Půjčujete rádi svoje knížky?
Co znamená nějaký ohnutý roh nebo skvrnka proti tomu, že se mi pár knih nevrátilo vůbec? Číhám na ně v antikvariátech i knihkupectvích a co se týká právě antikvariátů, je mi úplně fuk, v jakém budou stavu, jen když je zase budu mít!
Knížek moc nemám, takže je ani zvlášť nepůjčuji. Jedna kamarádka mi dluží tři knížky už asi šest let :-P. Budu to muset urgovat ;-).
Potom, co jsem za knížku půjčenou kamarádce zaplatil zpozdné 120 korun... A druhá, má vlastní, se mi nevratila (Dosada od Herberta, což mě zatraceně mrzí!), tak už ne!
Na knihy jsem hrozně háklivá takže ne knihu pujčim ledatak sestřence u které vím že ji bude číst jenom ona jelikož to je u ní s knihami stejne jako u mne a nikdo jiný u nich doma nečte. Jestli potřebují něco do školi např. na referát co se jinak nedá sehnat, (i když si myslím že když se do toho zapojí trochu snahy tak to jde) tak to dejme tomu jo. Ale jestli že chci číst něco jenom pro me osobní potřeby, nezlobte se ale NE! Ze zkušenosti knihy nepůjčuji, co je z toho když se mi vrátí v salátovém vidání, nebo polita kakaem. To je tak těžké zajít si do knihkupectvi, nebo si to zkusit vyhledat v někde na netu?
Jen lidem u krerých mam jistotu že mi ji nezničej babička a jeden spolužák.
Jinak ať je to kdo chce rodiče bratr kamarádi moc ne.
Nie, na to sú knižnice a aj tam by som niektorým obmedzila prístup. Ľudia knižky nevracajú, (aj ja), používajú ich aj na iné účely, ako čítanie (tanier) ja nie.
Už jsem na půjčování dost opatrná,musím toho člověka znát dobře.V minulosti jsem přišla o oblíbenou knihu Ošklivá vévodkyně(bývalý kolega mi ji prostě nevrátil)koupila jsem si ji loni znovu.Co mě nejvíc mrzí,byla stará rodinná kniha receptů,dědictví po pratetě,která ji dostala od farské kuchařky.Byli tam úžasné recepty,psané staročesky,půjčila jsem ji kamarádům v jedné restauraci,kuchař si jí chtěl přečíst ale místo aby si ji vzal domů tak ji nechal v práci a někdo mu ji vzal.Tak že už dost s půjčováním váhám.
Knihy půjčuji jen nerad a pokud , tak "dlužníka " preventivně upomínám , dokud nepodlehne a knihu nevrátí.
Sám se však už přes dvacet let skrývám před jedním známým , protože jeho Saturnina mu prostě vrátit nemohu , už u mě zdomácněl.
Zásadně nepůjčuji. Už jsem o několik tímto způsobem přišel a ještě nikdy se mě nelíbil stav vracené knížky.
Proto nepůjčuji vůbec.
Snad jen svým dětem, ale ty musím dost hlídat, jinak se knížka povaluje po celém domě :)
Už ne, protože ti, kterým jsem dříve půjčila nějakou knížku, tak se najednou odstěhovali a zapomněli, že knížka se jmenuje "navrátil".
Já úplně nesnáším, když mi někdo jako dárek dá knihu a před tím si ji přečte a ještě ji půjčí někomu jinému. Takže já ji dostanu několikrát čtenou, ušmudlanou a někdy s ohnutýma rohama. Tak taková se mi ani nechce číst.
Text příspěvku byl upraven 07.03.12 v 11:11
Tady plati stare zname a uz tady recene: Chces-li o neco prijit, tak to pujc.
U pujcovani knizek jsem v rozpacich. Na jednu stranu, kdyz prectu skvelou knizku, mam potrebu se s ni podelit, aby i lidi me blizci si to uzili a pak jsme o tom mohli debatit. To ji pak pomalu sama nekomu cpu:) Na druhou stranu, ze bych vyslovene knizky pujcovala rada kdekomu to take ne. Kdyz vim, ze je nekdo poradnej, tak zadnej problem, bezny opotrebeni neresim. O kom, ale vim, ze hrozi ujma knizky (nebezpeci v podobe rozjivenejch ratolesti, vecne neco rozlityho, pocmaranyho), tak pujcim s nejvetsim sebezaprenim. A jak uz jsem taky psala v jiny casti diskuze, nepujcuju zachodovym ctenarum.
Pár krát som požičala nejakú knihu kamarátom, kamarátkam, susedom... Ale zakaždým sa mi buď vrátila po cca roku, alebo bola poškodená (dohryzená psom) alebo sa mi nevrátila vôbec. Veľmi, veľmi si rozmyslím, komu knihu požičiam a či vôbec.
Už jsem se dost poučila,že se nevyplatí knihu někomu půjčit. O mnoho knih jsem takhle přišla
Půjčuju knihy strašně ráda - chci se podělit o něco pěkného, bohužel mám taky nějaký špatný zkušenosti - neodhadnu některé lidi, knihu si půjčí a třeba ani nepřečtou a NEVRÁTÍ!! Ne že by asi nechtěli, spíš to pro ně není tak důležitý, jak pro mě :(
Některý knihy jsem si koupila už 3x!
Text příspěvku byl upraven 17.08.12 v 16:44
Přiznám se,že ne. Snad jen "skorotchánovi" jelikož je taky čtenář,co čte rychle a knihy vrací v pořádku.
Knihu jsem zatím ani jednou nepůjčil, protože se mě zatím nikdo nezeptal. Až do nedávna, kdy mi bylo blbé odmítnout, tak jsem alespoň řekl, že knihu půjčím až ji dočtu. Doufám, že mezitím na ni daná osoba zapomene nebo ji docvakne, že mi to moc není po vůli. :)
Moc lidí se ale taky neptá, protože moje generace si prostě všechny filmy, hry a podobně najde na netu.
Knihy se mi tedy půjčovat nechtějí ale zase že bych v žádném případě nikomu knihu nepůjčil, to se nedá říct. Hlavní problém totiž je, že spousta lidí bere knihu jako něco, co se musí opečovávat. Já osobně ji vidím jako spotřební zboží. Přečtu, dám do knihovny a pravděpodobně se k ní nikdy nevrátím, i když mě bavila. Zkrátka vstřebám informace a odložím. Na stav tolik nehledím. Zároveň ale nemám rád půjčování knih pro sebe, takže když si něco chci přečíst, tak si to zkrátka koupím. A i když je kniha vyprodaná a shání se špatně, raději si počkám. Taky v tom ale hraje roli, že mám rád knihy jako designový doplněk.
Co bych ale nikdy nepůjčil, jsou comicsy. Jako sběratel, který jich má doma několik stovek, to zkrátka nepřipadá v úvahu. U těch mi totiž ohnutý roh atd vadí. Především z toho důvodu, že se jedná i o vizuální dílo a ne jen písmenka.
Text příspěvku byl upraven 17.09.12 v 13:57
Půjčuji knihy ráda, protože mám radost, když se i ostatním líbí. A samozřejmě naoplátku si ráda přečtu knihy půjčené. Ale také už se mi stalo, že se mi knížka nevrátila a když ji u dotyčného vidím v knihovně a nejsem dost asertivní, abych si o ni řekla .
Popravdě, nepamatuji si, kdy po mně někdo chtěl půjčit knihu, v mém okolí buď nečtou nebo čtou něco jiného. Každopádně od té doby, co jsem známému půjčila studijní materiály a vrátily se mi "i s jeho večeří", bych své drahé (ne ve smyslu peněz :D) knihy nikomu nedala.
Text příspěvku byl upraven 19.09.12 v 22:55
Dlouho jsem žádné své knihy neměla, od pohádek přes klasiky až k encyklopediím to byly knížky rodičů nebo společné se sestrama. Půjčovala jsem hlavně na základce holčičí čtení a několik knížek se vrátilo počmáraných, zamaštěných a jinak poničených. Dnes už knihy nepůjčuju, protože poplatky do městských knihoven jsou směšné a lze z nich získat cokoli, co mám doma.
Text příspěvku byl upraven 20.09.12 v 13:11
Vložit příspěvek