Zaklínač
Sága o zaklínači se liší např. od Tolkiena tím, že ten příběh je poskládanej jakoby z útržků vydobytých z různých zdrojů - legend, starých písní a "historických" spisů. Autor sám na to na několika místech upozorňuje, takže třeba zakončení jsou nejmíň dvě. Jedno je v závěrečném dílu pentalogie, jiné je v povídce Něco končí, něco začíná a další (možná - to je právě ono, "MOŽNÁ") je v epilogu Bouřkové sezóny.
V komentáři k Bouřkové sezóně jsem právě i v této souvislosti napsal:
"Na rozdíl od Tolkiena Sapkowski nemá příslušné "odborné" vzdělání, není lingvista, ani literární vědec. A nevybavil svůj svět aparátem vysvětlivek, genealogických přehledů a "historických" statí. Netvrdí čtenáři, že jeho dílo je souhrnnou historií Geraltovy doby.
Tolkien svůj svět budoval jako vědec. Sapkowski na to šel jako spisovatel, vypravěč příběhů. Jak by řekl Marigold: "Balady se nepíšou proto, aby se jim věřilo. Píšou se, aby dojímaly."
Text příspěvku byl upraven 17.08.18 v 13:10
Netflix produkuje o Zaklínači seriál
https://www.express.co.uk/showbiz/tv-radio/805954/The-Witcher-Netflix-release-date-latest-news-Geralt-Rivia-Andrzej-Sapkowski-trailer-cast
Zaklínač doposud nebyl příliš známý na západě, ale to se změnilo se hrou The Witcher. Zajímavé je, že Sapkowski sám se ke hře od počátku stavěl velmi negativně a nepodporoval ji. A poté co se hra stala úspěšná na Západě, tak začal žárlit na její úspěch a nejspíš ho mrzelo, že prodal práva na Zaklínače CD Projektu.
Hry, komiksy, TV seriály a jiné "deriváty" literárních děl mě moc nezajímají. Mně zajímá vyprávění, příběhy, jazyk. Jakmile ten příběh začne vyprávět někdo jinej, ať už obrázkama, filmem nebo třeba i napíše "pokračování", je to jinej příběh, kterej jenom z obchodních důvodů zachovává vnější znaky (jména, prostředí atd.) původního vyprávění. Moje zkušenost je taková, že třeba dobrých filmů natočených podle dobré literární předlohy, aniž by se autoři příliš odchýlili od děje literárního originálu, je jako šafránu - tak jeden za generaci. A to nemluvím o těch, který kromě děje nabourají i ducha původního příběhu, těch je za korunu kilo. Komiksy a hry jsou pro děti. Najdou se dobrý komiksy, pokud jde o originál - tedy příběh, kterej autoři vymysleli a stvořili v té podobě (např. Asterix), ale komiks jako náhražka literárního díla mi nic neříká.
jenže ty jsi z generace, která něco jako počítačové hry nezažila. Hra je schopna vyprávět příběh mnohem intenzivněji než kniha nebo film, protože člověk má pocit, že je sám aktérem v příběhu a to vyprávění je do jisté míry nelineární, tj člověk má iluzi, že si ten příběh sám vytváří (což je do jisté míry pravda). Hru Zaklínač jsem nehrál, takže nemůžu posoudit, ale když vzpomenu třeba na hry jako Baldur's Gate, Planescape Torment nebo Fallout, tak je ten zážitek celkem srovnatelný s kvalitní četbou. Komiksy moc nečtu, naposled jsem četl ábíčko a Galaxii a Kruanova dobrodružství a Vzpouru mozků a to už je hodně dávno :-) A některé filmové adaptace jsou víc než povedené. Třeba Pán prstenů se Jacksonovi dost povedl (až teda na pár úletů jako Legolas střílející několik šípů z luku zaráz atd). Navíc dnes je to často tak, že až filmová či herní adaptace přivede lidi k četbě a ne obráceně. To je právě případ Zaklínače, kdy až do úspěchu hry nebyl na Západě ani přeložený a dnes je tam právě díky ní úspěšný
https://www.goodreads.com/book/show/40603587-the-last-wish
To není o generacích ale o pochopení, co je to literatura. Srovnávat literární dílo s nějakou hrou, založenou na literárním příběhu, je asi jako srovnávat jízdní kolo se šicím strojem. Obojí má součástky, který se točej, jinak nemají nic společnýho.
Já proti hrám nic nemám, jen mi vadí, když se používají jména a názvy pocházející z literatury jenom kvůli kšeftu. Ať už je to ve filmu, v komiksu nebo v nějaký hře. V každým případě jde o to, že autoři si vymysleli svůj příběh, případně nějak halabala okopírovali vnější znaky příběhu původního a napasovali na něj jméno známý z literatury, aby se to líp prodávalo. Jenže jádrem literatury je myšlenka, duch příběhu - a toho okopírovat nelze.
Generační rozdíl spočívá snad jen tom, že současná generace na čtení moc není, zvlášť když ta četba vyžaduje zapnout mozek. Kdyby někdo posbíral všechny zdejší komentáře tzv. čtenářů, co si u některých knih stěžujou, že to neodsejpá, je tam málo akce, autor se zbytečně věnuje popisům krajiny atd.atd., vzniklo by dílo rozměrem přesahující Britskou encyklopedii. A vykládat jim, že literaturu netvoří akce, ale myšlenka, je zbytečný; jako by člověk mluvil jazykem z jiný galaxie. Netvrdím, že neexistujou nudný knihy, určitě jo, jenže u těch se tyto stížnosti prakticky nevyskytujou. Spousta těch velkovýrobců sáhodlouhých sérií, kde se střídá bitva za bitvou, dohromady toho pan spisovatel nafláká tisíce stránek v bůhvíkolika svazcích a je to všechno na jedno brdo - tomu se dá říkat nuda. Jenže tohle, zdá se, tomuto typu čtenářů nevadí. Zato Vančura, Hemingway, Remarque, a občas dokonce třeba i Tolkien to od nich schytávají zleva zprava. Nechápu, proč se vůbec pokoušejí něco číst, a když zjistěj, že se jim to nelíbí, proč toho nenechaj, místo aby psali blbosti do komentářů na literárním webu, z nichž celkem jasně vyplývá, že o literatuře nemají ani ponětí.
v každém umění se najde spousta braku a několik opravdu kvalitních kousků na špici. To není jen otázka literatury, ale třeba filmu. Kolik lidí se dívá na filmy od Tarkovského, Bergmana, Kurosawy, Kubricka a kolik lidí sleduje bezduché telenovely? To samé platí i pro hry. Jsou tam bezduché střílečky, když člověk střílí zombie, ale najdou se i hry, které přinutí k zamyšlení (Planescape Torment). To samé platí pro hudbu, na jedné straně Beethoven, na druhé straně Lady Gaga. No a v literatuře je to taky tak. Někdo čte Dostojevského, a někdo prostě zůstane u červené knihovny nebo detektivních thrillerů, které jsou všechny šablonovité jak přes kopírák. Těžko někomu něco nutit, každý má právo na svůj vkus. Myslím že každý člověk si nakonec najde to své.
Je pravda, že dost často tvůrci čehokoliv vezmou slavné jméno a napasují na něj vlastní příběh, který se pak líp prodává. Ale Zaklínač... to myslím není ten případ, jak už psal Jacck. Jsou lidé, co ho četli a pak si proto zahráli hry, ale rozhodně je víc těch, kteří až díky hrám zjistili, že nějaký Sapkowski vůbec existuje. Vážně tu nechci nikoho přesvědčovat, aby hrál hry, ani srovnávat hry s literaturou, protože to fakt nejde. Ale tvůrcům herního Zaklínače bych nevyčítala, že chtěli zbohatnout na známé "značce". Naopak jim patří dík za kvalitní práci, chytře vymyšlené příběhy, spoustu dobře napsaných (a do češtiny skvěle přeložených!) rozhovorů, ostatně i za popularizaci Sapkowského díla... A vůbec. A taky jsem se teď i na základě jednoho úkolu právě v Zaklínači konečně pustila do Tak pravil Zarathustra. :D
Hraboshka, rozhodně jsou hluboké filosofické hry, ale moc jich není. Já už hry od skončení VŠ moc nehraju, není na ně čas. Ale jedna z nejhlubších her vůbec byla Xenogears
https://doupe.zive.cz/clanek/hra-ktera-mi-zmenila-zivot-xenogears
to v sobě obsahovalo filosofii, náboženství, psychoanalýzu a scifi příběh natolik geniální a propracovaný, že se s tím ani spousta scifi knížek nemůže srovnávat.
U her je škoda v tom, že na rozdíl od literatury hrozně rychle stárnou. Tj. tvůrci vytvořili skvělé umělecké dílo, ale kvůli rychle zastarávající grafice rychle upadne v zapomnění a za 50 let to nikdy nikdo hrát nebude.
to Hraboshka ..... pokud ses pustila do Friedrich Wilhelm Nietzsche/ho/, možná by ses mohla pustit taky do tohoto
https://www.youtube.com/watch?v=IFPwm0e_K98
Jacck: Taky nehraju nějak moc (řekla bych, že mám tak možná jednu odehranou hru na 50–100 přečtených knih), ale zrovna na Zaklínače nedám dopustit. Xenogears vypadá dost zajímavě, něco takového by se mi asi líbilo.
encyklopedie: Jojo, hudba mi sice bohužel nic moc neříká, ale na tohle se chystám už od chvíle, kdy jsem nedávno podruhé viděla Vesmírnou odyseu a hrozně mě dostala.
Vesmírná Odyssea je super, jak film, tak předloha od Clarka. A stejně fascinující je Solaris od Tarkovského (film), který je taky natočen podle knihy od Lema. Byla to odpověď Rusů na Americkou Odyseu v době soupeření za studené války. Oba filmy jsou fascinující a mají i fascinující hudbu. Z mého pohledu Rusko:Amerika nerozhodně. V Odyssei není jen Straussův Zarathustra, ale i hudba od Ligetiho (Lux Aetherna, Lontano a další)
https://www.youtube.com/watch?v=osuD6Kpw2AA
Strausse jsem náhodou poslouchal včera - jeho operu Salome, která v době uvedení vytvořila mezinárodní skandál.
Ja hrám poctivo a veľa :)
Hry starnú - to je pravda, ale legenda Ghotic 2 je neprekonateľná, až kým samozrejme nedorazil Zaklínač 3 a tu je spor - veľký tábor kladie na prvé miesto v RPG hrách alebo dokonca všetkých hrách Ghotic 2, rovnako veľký tábor Zaklínača 3. Staručký Ghotic 2 síce v grafike už pokrivkáva, ale príbeh famózny.
Dobrý den, nenapadá mě, kde jinde se zeptat než tady, tak snad to nevadí. Chystám se do čtení všech knih k sérii Zaklínač od A. Sapkowskiho. Nejsem si jistá, kde ale začít, protože existuje série Zaklínač https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-139 a potom povídky https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-povidky-1-vyd-4231 a nakonec je tady ještě Sága https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-saga-7063
Můžete mi prosím poradit, s čím začít? A jak to jde po sobě tyhle série? Někde jsem četla, že je nejlepší začít povídkami, aby se mi víc dostaly do povědomí hlavní postavy. Akorát tyto povídky nemůžu nikde najít ke koupi jako e-knihu. Neviděli jste to někde?
Děkuji moc za pomoc, kdo už to četl!
L.
Lenuleh, s čím začať, to sa už v tomto vlákne riešilo, čo je jasné už z názvu. Začni čítať od prvého príspevku.
Naias, nevěděla jsem, že toto vlákno o Zaklínači existuje. Napsala jsem dotaz do nové diskuze, kde jsem byla sama a někdo mě tady přeřadil. Takže už jsem si všechny příspěvky četla a začala číst. Zatím mě to moc baví :-) Děkuji za pomoc!
Podľa mňa až tak nie. Čítala som prvý a tretí diel a striedali sa v nich veľmi dobré pasáže s veľmi zlými. Z tohto dôvodu a navyše kvôli pre mňa veľmi protivnej postave Cirri som sériu prestala čítať. Viac v mojich komentároch k týmto dvom knihám.
Text příspěvku byl upraven 18.10.19 v 11:51
Sága je naprosto geniální. Jen je potřeba mít načtených víc fantasy ság, aby to člověk dokázal ocenit. Je to trochu náročnější literatura a lidi, kteří čtou jen dobrodružnou literaturu a fantasy to většinou nedokážou ocenit. V poslední době si všímám, že spousta lidí má jen s malinkou náročnější knihou problém. Stačí si přečíst poslední megadlouhý komentáře u Les Mytág a Lavondyss...
Asi nejčastější chyba je přesně to co říká Adhara. Začít číst od třetího dílu fakt nedává žádný smysl. Zvláště u něčeho, kde na sebe děj dost navazuje. Ale pokud někomu vadí postavy, tak to asi ani nemá smysl dál komentovat...
Taky je extrémně šokující, že lidi se nic nezjistí dopředu a jsou schopni si přečíst poslední povídku v Meči osudu, kterou Sapkowski napsal jako vtípek...
Pro mě je na sáze asi to nejvíc úžasné to vytvoření věrohodného světa vrcholného středověku. Na sáze tak oceňuje právě to, co tam vlastně není explicitně řečeno.
Podle mě na sáze lidem nejvíc vadí, že se to jmenuje zaklínač, ale ve výsledku to o něm moc není.
Já se teprve chystám číst tak uvidím jestli to budu vůbec pobirat.......
EDIT:
Podle toho, co jsem zde přečetla, jsem sestavila správný postup četby dle čtenářů:
1.Poslední přání (první povídková kniha)
2. Meč osudu (druhá povídková kniha) - NEČÍST POSLEDNÍ POVÍDKU TÉTO KNIHY (je to zřejmě alternativní konec série).
3. Krev elfů
4. Čas opovržení
5. Křest ohněm
6. Věž vlaštovky
7. Paní jezera
8. Bouřková sezona (preguel)
-------------------------------------------------------------------
Citace z diskuze o sáze Zaklínač:
,,Autor sám na to na několika místech upozorňuje, takže třeba zakončení jsou nejmíň dvě. Jedno je v závěrečném dílu pentalogie, jiné je v povídce Něco končí, něco začíná a další (možná - to je právě ono, "MOŽNÁ") je v epilogu Bouřkové sezóny."
,,Jak už bylo řečeno je nezbytně nutné začít sbírkami povídek. Čtenáři kteří začnou prvním dílem ságy, který má na obálce jaksi číslovku III. se pak diví, že se v ději ságy ztrácí. Bouřková sezóna spadá dějově mezi dvě sbírky povídek, ale je napsaná tak, že si čtení člověk užije až po sáze.
Potom je vhodné nečíst poslední povídku z Meče osudu, protože obsahuje spoilery k celé sáze. Sapkowski ji napsal spíš pro pobavení přátel a ještě ke všemu nesedí přesně k sáze, takže může čtenáře zmást.
Jinak zaklínač není vůbec jednoduchá literatura a čtení vyžaduje patřičnou pozornost."
Text příspěvku byl upraven 26.12.19 v 12:54
Čítať poviedky z Meča osudu až po ságe nie je dobrý nápad. Najprv poviedky, okrem Něco končí, něco začíná. Potom ságu. Potom poviedku Něco končí, něco začíná. A nakoniec Bouřkovou sezónu. To nie je prequel, spadá kamsi do doby, počas ktorej sa odohrávajú poviedky, ale nie je na samom začiatku.
Naias, elfos:
Ano, máte pravdu, bohužel jsem si spletla pojmy -Povídková kniha- a -Poslední povídka-.
Povídkové knihy jsou tři, Adris. A četba je to báječná. :-)
https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-povidky-1-vyd-4231
Vložit příspěvek