333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Jistěže mě to neurazilo, ale vrozená skromnost mi říká, že kdo chce číst mé komentáře, si je najde v mém Profilu; mít propagátora svých textů - na to nejsem zvyklá :-)
Za link na film móóóc děkuji a prosím o novou ukázku.
...já nemám čas sledovat co už se hádalo, doufám, že tohle ne
A to není zdaleka všechno. Ten samý soudce měl ještě jednoho syna. Bydlel v domě na Whitaker Street. Často se pral s manželkou. Doopravdy pral – jeden druhého házeli přes pokoj a tak podobně. Při jedné takové rvačce sešla nepozorovaně dolů jejich tříletá dcerka zrovna ve chvíli, kdy se manžel chystal hodit svou ženu na stůl s mramorovou deskou. Když na něj dopadla, stůl se převrhl a tu holčičku rozdrtil. Všimli si toho teprve za hodinu, když po rvačce uklízeli. Rodina však tuhle nehodu také popírá.“
Williams zvedl karafu s madeirským vínem a oběma nám dolil. „Víte, že pití madeiry je velký místní rituál?“ řekl. „Je to vlastně oslava neúspěchu. Britové sem v osmnáctém století z Madeiry posílali lodi plné vinné révy v naději, že z Georgie udělají vinařskou kolonii.
__________________________________________
....nejmenoval jsem , že je to něčí příspěvek, většina by si toho ani nevšimla....
....ještě kousek
Manžel mi zanechal klenoty nesmírné hodnoty, jak každý ví, a jistá individua by se k nim ráda dostala. Ve dne v noci žiju v hrůze z lupičů. Proto mám tuhle fešandu neustále po ruce. Doma ji mívám u postele.“ Serena pohlédla na plukovníka Atwooda. „A když jdu ven, nosím ji s sebou v kabelce. Ale vždycky když cítím, že ti hajzlové vystrkujou růžky, strčím si ji mezi kozy.“ Serena si vetkla revolver do poprsí a z kolemjdoucího podnosu vyzvedla další martini.
Jelikož jsem v této chvíli i já pocítil potřebu se napít, zastavil jsem číšníka, který ke mně mířil. Přistoupili k němu ještě dva další hosté, muž a žena, a vzali si také.
„Byl to crime passionnel,“ říkala právě žena, „a to se, myslím, nepočítá. Víte, jak to myslím – hádka mezi milenci. To se stává. To není totéž co vražda.“
„Moje drahá,“ pravil muž, „možná že to byl zločin z vilnosti, ale já znám tři lidi, kteří v té velké porotě seděli. Viděli důkazy a já myslím, že to Jim nebude mít lehké.“
z té první ukázky jsem byl mimo ale jste druhé mam dobrý pocit vypadá to pěkně bude to nějaký dobrodružný román
tak ještě něco ...světový bestseller se inspiroval skutečným případem vyšetřování tajuplné vraždy ....
...kniha tu má jen dvě hodnocení , přitom si zaslouží , aby se četla a četla....
proto ji sem dávám ...je to zase upozornění na knihu /a film.....
Půlnoc v zahradě dobra a zla - John Berendt tvrdí google. Já jsem si myslela ( nevím proč), že to jsou Legendy o vášni
\"Je to omezené na přímou viditelnost. Šíří se to jako světelné záření. Podle mne použili jednu až tři jaderné nálože, odpálené ve výšce několika set kilometrů nad atmosférou. Tím lze pokrýt většinu území Spojených států, možná i celé. Radioaktivní spad vzniká jako důsledek toho, že výbuch bomby zvedne do atmosféry spoustu materiálu. EMP zbraň vybuchuje nad atmosférou, takže se spadem si starosti nikdo dělat nemusí.\"
\"Panebože,\" ozval se tiše Charlie.
Ten nenápadný povzdech Johna překvapil. Charlie byl členem jižanské baptistické kongregace a nebral víru na lehkou váhu.
Tento román u nás vyšel loni. Na DK je hodnocen 92% a rozhodně zaslouženě. Jedná se o skvělé dílo amerického autora, které doufám otevře oči spoustě lidí.
Jedná se o román postapokalyptický, který se odehrává v období jednoho roku poté. Tedy potom osudném útoku.
Že by??? http://www.databazeknih.cz/knihy/vterinu-pote-125480
Ještě jsem nečetla, ale chystám se :)
Text příspěvku byl upraven 26.09.13 v 07:09
Vysoko na skalním výběžku seděl na znuděném koni Elektromnich. Zpod kápě režné kutny upřeně, bez mrkání hleděl do dalších údolí. To údolí pro něj představovalo problém.
(...)
Elektromnich byl přístroj pro domácnost, podobně jako myčka na nádobí nebo video. Myčky za vás umývají otravné nádobí, takže se nemusíte umýváním obtěžovat vy; videa za vás sledují otravné pořady, takže se sledováním nemusíte obtěžovat vy; Elektromniši za vás věří věcem, takže se nemusíte obtěžovat něčím, co se stává čím dál větším problémem, totiž - věřit všemu, co vám svět k věření předkládá.
Dirk Gently , tenhle soukromý detektiv mne chytil /chichi
Douglas Adams - Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho
...tohle bych potřeboval : videa za vás sledují otravné pořady, takže se nemusíte sledováním obtěžovat vy............
Text příspěvku byl upraven 26.09.13 v 16:30
.....ještě zkusím jednu \"hádačku\"
Sedá si na lůžku a neví, kolik je hodin, neví, jestli je den nebo noc, přestože už žádný rozdíl mezi dnem a nocí neexistuje, protože slunce právě toho dne definitivně zmizelo a znovu se objeví až v únoru. Ještě než ale rozžehne lucerničku, kterou má ve své kóji, aby se mohl podívat na hodinky, ví, že je pozdě. Na lodi vládne maximální klid, jaký je za daných okolností možný: je ticho až na skřípění mučeného dřeva a zmrzlého kovu v lodních útrobách, ticho až na chrápání, mumlání a pšouky spících mužů a nadávky kuchaře pana Diggleho, ticho až na nepřetržité sténání, pukání, praskání a burácení venkovního ledu a navíc kromě těchto obvyklých výjimek z jinak všeobecného ticha je dnes ticho až na přízračné kvílení prudkého větru.
Doplňuji autora - Dan Simmons. Pravděpodobně jediné zmrzlé kovy v lodních útrobách, které se vyskytují v mé knihovně.
Napíšu všechna písmena svého jména a spojím je dohromady. Ky je u mě, připravený vést mi ruku. Nedotýkáme se, ale cítím teplo jeho ruky, teplo jeho těla skrčeného za mými zády. Cassia, napíšu.
\"Moje jméno,\" trochu se napřímím a prohlížím si písmena. Jsou křivolaká, tahy nejsou tak precizní, jako když píše Ky.
Po takové daleké cestě něco domácího:
„To by se ti tak líbilo, hrát si za naše vydřený prachy na studentku, tahat z nás peníze a přitom … Však víme, jak to v Praze chodí. Je to tam samá děvka. Tam se ženský neženýrujou,“ vysmála se mi Zploditelka. Že jsem o studiu před ní vůbec mluvila!
Aleš ovšem studuje, právě v Praze, navíc sociologii a filozofii. Ve Strakonicích se zjevuje jako posel z jiných světů o víkendech a prázdninách. Čeká tu na něj pokaždé natěšená parta rádoby bohémů koketujících s uměním. Především malující a básnící Miki, který mě před časem zasvětil do poezie beatniků, Josef studující malbu na pražské Akademii a pár místních zpiťanů, kteří se na veselou partu nabalují.
Tady tuhle zapomenutá a už týden opomíjená citace je z knihy autorky, která se při psaní nechala inspirovat vlastním ne zcela šťastným dětstvím a mládím - kniha je označovaná jako "generační výpověď". Autorka je považována za propagátorku vědy a kritického myšlení a svádí sisyfovský boj s hlasately bludů a vyznavači paranormálních myšlenek.
Město, zmiňované v ukázce, je autentickým městem, kde prožila dětství a mládí. (Čekala jsem, že uživatelé DK ze Strakonic a okolí to uhodnou okamžitě; zas tolik knih, které by se odehrávaly v tomto městě, není.)
Vložit příspěvek