333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1

Věra Nosková - Bereme, co je
Nečetla jsem, je to spíše výsledek mého pátrání dle zadaných indicií.

To značí, že jsem indicie uvedla dostatečné :) a k přečtení doporučuji.
Prosím, další.

Tak vkládám novou ukázku, odkud asi?

Jedině na hřbitově si mohu oddechnout, a dokonce ani tam nemám pocit, že smím jen sedět a rozjímat. Nejdřív musím hrob prohrabat a okopat, ošetřit rostlinky, než si dovolím jen tak odpočívat.
A teď tu ke všemu sedí ona.
Vyšisovaná jako stará fotografie, která stála roky ve vitríně. Plavé vlasy, bledý obličej, světlé řasy a obočí, neforemné oblečení, vždycky světle modré nebo béžové. Taková „bledule“.

Chlápek od vedlejšího hrobu od Katariny Mazetti. Čítala si aj pokračovanie?

Gratuluji, byla to cílená ukázka - kdo četl, musel si vzpomenout. Pokračování jsem nečetla, nestíhám, nestíhám.
Pokračuj prosím.

Když jsem opět dorazil na proluku, otevřel jsem tašku a našel krysy schoulené na dně. Nepokusily se vylézt. Možná že měly strach. Odnesl jsem je na okno a prostrkal je jednu po druhé skrz mříž. Sokrata ako vůdce napřed. "Háám", řekl jsem jim. "Šup, je tam ham!" Řekl jsem to každé z nich, když jsem je vysazoval na okno.
Netrvalo než dvě tři minuty a mě jsem je všechny uvnitř. Pak už jsem nemohl nic rozeznat. Ve skladišti byla čirá tma. Nevědel jsem, co se tam děje. Přemítal jsem, jak dlouho je tam mám nechat - hodinu?

Text příspěvku byl upraven 02.10.13 v 20:01

je pozdě večer nech mě ale pátrat a dopátrám se až ke konci snad budu první

Pátraj, nie je to ťažké, indície k názvu knihy v texte nájdeš.

Krysařův deník od Stephena Gilberta?

šanci jste mi nedali šanci

Správne, Dudu.
Fyzik, skús uhádnuť autora vo vedľajšom príspevku, istotne si o ňom už počul.

tyzik ne fyzik prosím !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Rezavé skvrny jako by na černém, poďobaném povrchu Posměvákovy korouhvičky tvořily mapy krvavých moří. Větrná korouhvička byla sto let stará a čněla na místě jako stará píka, kterou někdo zarazil na vršek hradby pevnosti. Byla ohavná a poničená, původně vytepaná do podoby okřídleného démona se zuby vyceněnými v potměšilém úsměvu, a každý závan větru s ní pootočil za jejích kvílivých protestů.

to je ale krátká úkazka a jak říkám já už dneska nehádám

Dobrá, ještě trochu přidáme:
Prastaré kameny silnice
zvonily železem
černých podkov a bubnů,
když jsem ho viděla kráčet
od moře mezi kopci zalitými červení,
se slunce západem přišel, jeden chlapec
mezi ozvěnou synů a bratrů v řadách
duchů válečných procházel,
kde já v podvečer seděla
na posledním milníku –
jak se nesl, zaznělo jasně, více
znát jsem nemusela na kamenné cestě –
chlapec kráčí,
další voják, další
s čistým srdcem, ještě nezakaleným
do tvrdého železa.

Text příspěvku byl upraven 03.10.13 v 12:09

já necham hádat ostatní

Prostě tady jen sedí a permanentně neví. Tady nikdo nic neví, že by ani Tyzik nevěděl ? :-)

ne nevím jsme v koncích

Tyziku, nevzdávej to :-)
Kolem Tayschrenna, který stále klečel na zničeném, zčernalém kopci, zuřila nekonečná bouře. On však každou vlnu, vyslanou jeho směrem, odrazil, takže působila zkázu mezi vojáky krčícími se na pláni. Krvavou lázní, popelem a pronikavě krákajícími krkavci, deštěm kamenů a křikem zraněných a umírajících, mrazivým řevem démonů vrhajících se na řady vojáků – tím vším znělo dunění velemágova prudkého útoku. Na město Dřevnov padaly obrovské útesy, uražené z povrchu Měsíce, obklopené plameny s chocholy černého kouře, a měnily město v kotel smrti a chaosu.

Steven Erikson - Měsíční zahrady.

Momentálně čtu Půlnoční vlny, takže to mám živě v paměti. Bohužel musím předat štafetu někomu jinému, protože nemám svou knihovnu momentálně u sebe a paměť na úryvky nemám :-) Takže kdokoliv může pokračovat dál.

"Tady nikdo nic neví, najednou nikdo nic neví, to je zajímavé. Dudu, že je to zajímavé?"

Paulhunter ví . Ještě Veškrna se pořád hlásí, možná také ví správnou odpověd, nebo se chce na něco zaptati asi :-)

Text příspěvku byl upraven 04.10.13 v 21:07

Omlouvám se, bude to vypadat, že dnes drze okupuji vše, ale když mě těch "opuštěných" vláken přišlo líto:)
Jedno se nám už s Lensiiee podařilo rozhýbat...ale zdá se, že ne na moc dlouho:-)))

Pokouším-li se najít výstižnou formuli pro dobu před první světovou válkou, v níž jsem vyrůstal, pak doufám, že budu nejpregnatnější, když řeknu: byl to zlatý věk jistoty. Zdálo se, že vše v naší téměř tisícileté rakouské monarchii je založeno pro dlouhé trvání a nejvyšší zárukou této stálosti je sám stát. Práva, která poskytoval svým občanům, byla zaručena parlamentem, svobodně zvolenými zástupci lidu, a každá povinnost byla přesně vymezena. Naše měna, rakouská koruna, obíhala v třpitivých zlatých mincích a zaručovala tím svou stabilitu. Každý věděl, kolik vlastní, co mu náleží, co je dovoleno a co zakázáno. Vše mělo svou normu, svou určitou míru a váhu.

Text příspěvku byl upraven 05.10.13 v 19:45

Není to od T. G. Masaryka ?

Není...nejsem až takový znalec pana prezidenta, ale troufnu si říct, že by o Rakousku-Uhersku takto dobře nesmýšlel:)

Ukázka je z pamětí rakouského autora, jehož otec pocházel z Moravy...

Tak to nevim, jak přemýšlel T.G.M. Jisté je, že v té době bychom těžko jako samostatný stát přežili. Na tu dobu to byl velice dobrý spolek, včele s Franzem Josefem.