví čtením hororů a fantazijní tvorby, tím více si mocní mnou ruce, že jim nikdo nestojí v cestě ničit, krást a drancovat. Mohou si s ustrašeným davem dělat co je napadne. Vidím to tak, že je třeba se probrat s toho zlého snu a začít žít reálný život, jen tak bude co předat našim dětem. Tedy pokud nechceme žít ve jménu hesla ,, po nás potopa!,,
Mohu se mýlit, ale mám za to, že četba má rozvíjet duševní a duchovní síly, vzdělávat nás. Tak bychom si to při výběru knih měli uvědomit. Držím palce, ať se daří.
http://www.databazeknih.cz/knihy/eseje-o-nedavne-minulosti-a-blizke-budoucnosti-64578
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 06:35
Medunkavera, promiňte, potrefená husa se ozývá. Alespoň za sebe mohu říct, že se nad knihami podobného žánru, neuspokojuju. Mezi slovy oddech a uspokojení je, dle mého, významový rozdíl...Ani zvlášť zvrácená si nepřipadám, i když připouštím, že to může být čistě subjektivní názor:) Začala bych si tak připadat, kdybych přestala mít na konci knihy dobrý pocit, že pachatel byl dopaden, zlo bylo potrestáno...
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 10:24
siena: Tak... jediné, co mě napadá, že se Vám omlouvám.
Medunkavera
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 10:10
Medunkavera, díky, ale kvůli omluvě jsem příspěvek nepsala. Pouze jsem se snažila poopravit mínění, které v této debatě zaznívá, o nás, čtenářích pokleslých žánrů...:)
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 10:38
Mikkinnen, rád bych se ještě zastavila u Vašeho prvního příspěvku. Přiznám se, že moc nerozumím, proč jste do Vašeho výčtu dnešní "nadprodukce", zahrnul i knihy pojednávající o II. SV. Myslím si, že bychom si tyto zlé časy měli připomínat. Společně s literaturou meziválečnou a poválečnou. Číst některé zdejší kometáře, které jsou u podobné literatury, je vskutku "silný" zážitek.
Ani si nemyslím, že to tzv. oddechové čtení, je nějaký současný fenomén. Řekla bych, že tu bylo, je a bude...
Text příspěvku byl upraven 24.05.16 v 17:32
Děkuji všem kdo vložili svůj příspěvek do této diskuze. Upřímně bych byl moc rád, kdyby se to udrželo v rovině knih a ne osobních "ataků".
Toto téma, které jsem založil a které je dlouhodobě mým hlavním literárním tématem, není z mé strany vedeno jako útok či dehonestace čtenářů odpočinkové literatury. Zvláštní, že kdykoliv toto téma nadhodim ve společnosti, tak se na mou hlavu snese vlna kritiky, že si hraji na něco víc. Přitom já nejsem a priory proti odpočinkové literatuře (která musím být, ale dobře napsána) a ani tím neponizuji její čtenáře, ale jen se snažím vnést do debat o knihách, trochu více barev. Byt možná pro někoho, černých a tmavých.
Ono je to vlastně takové celé paradoxní a snese to srovnání s vážnou hudbou. To co my dnes nazýváme vážnou hudbou, byla po staletí hudba tzv. mainstreamová. Až na přelomu století 19 a 20 se začala štěpit až v průběhu 20 století vznikly dve hudební větve. Jedná klasická a jedna populární. Příklad Šostakovič / Beatles). Ani jedna z těchto větví není ta jediná správná.
A podobně to vnímám i ve vývoji literatury. Ale například Dostojevskij je dnes považován za spisovatele "těžké" literatury, přitom ve své době to byl mainstream, který významně polarizoval tamní společnost. Například jeho postojem k Bohu. Podobné srovnání ze světa hudby snese například W. A. Mozart. Dnes vnímán, jakožto jeden z největších klasiku a ve své době, to byl buřič a nekonformista.
To co se tu snažím tak, možná složitě, vysvětlit je jednoduché. Vnímám dvě souběžné větve literární tvorby a toto téma jsem založil jako téma k větší debatě o knihách z té větve, která vychází nepřerušovaně po staletí.
Uznávám, že nadpis je svým způsobem částečně mířen proti dnešní populární tvorbě, ale to z důvodu, že tato tvorba ve velké míře zanesla do literární tvorby spoustu špíny a nánosy bláta v podobě nekvalitní literatury. A lidé slepě podléhají masovým reklamním kampaním a pak jsou schopni se do krve pohadat o tom že tato literatura je dobrá. A to vše jen proto aby se neshodili před ostatními, že si dovolí říct o té či oné knize že je špatně napsaná. Za všechny jmenujme současnou knižní hvězdu "Gray".
Tato "perla" současné tvorby, je založena na dnes velice populárním tématu erotiky. Přičemž v historii literatury najdeme velké množství titulů, založených na podobné lehtivé téma, ale svou literární hodnotu mají ne srovnatelnou!!! Za všechny uvedu Vladimíra Nabokova a jeho romány Lolita, Ada aneb žár, Kouzelník atd.
Ačkoliv vnímám dvě větve literární tvorby, tak ve výsledku je literatura bud dobrá nebo špatná. A já jsem zásadně proti špatné literatuře, což ovšem neznamená, že jsem proti lidem co ji čtou!
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 10:58
Siena, máte jistě pravdu, a skutečně je potřeba si tyto události připomínat hlavně proto aby se již nikdy neopakovaly. Nicméně mám pocit, že spousta dnesnich autorů zneužívá toto téma druhé světové války, jako pomocnou berličku pro navození napětí, které válka přináší zcela samovolně, a spisovatel si tak ulehčí práci a zakamufluje svou neschopnost napsat knihu, která by měla ono napětí i bez válečného pozadí.
Mám jen chvilku, tak tu jen nahodím pár momentálních neuspořádaných nápadů a myšlenek.
Myslím, že častěji čtou "těžké psychologické romány", romány o reálném, těžkém každodenním životě, o složitém soužití lidi v rodině mladí, kteří ještě nezažili u sebe nebo ve svém okolí těžké a drsné životní situace. Ještě žijí svým způsobem bezpečný život, téměř bezstarostný. (Tím nechci paušalizovat, i určité procento děti a "náctiletých" má smutné a těžké zážitky). I já ve svých 15-20 četla s chutí Remarqua, Zolu, Balzaca, Huga... Ale dnes mě takové knihy nelákají moc často. Asi už mám načteno. Dnes se mnohem častěji s chutí pustím do detektivky (určité pojetí spravedlnosti, vrah je potrestán) nebo do milého románu pro ženy, klidně i růžově optimistického nebo se odreaguji iu humorného příběhu. Jistě, nevyhovují mi všechny detektivky, všechny humorné knihy nebo romány pro ženy.
Vsuvka: I když pod tu poslední kategorii - romány pro ženy - se dává kde co. Stačí, že hlavní hrdinkou je žena a šup s tím do kaslíku "romány pro ženy", který pro mnohé čtenáře má pejorativní nádech.
Nepředpokládám, že existuje většina čtenářů, kteří čtou o těžkém životě, nemocech a smrti, pokud se s něčím takovým setkávají momentálně v reálném životě.
Asi také není náhodou, že v období německé okupace, vzniklo tak velké množství filmových komedií. Nebo že autorka, kterou tížila smrt syna, napsala optimistické a vlídné dílo,které přetrvává více než století a stále má své čtenáře.
Text příspěvku byl upraven 15.05.16 v 11:24
"Za celý víkend však Mikael Blomkvist nepřišel na nic konstruktivnějšího než polehávat a zabývat se četbou beletrie a do nevlídného deštivého pondělního rána stačil zhltat jednu a půl detektivky od Elizabeth Georgeové a navrch tři stará čísla časopisu New Yorker, která se mu povalovala na nočním stolku. Namlouval si, že to není jen obyčejný únik. Někdy se ty nejlepší nápady vynoří právě tehdy, když člověk odpočívá - alespoň podle jeho zkušenosti. Jakmile se začne zabývat něčím jiným, kousky skládanky do sebe náhle zapadnou."
A i já uznávám, že Steinbeck, Balzac, Dostojevskij, Hrabal, Kafka nebo Sienkiewicz se nedají číst pořád a je potřeba je proložit i tajemnými legendami Mayů nebo napínavou detektivkou. :-) A nakonec: jak bychom rozeznali kvalitní literaturu, kdybychom nepřečetli tu méně kvalitní? :-)
Plútarchos: Nojo, prokládat vážnou literaturu brakem, to je běžná (a užitečná) praxe. Ale mám dojem, že takhle to Mikkinnen nemyslel. Jemu se zdá, že je to dneska všude samej brak a kvalitní vážná literatura je na okraji. Což ovšem není nic nového - Chesterton o tom psal už dávno:
"Lze říci, že alespoň v jednom směru je četba špatné literatury přínosnější, než četba literatury dobré. Dobrá literatura nás poučí o stavu mysli jedné postavy, zato špatná literatura vypovídá o stavu myslí mnoha osob. Dobrý román vypovídá pravdivě o svém hrdinovi, zatímco špatný román nám poví pravdu o svém autorovi. A mnohem víc, poví nám pravdu o svých čtenářích a to, kupodivu, tím spíš, čím cyničtější a nemorálnější jsou důvody, jež vedly k jeho vydání. Čím nepoctivější je kniha jako taková, tím pravdivější je jako veřejný dokument. Upřímně napsaný román nám odhalí prostou duši konkrétního člověka, neupřímně postavený příběh odhaluje prostoduchost lidského pokolení. V rozličných lejstrech, zákonících a úředních zápisech najdeme puntičkářsky formulovaná lidská rozhodnutí s přesně popsanými následnými úpravami, ale nejzákladnější představy a touhy, nevyčerpatelný zdroj energie lze najít v šestákových krvácích a laciných zamilovaných románech. A tak se člověk – jak to zažívají mnozí v dnešní reálné kultuře - z dobré literatury naučí pouze oceňovat sílu dobré literatury. Zato ze špatné literatury se může naučit jak vládnout impériím a nahlédnout do mapy celého člověčenstva."
Na druhou stranu si myslím, že se Mikkinnen ve svém pohledu trochu příliš nechává ovlivnit preferencemi velké části uživatelů tohoto webu. Je otázka, nakolik lze tento vzorek populace považovat za reprezentativní pokud jde o čtenářský vkus.
A pokud jde o to, že pokleslé žánry převažují na trhu, s tím se nejspíš nedá nic dělat. Početnější národy dokážou uživit třeba i vydavatele, kteří nevydávají nic než poezii, protože prostě to procento čtenářů, kteří takové knihy kupují třeba v německy nebo anglicky mluvících zemích, představuje mnohem větší objem než v zemi, jejímuž jazyku rozumí nejvýš nějakých patnáct milionů potenciálních čtenářů.
Díky Woody ;-)
Nechci se příliš rozepisovat či diskutovat - navíc je to velice subjektivní téma a každý ať si čte k čemuž mu srdce, rozum či duch tíhne a po čem prahne. Jen mě zaujala věta: "Jemu se zdá, že je to dneska všude samej brak a kvalitní vážná literatura je na okraji."
Není to náhodou věc pohledu? Není ta sklenice náhodou zpola plná? Já vidím na pultech knihkupectví a v knihovnách samé kvalitní tituly a nestačím je ani číst...!
;-) Zkusím se příště poptat po té brakové literatuře, jestli ji nemají náhodou schovanou pod pultem.
Mikkinnen - děkuji za toto téma, již dávno jsem jej chtěla otevřít, jenomže úplně jinak, než návrhem na "stop" pro nějaké nevhodné, nízké či pofidérní knižní žánry, protože odmítnutím, zákazem či výsměchem těchto literárních jevů a jejich vyznavačů se nikdy nic nedosáhlo.
Možná patříte stejně jako já ke generaci, která vyrůstala s propagačně-diagnostickým heslem "řekni mi co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi", a teď si - stejně jako já - jen nesnadno zvykáte na to, že to už neplatí., Že i lidé vzdělaní, vysoce postavení, dobře placení, přemýšliví a inteligentní sahají k takovéto (řekněmě úpadkové, nekvalitní, bezmyšlenkové) literatuře a odůvodňují to potřebou relaxace, úniku "z tíživé životní skutečnosti". V zemi, kdy všichni mají boty, minimálně tři jídla denně a pitnou vodu vždy po ruce nebo alespoň v docházkové vzdálenosti (což pro velikou část lidstva vůbec, ale vůbec není běžné!!!) potřebují unikat z tíživého života. No, co na to říct. Proto na to raději neříkám nic.
K tématu II. světové války cituji dva ze zdejších výmluvných komentářů:
"2. světová válka mě nikdy nějak nebavila ale tato knížka to dokázala změnit. "
a snad nejstrašnější, co jsem na toto téma četla, je názor ke knize Obrněný prapor SS:
"Pohodová relaxační válečná beletrie."
Větší cynizmus, necitelnost, tupost, naprotou absenci historické paměti a pudu sebezáchovy si já nedovedu představit, ale možná je chyba ve mě, že mám malou představivost.
Proto než bych odsuzovala ty únikové, zábavné, relaxační knihy, raději doporučím ty "jiné", které jste měl možná na mysli i vy, jenomže je nepovažuji za psychologické, ale spíše za sociálně -kritické. Přiznávám, že jsem ráda, že snad i díky několika mým zdejších komentářům k takovýmto knihám se mi povedlo získat pro ně několik čtenářů. A to je víc, než kdybych volala po stopnutí vydávání blbostí.
Doporučuji:
http://www.databazeknih.cz/knihy/je-cas-metat-kameni-47318
http://www.databazeknih.cz/knihy/letni-svetlo-a-pak-prijde-noc-73894
http://www.databazeknih.cz/knihy/hrebik-v-tresni-a-jine-povidky-41499
http://www.databazeknih.cz/knihy/letmy-sneh-221073
http://www.databazeknih.cz/knihy/vlastni-zivotopis-me-matky-73627
http://www.databazeknih.cz/knihy/spi-37625
http://www.databazeknih.cz/knihy/doppler-8768
http://www.databazeknih.cz/knihy/svihadlo-41515
Plútarchos: Nemyslím, že to přirovnání s poloplnou sklenicí je na místě. Vím ze zkušenosti, že některá nakladatelství nic jiného než "pokleslé" žánry nevydávají a jinde to zas dělají tak, že prostě spousta braku musí uživit menší objem kvalitních knih. Kdysi jsem dělal rozhovor s panem Kanzelsbergerem kvůli článku o knižním trhu a od něj vím, že podobně k tomu přistupuje i on, jako knihkupec. Poezii u Kanzelsbergera prodávají, protože prostě to dobré knihkupectví dělat musí; připustil však, že takové knihy jsou do jisté míry "diskriminovány", a nenajdou se v regálech které jsou nejvíc na očích. To všechno ovšem neznamená, že by tu kvalitní knihy nevycházely. Vychází jich mnohem víc než za starých zlých časů, jen si je člověk v těch hromadách braku musí najít. Takže Mikkinnen v podstatě nemá pravdu - to, na co si stěžuje, je jen optický dojem.
encyklopedie, neomlouvej se, vždyť já jsem ráda, že jsem někoho pobavila. Že to myslíš ironicky, o tom též nepochybuji. A že unikáš k rodokapsům, to jsi tady už také mnohokrát psal. Mě to neva :=))
Když procházím knihkupectvími tak "v první řadě" bývají kuchařky, detektivky... v tom má Mikkinnen pravdu. Poezie nebo naučná literatura bývá trochu schovaná.
Přestože většina lidí v ČR má kde bydlet a co jíst 3x denně, ale pro všechny to rozhodně neplatí.
Válka teď sice u nás není, ale vážná nemoc, hrozba ztráty zaměstnání se související ztrátou bydlení trápí, stresuje nemálo lidí. Takže tam se úniku z reality četbou "jednoduché" literatury vůbec nedivím.
encyklopedie: Já rozhodně nmám nic proti rodokapsům. Ale vážně si myslíš, že tíživá životní skutečnost může souviset jenom s botama, jídlem a pitnou vodou?
Jako pokaždé, i teď tato diskuse, která měla být povýsost literární, degeneruje, a místo tématu už někteří reagují (reagujeme) jeden na druhého.
encyklopedie, doporučuji přečíst si příspěvek "biki: z 00:20:21 hod. a možná pochopíš, o čem jsem psala, resp. nač jsem narážela. Ale připouštím, že pouze "možná".
To tvé vystavování známek jednotlivým uživatelům je zde už pověstné, proto ani ten nejdřív ironický výsměch na moji adresu a pak poklonu ve formě slov "vážím si tě jako uživatelku" neberu ani vážně ani nijak jinak.
já si nemyslím, že tíživá situace nutí lidi číst brak. ale nemyslím si ani že tíživou situaci může způsobit jen nedostatek bot, jídla apod.
V úvodním příspěvku je: "Nemám osobně nic proti zmíněné literatuře. Jen mi přijde, že je toho už opravdu hodně a trh je zanešen I tituly s diskutabilní úrovní."
Nejsem si jistá, jestli je to dneska horší než dřív, oddechová literatura a brak vycházely vždycky. jak se vyvíjí podíl těch kvalitních si netroufám odhadnout.
Co se "návodů" a inspirace pro životní situace v knížkách týče, já osobně je nehledám, tedy ne přmo, ale asi málokdo hledá v beletrii jednoduché recept.y "na život". A pokud máte na mysli postojem formování názorů apod. , je pravda, že přečtené knížky asi člověka ovlivní, ty dobré spíš než ty špatné.
Možná je trochu problém v tom, že knížky jsou zboží a jde o komerční úspěch. Nevím, jestli tenhle tlak byl v minulosti menší. Je jasné, že se vydávají knížky, které se budou dobře prodávat.
Vložit příspěvek