333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Nenapsal :-) autor je původně učitel a spisovatel. Tato kniha nebyla jeho prvotinou, ale v Anglii se díky ní proslavil
Knížku o fotbale znám jen jednu a tohle by kupodivu mohla být ona :D Nick Hornby - Fotbalová horečka? :)
Teda já dneska jedu :D Tak já vám tu fotbalovou horečku pondělní noci bohužel překazím, v mém "týmu" jich bylo na zahrání fotbalu o jednoho méně :)
Rogers byl předvolán k soudu a vskutku toho pověděl velmi málo. Celé dopoledne ho zaměstnávaly starosti o domácnost a příprava oběda. Před obědem přinesl na terasu koktejly a pak šel nahoru, aby si z podkroví přenesl své věci do jiného pokoje. Za celé dopoledne se ani jednou nepodíval z okna a neviděl nic, co by mohlo nějak souviset se smrtí generála Macarthura. A rozhodně by mohl odpřísáhnout, že když prostíral k obědu, bylo na stole osm porcelánových figurek.
Tak schválně - nenápadná ukázka z notoricky známého díla :)
Ten večer snědli poslední zbytky a drobty, a když se druhý den ráno probudili, uvědomili si nejdřív, že se jim pořád ještě svírají žaludky hladem a taky že prší a že místy dešťové kapky dopadají těžce na zem. To jim jenom připomnělo, že jsou také vyprahlí žízní, ale že proti tomu nemohou nic dělat: tak strašnou žízeň nemůžete utišit tím, že se postavíte pod obrovský dub a budete čekat, že vám nějaká náhodná krůpěj skápne na jazyk.
To je sloh :-)
Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě to je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí.
Být či nebýt - kde jsem to už jenom slyšela? Nemohu si ani za svět vybavit, kdo to říkal!
Člověk to zná téměř nazpamět, ale stejně, když to čtu, tajím dech. Je to nádhera!
Chodí pešek okolo nekoukej se na něho :-D tato ukázka tu budu hodně dlouho
Dala jsem si ham, ham a vzpoměla jsem si, že to říkal pan Radovan Lukavský. A krásně!
Tak tedy, aby nám Dudu neusnul (na vavřínech), obětuji se a po dlouhém přemýšlení a pojídaní ham ham sděluji: W.S.: Hamlet.
Dala jsem si - jak jsem už psala - vydané ham, ham, a to mě inspirovalo ke zveřejnění této lahůdky:
Byl jsem v Praze sám. Moje žena odjela se synem na Moravu. Pochází z Valašska, ale rodina je rozšířena všude po Hané, a právě odtud došel tento balík, který minuv se s mou ženou skončil v mých bezradných rukou. Otevřel jsem jej a naskytla se mi zvláštní podívaná. Zprvu to vypadalo jako zasněžené jitrnice, jelita v závějích a ojíněná tlačenka, ale byl to cukr, krystalový cukr, který se dostal z provlhlého pytlíku a byl všude. Všude. Nebylo jitrnice, která by jím nebyla obalena, nebylo nepocukrovaného jelita. Nejlépe poměrně vyvázly ořechy: na kulaté věci se cukr neudrží.
Tato jídla jsou asi na noc moc těžká, a tak zřejmě až ráno bude moudřejší večera. Dám alespoň nápovědu: autor psal své knížky jako krásný "vedlejšák", hlavním povoláním byl herec.
Mě je spíš těžko z takové "škody":)
Podle nápovědy zkusím...M. Horníček - Dobře utajené housle? Už je to dávno, co jsem ji četla, takže opravdu rána od boku:)
Vložit příspěvek